Virtuální hospitace - Hudební výchova: Rock´n´roll
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Virtuální hospitace - Hudební výchova: Rock´n´roll
4,3 (4 hodnocení)
Výuka hudební výchovy kombinuje frontální i skupinovou práci žáků (částečně individuální) a využívá dostupných hudebních pomůcek pro nácvik rock´n´rollu.
Vyučovací hodina hudební výchovy je zaměřena na populární hudbu, konkrétně na 50. léta 20. století a rock´n´roll. První část výuky probíhá frontálně, v druhé části žáci nacvičují rock´n´roll (zpěv i hudební doprovod). Výuky se zúčastnila polovina žáků kvarty osmiletého gymnázia. Natáčení virtuální hospitace probíhalo v květnu 2010 v Gymnáziu Jaroslava Heyrovského v Praze.
Cíl výuky
Žáci by na konci vyučovací hodiny měli mít základní přehled o vzniku hudebního stylu rock´n´roll a o „králi“ tohoto stylu. Dále by měli znát a měli by umět zapsat základní harmonickou strukturu stylové písně. Také by měli umět v rámci svých schopností nějakou rock´n´rollovou píseň zazpívat.
O vyučovací hodině hudební výchovy můžete diskutovat s vyučujícím této hodiny - Mgr. Ing. Liborem Sládkem a s prof.PaedDr. Jiřím Holubcem, Ph.D.,z Katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.Pokud byste se jich na cokoliv rádi zeptali nebo máte zájem diskutovat o hodině a natáčení s dalšími diváky této virtuální hospitace, zapojte se do on-line diskuze. Tabude probíhat ve středu 3. 11. 2010 od 16.00 do 18.00 na Metodickém portálu v prostředí diskuzí pro gymnázia.
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Pavlína Hublová6. 10. 2010
Moc děkuji, hodina byla nádherná. Zvlášť kapitola 8 - závidím dětem tuto aktivitu.
Pozn.: Kapitola 9 - Reflexe je opakováním začátku kapitoly 8.
Ale to nic neubírá na vynikající ukázce. Díky.
Zdeňka Švecová6. 10. 2010
Děkujeme za upozornění na chybu v 9. kapitole. Pokusíme se ji co nejdříve odstranit a nahradíme správnou částí záznamu. Z. Švecová (projekt Kurikulum G).
Bc. Karolína Janečková10. 11. 2011
Moc pěkná hodina. Skutečně závidím tak hodné a spolupracující žáky, kteří se v dnešních hodinách hudební výchovy objevují velmi sporadicky - bohužel.
Interaktivní tabule, dataprojektor, tabule s notovou osnovou, zpěvníky, texty písní Love Me Tender a Rock Around the Clock, hudební nástroje - rytmické, kontrabas, varhánky, kytary, klavír
Do diskuze mohou přispívat pouze registrovaní uživatelé Metodického portálu. Registrovat se můžete zde.
Diskuzní fórum k virtuálním hospitacím naleznete zde.
K této virtuální hospitaci je otevřen pohled v digifoliu. Prohlédnout si jej můžete zde.
Reflexe
Cíl hodiny
Co se týče cíle hodiny i jednotlivých dílčích cílů, tak si myslím, že byly celkem naplněny, dalo by se možná diskutovat o „hloubce“ jejich naplnění, ale to asi záleží na úhlu pohledu.
Stanovené cíle:
Žáci by na konci hodiny měli mít základní přehled o vzniku hudebního stylu rock ’n’ roll – tady se myslím podařilo stanoveného cíle dosáhnout.
Žáci by měli něco vědět o „králi“ tohoto stylu – tady se to také celkem podařilo – z prezentace se dozvěděli základní informace o Presleym.
Žáci by měli znát (a umět napsat) základní harmonickou strukturu stylové písně a nějakou umět podle svých schopností zazpívat – seznámili se se základní harmonickou strukturou písně, myslím, že pro napsání této struktury by bylo potřeba vše ještě důkladně procvičit, stejně tak pro zahrání konkrétní melodie; toto se tudíž úplně nepodařilo. Se zpíváním to bylo celkem v pořádku – žáci se opravdu snažili podle svých schopností.
Metody a formy práce
Metody a formy práce (skupinová práce, frontální výuka, vlastní prezentace) i vhodnost zařazených aktivit odpovídaly úrovni kvarty osmiletého gymnázia, konkrétně této třídě, kterou velmi dobře znám.
Brainstorming se mi zdál vhodný pro aktivizování žáků, vlastní žákovská prezentace týkající se výrazné osobnosti je myslím jedna z nejefektivnějších výukových metod. Interpretace skladby – to je vždycky otázka času a představy učitele z hlediska nároků na žáky, ale myslím, že je to pro žáky opět jeden z nejefektivnějších způsobů výuky.
Dané uspořádání jednotlivých metod jsem volil podle svých zkušeností a také s ohledem na udržení pozornosti žáků. Nepatří k nejnadanějším, rozdíly jsou tam skutečně velké, ale mají snahu i chuť se něco dozvědět a něčeho se účastnit.
Vzájemná interakce
Vzájemná interakce všech zúčastněných byla pochopitelně ovlivněna faktem nahrávání, ale myslím, že jinak to bylo celkem v pořádku – rozumíme si a vycházíme si vstříc, žáci mají snahu se něco dozvědět! Byli klidnější a méně komunikovali než v běžné hodině. Možná právě kvůli tomu převažovalo více sdělení ode mne k nim.
Při diskuzi s žáky jsem zjistil, že se cítili vcelku dobře, hodinu si užili, jen se pochopitelně chovali trochu jinak než normálně – neustále si uvědomovali (a toho pocitu se nezbavili) přítomnost kamery a mikrofonů. Informace, které jim byly poskytnuty, byly pro ně postačující. Osobně si myslím (vím!), že se chovali podstatně méně bezprostředně, méně aktivně než v běžné hodině.
Práce s „růzností“
Snažil jsem se využít osobních předpokladů a zájmů jednotlivých žáků a do jisté míry se mi to i podařilo – pochopitelně chci, aby zpívali všichni, a u některých žáků využívám jejich chuti a zájmu „ovládat“ nějaký nástroj. Při dostatku času (u dvouhodinových dotací týdně) střídám nástroje postupně u všech žáků.
Použití jazyka
Uvědomuji si svůj nedostatek, co se týče spisovného jazyka (mám tím na mysli zejména nesprávné koncovky, což je typické hlavně pro obyvatele našeho hlavního města), způsob vyjadřování žáků odpovídal jejich věkové skupině. Na odbornou terminologii jsou žáci zvyklí, myslím, že s tím nemají větší problémy.
Práce s časem, rozvržení aktivit, jejich návaznost
Osobně se mi nepodařilo zvládnout přesně rozvržení času. Občas se mi to stává, je to v okamžiku, kdy cítím, že jsme s žáky na jedné vlně, něco spolu vytváříme, chci to dotáhnout do konce.
Předejít by se tomu dalo nejspíše pečlivějším sledováním času – tedy poněkud si hodinu „zracionalizovat“. Upřímně si myslím, že právě zejména ve výchovách je někdy důležitější v žácích „probudit“ a také nechat je projevit nějaké emoce, a v takových případech se opravdu na striktní časový plán nesoustředím.
K videozáznamu vyučovací hodiny
Sledování sebe sama mi vůbec nebylo příjemné, uvědomil jsem si o to více, že nesmírně záleží na každém gestu, každém slovu, způsobu, jak s žáky mluvím, i sebemenším náznaku mimiky, a jak to všechno velmi, ale opravdu velmi ostře (a kriticky) vnímají a pozorují! Hodnotil bych se známkou 2.
Evaluace
Virtuální hospitaci zhodnotil prof. PaedDr. Jiří Holubec, Ph.D., z Katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, který se rovněž zapojí do on-line diskuze k této hodině na Metodickém portálu (3. 11. 2010 od 16.00 do 18.00).
Osobnost učitele
Libor Sládek je výborný hudebník. Ze záznamu hodiny je jasné, že patří k učitelům hudební výchovy, kteří jsou a zůstanou „mladí“ duchem. Může si dovolit vést výuku v neformální atmosféře, aniž by se musel obávat, že ztratí autoritu. Jeho nadhled je dán bohatými zkušenostmi. Hudbu, kterou žákům přibližuje, totiž sám mnohokrát přehrál i přezpíval. Dokazuje to zejména v druhé části hodiny, kdy předvádí jednotlivým žákům jejich interpretační úkoly, koriguje jejich drobné nepřesnosti i chyby významnějšího charakteru (např. vynechání taktů, chybnou harmonii v klavíru, rytmické nepřesnosti).
Vybavení a podoba učebny hudební výchovy
Libor Sládek má k dispozici specializovanou učebnu, která je rozdělena na dvě pracoviště. První z nich má podobu běžné třídy, je vybaveno poslechovou aparaturou, počítačem, tabulí s notovou osnovou a rovněž interaktivní tabulí. Druhé pracoviště je určeno pro praktické činnosti. Žáci i učitel mají k dispozici mj. klavír, kytary, kontrabas, mnoho rytmických nástrojů a malé keyboardy. V předvedené hodině byla obě pracoviště plně využita.
Probíraná látka a její rozsah
Dějiny hudby, které tvoří jednu z obsahových částí hudební výchovy na gymnáziích, bývají velmi často vyučovány jako přehlídka významných osobností. V oblasti klasické hudby se učitel soustředí většinou na skladatele, v oblasti populární hudby spíše na interprety. Kořením výuky dějin jsou pak jistě informace z „mimohudebního“ života vybraných jedinců.
Období 50. let minulého století, v kterém se rodí zcela nový styl, patří k nejzajímavějším tématům, která se v dějinách nonartificiální hudby vyučují. Je tedy dobře, že pedagog vybírá asi nejinspirativnější, nejvšestrannější a zároveň „nejproblematičtější“ osobnost, vstupující do světa showbyznysu v uvedeném období. Naštěstí se neomezuje pouze na její životní osudy, ale především se věnuje oblasti žánrové, tedy rock ’n’ rollu.
Pro jednu hodinu je to však poměrně velké množství látky, což uznává v závěru nahrávky i sám pedagog. Velmi dobře tuto situaci znám z dob, kdy jsem na gymnáziu vyučoval, stalo se mi to mnohokrát, a to jsem měl k dispozici (na rozdíl od Libora Sládka) dvě hodiny týdně.
Aktivizace žáků
Základním principem moderní hudební výchovy je aktivizace žáků. Na gymnáziu by měli především hrát, zpívat, tančit, poslouchat hudbu, vést vzájemný dialog, debatovat s učitelem, umět referovat o daném tématu, teoretické poznatky (z hudební nauky či z dějin) převést pod vedením učitele do hudební praxe. Každý žák, i ten (zdánlivě) nejméně nadaný, se tak může zúčastnit praktického muzicírování.
Ze záznamu je jasně patrné, že je hodina postavena právě na permanentní aktivizaci žáků. Pedagog od začátku vyučovací jednotky vybízí žáky k činnosti, ti se tak stávají spolutvůrci hodiny, což je ve výuce hudební výchovy nezbytné.
Nejdůležitější aktivizační momenty první části můžeme najít hned v úvodu (brainstorming, odpovědi na otázky, návaznost na minulou hodinu), poté především při práci s harmonickým průběhem písně. Žáci na základě akordických značek odhalují harmonické schéma rock ’n’ rollu, přičemž akordickou linku převádějí do roviny harmonických funkcí. Tím nové poznatky zasazují do širšího kontextu. Evidentně tak navazují na již dříve probranou látku. Následuje referát dvou žákyň o Elvisu Presleym, doplněný ukázkami, vstupy učitele i dalších žáků.
Druhá, praktická část hodiny, je postavena výhradně na interpretaci skladeb, vážících se k probíranému tématu. Nejprve všichni žáci za klavírního doprovodu pedagoga interpretují píseň Love Me Tender, pak se věnují nácviku a provedení písně Rock Around the Clock.
Průběh hodiny
Přemýšlím, zda bych jednotlivé části hodiny, samozřejmě kromě úvodu, učil ve stejném pořadí jako Libor Sládek. Pokud bych uvažoval o změnách, týkaly by se okamžiku nácviku skladby Rock Around the Clock. Určitě můžeme její interpretaci zařadit na závěr lekce a chápat tuto část jako její vrchol. Tak je tomu v případě zaznamenané hodiny.
Bylo by však možné pořadí změnit, píseň krátce nacvičit hned po úvodních informacích a pak z její interpretace, z notového záznamu a z ukázek vše další vyvozovat. Pochopitelně by zazněla znovu v závěru a uzavřela by možná přesvědčivěji celou hodinu.
Ale navrženou změnu chápejme jen jako možnost. Po zhlédnutí záznamu můžeme konstatovat, že sled jednotlivých „bodů“ hodiny je logický, plynulý a naprosto přirozený.
Instrumentální hra a zpěv
Zpěv doprovázený nástrojem zazní nejprve v písni Love Me Tender. Je iniciován videozáznamem interpretace této písně E. Presleym. V průběhu poslechu vyzve pedagog zcela neformálně žáky ke společnému zpívání. Skrytě jeho pobídku „pojďme si to zazpívat“ můžeme chápat i šířeji, s možným dodatkem „když to zazpívá Elvis, proč bychom si to nemohli teď zazpívat také my“. V organizaci výuky tvoří zpěv písně Love Me Tender pouze překlenovací můstek mezi teoretickou a praktickou částí hodiny. Pedagog i z těchto důvodů píseň nenacvičuje ani se k ní nijak nevrací, její interpretace má spíše epizodní úlohu.
Následující písni se pedagog i žáci věnují důkladněji. V úvodu nácviku procvičí rytmus, akcenty na lehké doby, anglickou výslovnost. Pak si žáci píseň poprvé zazpívají. Následuje přidělení nástrojů jednotlivým hráčům. Ti budou hrát na klávesy, rytmické nástroje, dále jedna žákyně na kontrabas a jeden žák na klavír.
Od tohoto okamžiku se vyučovací jednotka mění na zkoušku třídní kapely. Je potěšitelné, že žáci nepotřebují pro svoji hru žádné nástrojové party, vše se odvozuje tak, jak je v populární hudbě zvykem, ze záznamu melodické linky a akordických značek. Učitel jednotlivým instrumentalistům předvádí, jak a co mají hrát. Velmi dobrý je výkon klavíristy, obdivuhodné jsou jeho rychlé reakce na učitelovy připomínky a korekce. Potěšilo mě i zapojení kontrabasu. Vůbec nevadí, že dívka rytmizuje jen základní tóny akordů (snazší by byla hra na baskytaru). Průběh nácviku je však v závěru ovlivněn nedostatkem času, ale je zřejmé, že se třída v příštích hodinách k písni vrátí.
Závěrem
Za největší pozitiva považuji permanentníaktivizaci žáků a jejich významný podíl na průběhu výuky, zapojení všech žáků do muzicírování ajejich aktivní přístup k interpretaci iniciovaný autoritou a příkladem pedagoga-hudebníka.
Diskutovat je možné, ostatně jako vždy, o některých uvedených bodech: o tom, zda hlavním tématem hodiny byl rock ’n’ roll, či Elvis Presley, o časovém rozvržení hodiny; o tom, měl-li být nácvik písně důkladnější a tím i interpretace přesvědčivější. Je možné se dotknout i obecnějších problémů: může být cílem hodiny hudební výchovy na gymnáziu „pouhé“ muzicírování?
Hodinu vedenou L. Sládkem považuji za kvalitní ukázku práce pedagoga hudební výchovy na gymnáziu,drobné připomínky jsou myšleny jen jako náměty pro případnou debatu.
