Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Virtuální hospitace - Výtvarný obor: Rituál
4,0 (1 hodnocení)
Žáci definují pojem rituál, vysvětlují jeho roli v životě člověka z hlediska historického i současného. Poté žáci realizují svůj vlastní rituál, např. formou výrazového tance. Tato virtuální hospitace byla natočena na výjezdním kurzu s názvem Hledání souvislostí.
V Gymnáziu F. X. Šaldy v Liberci je ve 2. ročníku, na závěr výuky předmětů Hudba a Umění a výtvarná komunikace, organizován pro celou třídu kurz zaměřený na Uměleckou tvorbu a komunikaci (integrující téma Výtvarného a Hudebního oboru s rozšířenou výukou mediální výchovy) s názvem „Hledání souvislostí“. Zde si žáci prohlubují své znalosti principů umělecké tvorby a procesu komunikace v umění a schopnosti reflexe umění a kultury jako celku. Kurz Hledání souvislostí probíhal po 3 dubnové dny v Bílém Potoku pod Smrkem.
Kurz je v každém školním roce jinak tematizován, probíhá formou tvůrčích dílen, tzv. workshopů, v nichž žáci spolupracují na menších uměleckých projektech nejen hudebně-výtvarných, ale i literárně-dramatických. V roce 2010 bylo žákům nabídnuto 5 těchto aktivit: Rituál, Divadelní maska, Variace na téma komunikace, Tvorba animovaného filmu metodou stoptrik, Rozhlasová hra. Žáci jsou rozděleni na dvě skupiny, které se střídají po blocích. Ve výsledku pak každý žák absolvuje všechny aktivity. Vyvrcholením kurzu je prezentace výsledků práce žáků, např.: divadelní představení, videofilm, happening, fotografie, zvukové záznamy.
V rámci virtuální hospitace byla zaznamenána první polovina aktivity Rituál.Jedná se o úvodní část, prostřednictvím které vstupujeme do problematiky tématu. Workshopu se zúčastnilo přibližně 15 žáků 2. ročníku, studujících Výtvarný i Hudební obor.
Cílem celého 150minutového bloku je vytvoření dramatického vystoupení (tance). Projekt bude ještě doplněn výsledky aktivit žáků z dalších bloků: scénografií, maskou a kostýmem. Závěrečná vystoupení žáků jsou doprovázena živou nebo reprodukovanou hudbou dle jejich výběru. K hlubšímu emocionálnímu prožitku z rituálů pomohou masky, případně i kostýmy vystupujících.
Pracovní listy, dataprojektor, notebook, plátno, papírové formáty větších rozměrů, temperové barvy a příslušenství, další výtvarné potřeby dle individuální volby, divadelní líčidla, CD přehrávač, DVD
O výuce tématu Rituál můžete diskutovat s vyučující této hodiny - Mgr. Zuzanou Kostincovou z Gymnázia F. X. Šaldy v Liberci a s PhDr. Leonorou Kitzbergerovou, Ph.D. (didaktičkou výtvarné výchovy z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a zároveň vyučující výtvarné výchovy v Gymnáziu Na Zatlance v Praze). Pokud byste se jich na cokoliv rádi zeptali nebo máte zájem diskutovat o výuce tématu Rituál, natáčení nebo kurzu Hledání souvislostí s dalšími diváky této virtuální hospitace, zapojte se do on-line diskuze. Tabude probíhat ve středu 22. 9.2010 od 16.00 do 18.00na Metodickém portálu v prostředí diskuzí pro gymnázia.
Do diskuze mohou přispívat pouze registrovaní uživatelé Metodického portálu. Registrovat se můžete zde.
Diskuzní fórum k virtuálním hospitacím naleznete zde.
K této virtuální hospitaci je otevřen pohled v digifoliu. Prohlédnout si jej můžete zde.
Reflexe
Cíl hodiny
Virtuální hospitace ukazuje úvodní část vyučovacího bloku o celkové délce 2,5 hodiny.
Hlavní cíle úvodní části
Žáci:
pochopí princip a zákonitosti rituálu, jeho roli a význam v životě člověka a jeho vliv na formování společnosti z hlediska historického i současného;
osvojí si odborné pojmosloví příslušného tématu;
uvědomí si své role ve skupině, procvičí si schopnosti spolupracovat a komunikovat mezi sebou a akceptovat názor druhého;
vyzkouší si schopnosti užívat své tělo jako výrazový prostředek při experimentální tvorbě vlastního rituálu;
uvědomí si důležitost emocionální složky rituálu a vědomě ji uplatňují při vyjadřování svých nálad, fantazie a představ.
Úvodních část byla cílena jako motivace k vytvoření scénáře vlastního rituálu na volné téma, k jeho pozdější realizaci a předvedení při přehlídce výsledků celodenních aktivit.
Dílčí cíle hodiny
seznámení žáků s tématem a obsahem hodiny, jejím časovým rozvržením, způsobem práce a očekáváním;
definování rituálu, osvojení si pojmosloví, rozlišení pojmů kult, rituál, náboženství, tradice apod. – práce s myšlenkovou mapou;
práce s hudbou – výtvarný úkol: záznam vjemů a pocitů – emocionální náboj spojený s obsahovostí rituálu; vytvoření partitury rituálu (příběhu) a jeho objasnění;
divadelní rozcvička – rozpohybování se, „odbourání“ ostychu před spolužáky a diváky, vcítění se do muziky, ohmatání si prostoru, uvědomění si své role v kolektivu.
Vhodnost/nevhodnost zařazených aktivit, metod a forem práce
Aktivity a formy práce byly zvoleny tak, aby na sebe navazovaly a žáky přirozeně vedly a motivovaly k vlastní tvorbě rituálu. Důraz byl kladen na experiment a provázanost prvků z různých oblastí umění. Skupinová práce, práce jednotlivců i dvojic se osvědčila, zároveň se osvědčilo promíchání žáků výtvarného a hudebního oboru. Formy práce byly vybrány na základě mých zkušeností z již uskutečněných kurzů v předchozích letech. Aktivity byly záměrně nekomplikované, zvolené tak, aby všichni jejich účastníci měli stejnou šanci být úspěšnými, bez ohledu na úroveň svých znalostí a dovedností, měli radost ze své práce a pokroků a nebáli se experimentovat. Při jejich výběru hrálo svou roli i netradiční prostředí, v němž výuka probíhala.
Hodina z pohledu žáků
Ze závěrečných dotazníků pro žáky vyplývá, že přes počáteční obavy z „neznámého“ se během hodiny cítili velmi dobře, komunikovali a nebáli se obhájit svůj názor, byli k sobě ohleduplní.
Hodinu si žáci užili, počáteční ostych během ní ustupoval a atmosféra se uvolňovala. Obavy z ničeho neměli. Naučili se fakta o rituálu, poslouchat jeden druhého v diskuzi a akceptovat názory spolužáků. Vyzkoušeli si prostorovou orientaci a práci s tělem a hudbou, vystihnout rytmus, nebát se ukázat své emoce. Zřejmě jim pomáhalo vědomí, že jsou všichni na jedné lodi, že si každý mohl najít své místo a pozici a dále možnost výběru vlastní muziky.
Hodina z hlediska vzájemné interakce zúčastněných
a) Žák – učitel
Po počátečním ostychu, ať už z přítomnosti cizích osob (kameramanů) při hodině, či pro jednu skupinu z neznámého učitele, reagovali žáci na mé podněty velmi dobře. Při výkladu nové látky nebo během řešení zadaného úkolu se nebáli zeptat.
b) Žáci – učitel
Spolupráce probíhala v uvolněné a přátelské atmosféře. Žáci byli vstřícní a snaživí při řešení zadaných úkolů. Aktivně kombinovali své již osvojené znalosti a dovednosti s dovednostmi novými, získanými v hodině. Při řešení úkolů navrhovali možná řešení, a projevovali tak svoji individualitu, prezentovali svůj subjektivní názor.
c) Žák – žák
Komunikace byla přátelská a konstruktivní. Žáci si pomáhali a navzájem se inspirovali. Měli právo svobodné volby partnera/partnerů pro práci ve dvojicích nebo i ve větších skupinách. Při svém výběru nerozlišovali studijní obor, spíše se rozhodovali podle nastavených vztahů v třídním kolektivu.
d) Žák – žáci
Ostych před ostatními spolužáky byl postupně odbouráván, žáci se cítili uvolněně – užívali si příležitosti být tzv. „spolu“. Prožívali překvapení ze sebe sama, radovali se ze svých nápadů, své kreativity. Objevovali nové dovednosti u svých spolužáků.
V hodině byly rovnoměrně vystřídány všechny výše uvedené druhy interakcí. Přestože měla hodina dosti rychlé tempo, byla dynamická, měli žáci vzhledem ke stanoveným cílům a k použitým metodám a formám práce dostatek prostoru ke své práci, nebyli stresovaní.
Použití jazyka
V hodině byla kombinována odborná terminologie (např. komunikace, interakce, reflexe, sebereflexe) se spisovným i hovorovým jazykem. Častěji než ve školním prostředí jsem opakovala odpovědi žáků kvůli akustice sálu – některé jejich reakce byly špatně slyšet na druhém konci místnosti. Při zpětné reflexi svého slovního projevu jsem zaznamenala větší frekvenci některých výrazů, což je problém, kterého se asi žádný učitel ve své praxi nevyvaruje, který se však dá bez větších problémů odstranit.
Práce s časem, rozvržení aktivit, jejich návaznost
Rozvržení aktivit, tak jak byly navrženy v časovém plánu hodiny, jsem dodržela. Aktivity na sebe podle mého názoru docela dobře navazovaly a nenásilnou formou ukázaly žákům cestu k experimentální tvorbě jejich vlastního rituálu. Mým záměrem bylo ukázat obsahově i metodicky logický celek, jehož cílem bylo připravit a motivovat žáky k aktivitám v druhé části vyučovacího bloku. Výtvarnou aktivitu spojenou s hudbou jsem si původně naplánovala jako malbu temperovými barvami, které jsou ve výrazu expresivnější a výraznější, ale ve snaze urychlit práci žáků jsem nakonec zvolila suché pastely. Ve výsledku to nebylo na závadu.
Hodnocení, sebehodnocení žáků
V úvodní části vyučovacího bloku jsem práci svých žáků hodnotila především slovně, např. analýzou, komentářem. Při sebereflexi či v komentářích práce spolužáků žáci používali také slovní hodnocení.
Shrnutí
Závěrečná vystoupení žáků ukázala, že problematika rituálu žáky velmi zaujala a že ji dobře pochopili. Jimi vytvořené rituály dodržovaly zákonitosti, o kterých jsme spolu hovořili v úvodní části. Ostych žáků z „předvádění se“ před ostatními byl odstraněn. Rituály byly tematicky rozdílné, obsahově zajímavé a originální svým provedením. Velkým plusem byla pro žáky volnost ve výběru hudebního doprovodu, případně jeho sestřih. Prezentace rituálů byla ostatními spolužáky velmi dobře přijata.
Evaluace
Virtuální hospitaci zhodnotila PhDr. Leonora Kitzbergerová, Ph.D. (Vysoká škola uměleckoprůmyslova v Praze a Gymnázium Na Zatlance v Praze), která se rovněž zapojí do on-line diskuze k této hodině na Metodickém portálu (22. 9. 2010 od 16.00 do 18.00).
Záznam hodiny zachycuje práci v třídenním kurzu Hledání souvislostí, který Gymnázium F. X. Šaldy v Liberci pořádá pro 2. ročníky čtyřletého cyklu v rámci integrujícího tématu Umělecká tvorba a komunikace. Kurzu se účastní jak žáci, kteří si ve vzdělávací oblasti Umění a kultura zvolili výtvarnou výchovu, tak ti, kteří si vybrali výchovu hudební. Skupina, kterou máme možnost sledovat při práci, je tvořena „hudebníky“, což nám poskytuje příležitost posoudit nabízené činnosti jako poměrně univerzální, nevyžadující ani zvláštní výtvarné schopnosti, ani předchozí zkušenost se zpracováním tématu.
Jako výchozí téma zvolili realizátoři projektu rituál. Volbou tématu vycházejí vstříc oběma skupinám žáků a z průběhu hodiny je zřejmé, že u nich předpokládají spíše průměrnou míru zájmu o téma a běžné základní znalosti.
Cílem třídenní práce je (mimo jiné, v záznamu zmiňované tvůrčí činnosti) připravit a realizovat společný rituální obřad, který bude spojovat činnosti výtvarné, hudební, ale i pohybové a divadelní.
Jelikož záznam trvá jen 45 minut, nezachycuje práci žáků, která mu předchází, ani nás neseznamuje s výsledky celé činnosti. Bylo by zajímavé sledovat, jaká byla výchozí úroveň znalostí a uvažování žáků o tématu rituálu, zda jsou schopni vnímat prvky rituálu i v každodenním životě, či zda si toto téma spojují jenom s exotickou realitou, vzdálenou zeměpisně i časově.
Zaznamenaná hodina je součástí komplexní přípravy žáků na realizaci vlastního rituálu, který bude zřejmě směřovat k tradiční „domorodé“ stylizaci. Vyučující obrací pozornost žáků především k vnímání hudby jako jednotícího prvku, z něhož vycházejí výtvarné a pohybové činnosti. Verbální a výtvarné reflexi hudby zřejmě předcházelo bližší seznámení s obsahem pojmu rituál a s jeho kulturními i historickými souvislostmi a vyplňování dotazníků, o nichž je zmínka na začátku záznamu.
Ověřování získaných znalostí pomocí myšlenkové mapy a následné porovnávání použitých pojmů s výchozím textem je účinné a rychlé a v dynamice hodiny působí přirozeně a nenásilně.
Výtvarné vyjádření je inspirováno tradiční africkou hudbou, kterou si v naší kulturní oblasti obvykle spojujeme s představou domorodých rituálů. Vyučující navrhuje žákům různé možnosti přístupu: mohou zaznamenat své představy, vytvořit příběh, pokusit se o vytvoření partitury či vizuálně vyjádřeného scénáře. Většina z oslovených žáků se pak skutečně snaží zařadit své dílo do některé z navržených kategorií. Celá skupina je z hlediska použitých vyjadřovacích prostředků i výsledků poměrně homogenní; výsledkem práce jsou abstraktní kompozice s různou úrovní expresivity. Odlišné řešení zvolil žák, který je zřejmě vietnamské národnosti – v souladu se situací a s cílem hodiny vyučující jen pojmenovala odlišný způsob pojetí, aniž na jeho odlišnost příliš upozornila.
Zvolená výtvarná technika – suchý pastel– je pro tento účel velmi vhodná. Nevyžaduje speciální přípravu, vyhovuje rychlému záznamu myšlenky a umožňuje jak malířský, tak grafický projev.
Druhá část hodiny, věnovaná tělesnému pohybu vycházejícímu z vnímané hudby, je již přípravou na samotné představení, které bude prezentováno ostatním účastníkům kurzu. Vyučující podněcuje a motivuje žáky ke spontánnímu pohybu, nevyhýbá se ani nadsázce a žertu, je vidět že spontánní projev je jí vlastní. Po prvním pokusu žáků o pohyb v rytmu hudby s humorem, ale přesto přesně a citlivě pojmenovává důvody, které bránily zdařilejšímu tanečnímu projevu: obrací pozornost žáků k jejich vlastní neobratnosti a malé schopnosti soustředění a nabízí jim klidnější a soustředěnější možnost. Zklidnění je pak velmi výrazné, dá se říci, že žáci se dostávají k výchozímu bodu soustředění na hudbu, z něhož budou moci rozvinout vlastní tvorbu a vlastní pojetí rituálu.
Hodina má vyrovnanou dynamiku, střídání činností je přirozené a nenásilné a zřetelně směřuje k vytčenému cíli – uvědomění si některých principů rituálu a vytvoření vlastního představení. Žáci jsou po počátečním ostychu spontánní, reagují přirozeně a v odpovědích využívají i právě získané znalosti. Chápou smysl a cíl hodiny, přijímají téma rituálu jako možnost přirozeného vyjádření, které neklade velké nároky na předchozí přípravu a nevyžaduje ani zvláštní nadání.
S výsledkem práce se můžeme částečně seznámit prostřednictvím dalších materiálů (videozáznam rituálu skupiny žáků a fotografie masek). Především na videozáznamu je vidět, jak dlouhou cestu museli žáci urazit od prvních neobratných a málo koordinovaných pohybů ke skupinové choreografii, vyprávějící jednoduchý příběh. Masky vytvořené malbou přímo na tvář jsou příkladem spontánní radosti z proměny vlastního zevnějšku. Celý projekt je zřetelně zaměřen především na pozitivní prožitek ze společné práce. Umělecká tvorba je zde představena jako slavnost, příležitost k opuštění každodenní reality a hledání a formulování společného sdělení.
Integrující téma Umělecká tvorba a komunikace je pro mnohé školy výzvou k hledání vyhovující formy práce. Několikadenní soustředění, v jehož rámci si žáci mohou vyzkoušet různé umělecké postupy a využít je – jako v tomto případě – při realizaci představení, je jednou z nejlepších možností.
Literatura a použité zdroje
JANDOUREK, J. Sociologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 281 s. ISBN 80-7178-535-0.
PAVLINCOVÁ, H.; HORYNA, B. Judaism, křesťanství, islám. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003. 161 s. ISBN 80-7182-165-9.
CAMPBELL, J. Proměny mýtu v čase. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 211 s. ISBN 80-7178-397-8.
HORÁČEK, L. Projekty "divadlo ve výchově": problém cílů (diplomová práce Katedra pedagogiky FF UK). Praha, 2001.
VALENTA, J. Kapitoly z teorie výchovné dramatiky. Praha: ISV, 1995. ISBN 80-85866-06-4.
O´FARREL, L. Struktura rituálu (in Tvořivá dramatika). Sv. 3. 1994.
