Virtuální hospitace - Český jazyk a literatura: Vypravování
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Virtuální hospitace - Český jazyk a literatura: Vypravování
4,7 (6 hodnocení)
Žáci ústně vyprávějí svůj společný příběh a poté jej hodnotí dle vytvořených kritérií. Individuálně pak píší nové vypravování s použitím zadaných klíčových slov.
Vyučovací hodina českého jazyka a literatury je zaměřena na vypravování. Žáci společně vytvářejí příběh, který poté zhodnotí podle vlastních kritérií. V závěru hodiny samostatně pracují na novém vypravování s využitím zadaných klíčových slov. Výuky se zúčastnili žáci sekundy osmiletého gymnázia, natáčení virtuální hospitace probíhalo v březnu 2010 v Gymnáziu mezinárodních a veřejných vztahů Praha, s. r. o.
Cíl výuky
Primárním cílem hodiny není tvorba společného příběhu, ale jeho zhodnocení podle vlastních kritérií.
Cíle výuky:
žáci analyzují případné nedostatky společného příběhu, příběh hodnotí dle kritérií v tabulce
žáci si upevní znalosti o vypravování – postup, jazykové prostředky
žáci dle zadaných klíčových slov vytvoří vlastní příběh (individuální písemná práce)
O vyučovací hodině českého jazyka a literatury můžete diskutovat s vyučující této hodiny - PhDr. Lenkou Palkovskou, Ph.D., z Gymnázia mezinárodních a veřejných vztahů Praha, s. r. o., a s PaedDr. Janou Vejvodovou, CSc.,z Katedry českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni.Pokud byste se jich na cokoliv rádi zeptali nebo máte zájem diskutovat o hodině a natáčení s dalšími diváky této virtuální hospitace, zapojte se do on-line diskuze. Tabude probíhat
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Marcela Burešová13. 6. 2010
Dobrý den.
Zaprvé: vítám možnost virtuálních hospitací a velmi oceňuji autory těchto hospitací a děkuji jim.
Zadruhé: Nejvíce přínosné, potřebné, ale ne vždy v závěru výuky vykonané se mi zdá uzavření lekce - zde: v diskuzi s žáky je znovu vyřčeno a shrnuto, CO v lekci DĚLALI a K ČEMU TO SLOUŽILO - to je podle mne nejlepší část lekce.
Zatřetí: vypravování je téma načínané již na 1. stupni ZŠ, z tohoto pohledu se mi zdá, že lekce především upevňuje základní poznatky a dovednosti, ale málo pracuje se složitějšími aspekty žánru vypravovaní (kritéria výběru tématu; vypravování jednoho příběhu z pohledu více postav, čtivost a zajímavost, popř. společenský dosah jednání postav - podle mého názoru je žánr vypravování pro druháky, potažmo sedmáky již známý a jejich mentalitě odpovídjí hlubší témata, o která se i ve vlastním životě zajímají. Také téma textu z čítanky (chlapec na útěku řešící hádanky) odpovídá podle mých zkušeností spíš 4.-5. třídě ZŠ, než mládeži v pubertě.
Děkuji za možnost komentovat.
S pozdravem
M. Burešová
na Metodickém portálu v prostředí diskuzí pro gymnázia.
Do diskuze mohou přispívat pouze registrovaní uživatelé Metodického portálu. Registrovat se můžete zde.
Diskuzní fórum k virtuálním hospitacím naleznete zde.
K této virtuální hospitaci je otevřen pohled v digifoliu. Prohlédnout si jej můžete zde.
Reflexe
Cíl hodiny, dílčí cíle hodiny
Stanovené cíle byly všechny splněny s tím, že plnění posledního cíle bylo již předem stanoveno jako domácí cvičení:
žáci analyzují případné nedostatky společného příběhu, příběh hodnotí dle kritérií v tabulce
žáci si upevní znalosti o vypravování – postup, jazykové prostředky
žáci dle zadaných klíčových slov vytvoří vlastní příběh
Vzhledem k časové rezervě, která na konci hodiny vznikla, byla operativně zařazena část, kdy žáci promýšlí a sepisují osnovu pro psaní příběhu s klíčovými slovy.
Aktivity, metody a formy práce
Hodina víceméně plynula dle předem připraveného scénáře a naplánované metody a formy práce se mi i zpětně jeví jako vhodné pro dosažení stanovených cílů. Improvizovala jsem v případě úvodního hlasování a závěrečné tvorby osnovy příběhu. Aktivity se střídaly – frontální výuka v úvodu a závěru hodiny, skupinová práce následovala po samostatné práci s kritérii, žáci se projevovali ústně i písemně. Jako velice přínosná se mi jeví práce s kritérii, zvláště když si kritéria žáci sami formulovali v předcházející hodině. Tvorba společného příběhu je metodou spíše ilustrativní a víceméně zábavnou, slouží především k práci s chybou. Učitel do ní nezasahuje, tudíž její kvalita je vždy předem nejasná, a tudéž do značné míry riskantní.
Hodnocení hodiny z pohledu žáků
Při závěrečné reflexi žáci dobře reagovali a formulovali svými slovy cíl hodiny. V následující hodině mi potvrdili, že se jim hodina líbila a i výsledné práce (příběhy s klíčovými slovy) dopadly velice dobře. Z toho vyplývá, že se něčemu naučili. Z hodiny obavy neměli, na kameru velice brzy zapomněli.
Vzájemná interakce mezi zúčastněnými
Žáci reagovali na mě i na sebe navzájem velice dobře. Ve skupinách byla spolupráce dobrá, v podstatě se jednalo o sdílení vlastních názorů. Ukázalo se, že žáci jsou k sobě tolerantní a společně se snaží najít řešení nedostatků v příběhu. Žáci byli po celou dobu hodiny aktivní.
Práce s růzností
Žáci měli na začátku hodiny možnost podle své fantazie a zájmu navrhnout téma společného příběhu. Jejich dosavadní zkušenosti a osobní předpoklady se projevily především v domácím úkolu – vlastním příběhu s klíčovými slovy.
Použití jazyka
V hodinách ČJL se snažíme o maximální dodržování spisovného jazyka. Použila jsem jemnou korekci ve vyjadřování žáků (např. nespisovné tvary „by jsme“) především vlastním opakováním jejich výpovědi, ovšem se spisovným tvarem. Po stránce odborné hodnotím jak projev svůj, tak projevy žáků jako přiměřené.
Práce s časem
Časově hodina vyšla výborně – dokonce s pětiminutovou časovou rezervou. Domnívám se, že kdyby byl žáků plný počet (cca o 6 více), přibyla by alespoň jedna skupina, čímž bych svůj čas určený pro individuální konzultaci jednotlivým skupinám musela přizpůsobit, možná by rezerva ani nevznikla. Nicméně jsem ráda, že závěrečný čas byl využit pro tvorbu osnovy nového příběhu.
Návaznost jednotlivých aktivit vyplývá do značné míry z toho, že se jedná o tříhodinovou lekci na téma vypravování (celkem vypravování věnuji v tomto ročníku asi 6 hodin + 3 hodiny na slohovou práci a její hodnocení). Tříhodinová lekce následovala po dvou samostatných hodinách. Hlavním cílem první hodiny této lekce bylo společně navrhnout kritéria pro tvorbu příběhu. Ve druhé hodině této lekce (naše virtuální hospitace) bylo hlavním cílem příběh podle kritérií zhodnotit a pracovat s chybou. V poslední hodině této lekce se četly vytvořené příběhy a hodnotily se jejich klady, případně nedostatky. Také se četl příběh v čítance, který klíčová slova obsahoval (Čítanka pro 7. ročník základní školy a sekundu víceletého gymnázia, nakl. Fraus).
Žákům byl dle mého názoru poskytnut dostatečný čas pro samostatnou i skupinovou práci, dostatečný časový prostor byl určen i závěrečné reflexi a případným dotazům. Týden na vypracování domácího úkolu se mi jeví také jako dostatečný.
Hodnocení a sebehodnocení žáků
Žáky se snažím hodnotit v průběhu hodiny tak, abych je k práci povzbuzovala. Při práci s kritérii jsou žáci také nuceni hodnotit svou práci, v této hodině se však měli zaměřit na výkon jako takový – bez ohledu na autorství. V následující hodině, kdy si své příběhy četli, byli žáci vedeni k sebereflexi i vzájemnému hodnocení kladů a nedostatků ve svých pracích.
V závěru hospitace jsem žákům slíbila, že je za jejich aktivitu v příští hodině odměním. Následující hodinu jsme psali pětiminutovku, kterou jsme si ihned společně opravili. Odměnou bylo, že se výsledná známka započítala pouze tomu, kdo o ni stál. Tato odměna byla přijata s velikým nadšením.
Celkově hodnotím hodinu jako úspěšnou. Používala jsem aktivity a metody, které jsou žákům známé. V hodině neprobíhaly žádné „didaktické experimenty pro kameru“. Hodina vypadala z hlediska své struktury tak, jako mnohé jiné. Největší radost a také uspokojení mám z kladných reakcí žáků, z jejich aktivity, spolupráce a z pozitivního naladění pro tvůrčí psaní.
Evaluace
Virtuální hospitaci zhodnotila PaedDr. Jana Vejvodová, CSc., z Katedry českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, která se rovněž zapojí do on-line diskuze k této hodině na Metodickém portálu (2. 6. 2010 od 16.00 do 18.00).
Úvodní slovo
Vyučovací hodina, kterou nám umožnila zhlédnout paní doktorka Palkovská, patří podle mého názoru k těm nejlepším, které byly dosud v rámci projektu Virtuální hospitace zveřejněny, a může být mnohým vyučujícím českého jazyka a literatury inspirací, jak v praxi konkrétně naplňovat požadavky RVP.
Směřování k cíli vyučovací hodiny
Celá úvodní část vyučovací hodiny slouží k tomu, aby si žáci uvědomili, co je konkrétním cílem hodiny a jak budou k cíli hodiny směřovat. To považuji za velmi důležité, protože když žáci dobře vědí, čeho konkrétně mají v hodině dosáhnout, může pak lépe dojít k jejich seberegulaci během hodiny. Vyučující s cílem hodiny velice správně průběžně pracuje, podstatné jsou otázky Co jsme si uvědomili? Co jsme si tímhle připomněli do budoucna? Co jsme zvládli? Odpovědi žáků jsou důkazem, že cíl hodiny byl dokonale splněn.
Použité metody a organizační formy
Vhodně zvolené metody a organizační formy zajistily, že všichni žáci byli aktivní po celou dobu trvání hodiny.
Velmi účinná je použitá motivační metoda – společná volba tématu vypravování. Žáci navrhli 8 témat, která by pro ně mohla být inspirativní k následnému vypravování (Fantastické prázdniny, Výlet k moři, Podmořský svět, Dobrodružství v lese, Ztracený ostrov, Moje cesta na Měsíc, Odpoledne s kamarády, Katastrofa na výletě).
Na základě hlasování bylo pak poslední téma zvoleno k tzv. kolektivnímu vypravování. Zahájit takové vypravování bývá pro žáky nesmírně náročné, proto bylo naprosto správné, že první větný celek vypravování uvedla vyučující („Tak to vám teda budu vyprávět, jak to minulý víkend bylo.“). Při kolektivním vypravování se velmi kladně projevilo, že si žáci tuto aktivitu vyzkoušeli už v předešlé hodině. Někteří dokonce dokázali svůj větný celek zakončit tak, že vytvořili napětí a dobrý prostor pro další rozvíjení děje (např. „… a vtom se to stalo.“). Ze zkušenosti ze seminářů didaktiky českého jazyka vím, že i vysokoškolským studentům činí problémy navázat vhodně a dostatečně rychle, aby nevznikaly časové prodlevy. Vyučující správně pochválila žáky za to, že se jim příběh podařilo poměrně rychle vytvořit.
K následující samostatné práci žáci dostali hodnoticí arch a zhodnotili svoje kolektivní vypravování podle jednotlivých kritérií (pestrost lexikálních prostředků, spisovnost/nespisovnost, logika atd.) na škále vyhovuje – vyhovuje částečně – nevyhovuje. Tento úkol nutí žáky zaujmout kritické stanovisko a použít různé logicko-myšlenkové postupy, jako je analýza, syntéza, komparace, generalizace aj. Je velmi chvályhodné, že se vyučující nespokojila pouze s touto částí samostatné práce, ale že žáky podněcovala k tomu, aby dali konkrétní návrhy vhodnějších řešení určitých úseků kolektivního vypravování. Záběry kamery nám umožnily nahlédnout do žákovských řešení a musím ocenit, že žáci dokázali své postřehy velice dobře zformulovat. Je zřejmé, že jsou vyučující soustavně vedeni k tomu, aby dokázali své myšlenky správně vyjádřit.
V další části vyučovací hodiny žáci sdíleli a konfrontovali svoje názory ve skupinách – ve čtveřicích, v trojicích i dvojicích. Vyučující se velmi funkčně pohybovala po třídě, u každé ze skupin se zastavila a kladla otázky podněcující kritické myšlení: V čem se lišíte?Souhlasíte s tím, jak to napsala? Proč myslíte, že to takhle vzniklo? V čem je problém? Jak je možné, že nám logika utekla?
Konfrontací názorů žáci dospěli k závěru, že kolektivní tvorba se na příběhu odrazí negativně. To bylo vhodné východisko pro zadání úkolu k samostatnému vypravování, a to tzv. povídce se třemi danými, tj. k tvorbě vypravování, ve kterém se mají vyskytnout tři daná slova. Slova Libor, útěk a hádanka a omezení, že vytvořený text nesmí být pohádkou, předznamenávají detektivní charakter budoucího vypravování. Vyučující správně uvedla, že úkol není tak obtížný, jako když jsou zadána slova nepatřící do podobného významového okruhu, pak by šlo o metodu spojování zdánlivě nespojitelného. Zcela přirozeně vyplynulo zdůvodnění, proč je důležitá kompoziční příprava, proč je důležité předem napsat osnovu. Celou vyučovací hodinou prolíná záměr učitelky ukázat žákům smysluplnost toho, co se učí, např. otázkou Proč jsme si to říkali?
Komunikace vyučující s žáky
Vyučující je žákům vzorem kultivovaností svého jazykového projevu. Žáci se nebojí vyjadřovat své názory také proto, že v hodině je příjemná emocionální atmosféra. Pokud žáci použijí ve svém projevu nějakou odchylku od normy v oblasti morfologie, vyučující v reakci užije spisovný tvar. Je patrný respekt žáků k vyučující a respekt vyučující k žákům. Jedním z mnoha aspektů vybudování vzájemného respektu může být i zvolený způsob oslovování (v nižších ročnících víceletých gymnázií ne zcela obvyklý) – vykání ve spojení s užitím podoby jména, která je žákem či žákyní preferována (Adélko). Otázky, které vyučující žákům klade, nutí přemýšlet, jsou správné po stránce věcné i formální. Vzhledem k věkové kategorii žáků považuji za vhodné i to, že se vyučující někdy ptá i opakovaně a že si ověřuje, zda žáci opravdu správně pochopili její pokyny, zejména k domácí práci. Vyučující výrazně užívá i komunikace nonverbální.
Připomínky, rady a náměty
Mám jen dvě drobné připomínky. První je maličkost terminologická. Z hlediska didaktické zásady lingvistického přístupu by bylo vhodnější neužívat pojem věta při vysvětlování pravidel kolektivního vypravování. Místo Každý řekne jednu větu doporučuji užít formulaci Každý řekne jeden větný celek (to může být věta jednoduchá i souvětí, systémově není pojem věta nadřazen pojmu souvětí). Druhá připomínka se týká možnosti využít toho, že první žákyně, která odpovídala na otázku Co budeme dělat, když budeme vyprávět, odpověděla, že budeme popisovat děj. Není nutné reagovat ihned, ale ve vhodném okamžiku v průběhu hodiny by bylo dobré vysvětlit i rozdíl mezi vypravováním a popisem děje (jedinečný děj/opakovatelný děj, zápletka/absence zápletky).
Závěr
Vyučovací hodina byla vynikající po stránce didaktické i odborné. Nezbývá než paní doktorce Palkovské poděkovat, popřát jí hodně dalších pedagogických úspěchů a takové aktivní žáky, jaké jsme měli možnost vidět v její vyučovací hodině.
