Virtuální hospitace - Tělesná výchova: Cvičení na stanovištích
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Virtuální hospitace - Tělesná výchova: Cvičení na stanovištích
2,2 (5 hodnocení)
Cvičení na stanovištích. Efektivní metodicko-organizační forma výuky tělesné výchovy. S důrazem na maximální využití času hodiny pro aktivní pohyb žáků, na efektivitu vyučovací jednotky.
Cvičení na stanovištích je ukázkou efektivní formy výuky tělesné výchovy. Pro žáky, chlapce z kvinty, jsou připravena 3 stanoviště, na kterých se žáci střídají. Dvě stanoviště jsou určena pro zdokonalení a procvičení herních činností jednotlivce (v baskatebalu a florbalu). Třetí stanoviště je určeno pro nácvik skoků na malé trampolíně (zde je přítomen vyučující). Tato virtuální hospitace byla natočena v říjnu 2010 v Gymnáziu v České Lípě.
Cíl výuky
Cílem výuky je zdokonalit a procvičit herní činnosti jednotlivce ve florbalu a basketbalu formou průpravné hry, která bude realizovaná na zmenšeném hřišti (basketbal, florbal), a nacvičit skoky na malé trampolíně (rozběh, odraz, skoky bez rotace, salto vpřed).
O vyučovací hodině tělesné výchovy můžete diskutovat s vyučujícím této hodiny - PhDr. Radkem Častulíkem (Gymnázium Česká Lípa) a s Mgr. Šárkou Maleňákovou (Katedra pedagogiky a sportu, Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita v Brně).Pokud byste se jich na cokoliv rádi zeptali nebo máte zájem diskutovat o hodině a natáčení s dalšími diváky této virtuální hospitace, zapojte se do on-line diskuze. Tabude probíhat ve středu 8. 12. 2010 od 16.00 do 17.00
K této virtuální hospitaci je otevřen pohled v digifoliu. Prohlédnout si jej můžete zde.
Reflexe
Cíl hodiny a dílčí cíle jednotlivých pohybových aktivit
Jak hlavní cíl hodiny (maximální využití času hodiny pro aktivní pohyb žáků), tak i cíle dílčí (zdokonalování osvojených herních činností jednotlivce, dále jen HČJ, ve florbalu a basketbalu a nácvik skoků na malé trampolíně) byly splněny beze zbytku.
Metody a formy práce
Žáci by měli být po celou dobu vyučovací hodiny v aktivním pohybu, což se povedlo a nevyskytly se situace nečinnosti. Všechny pohybové aktivity na sebe plynule navazovaly a žáci se rovnoměrně zapojili do aktivit na všech stanovištích. Metodicko-organizační forma výuky tělesné výchovy cvičení na stanovištích se jeví jako ideální pro situace, kdy máte početné cvičební skupiny (20 a více žáků) a chcete dosáhnout maximální efektivity hodiny. Tato metodicko-organizační forma je známá již několik desítek let. Často využívána je především v oblasti kondiční přípravy (kruhový trénink aj.). Tak častá již není situace, kdy jsou kombinována stanoviště zaměřená na zdokonalení či nácvik z oblasti gymnastiky, sportovních her a jiných pohybových aktivit. Pro zdokonalení HČJ byly vybrány průpravné hry na menším hřišti, což samo o sobě je velmi intenzivní varianta, a to hlavně z pohledu kontaktů hráčů s míčem (míčkem). Žák je častěji v kontaktu s míčem a proces zdokonalování je tak daleko efektivnější. Fenomén hry dává zapomenout na zatížení a soutěživý charakter míčové hry pak dostatečně motivuje hráče k co nejlepším výkonům. Výhody malého počtu žáků na stanovištích se plně projevily i při nácviku skoků na malé trampolíně. Žáci si častěji činnost vyzkoušeli a pedagog může lépe individualizovat a reagovat na chybné provedení pohybového prvku.
Cvičení na stanovištích nepřináší jen a pouze klady. Ke kolizním situacím může dojít především na stanovištích, na kterých není vyučující přítomen. Není zde rozhodčí, tím jsou kladeny vysoké nároky na žáky z oblasti fair play a může se stát, že žáci tuto situaci nezvládnou. Tato situace v natočené hodině nenastala. V průběhu jiné hodiny nastat může a je třeba, aby byl učitel na tuto variantu připraven a dokázal ji vyřešit. Žáci si musí uvědomit, že pokud nebudou hrát podle pravidel samostatně, hra nebude mít smysl. Není to vůbec jednoduché, ale v životě nebude také stále přítomen rozhodčí a rádce. Nepřítomnost pedagoga na dvou stanovištích mu také znemožňuje aktivně vstoupit do procesu motorického učení, nemůže opravovat chyby a nedostatky v prováděných HČJ. Tato nevýhoda je však vyvážena výše uvedenými klady použité metodicko-organizační formy.
Vzájemná interakce
Interakce žáků mezi sebou probíhala bez problému. Jednak si žáci týmy sestavili samostatně, spoluhráčem jim byl i kamarád. Snažili se spolupracovat a komunikovali bez problémů jak se spoluhráčem, tak i soupeřem. Žáci jsou z jedné třídy a dobře se znají. Pravidla fair play zde přecházela zcela přirozeně do praxe.
Interakce žák – učitel probíhala bez problémů, přítomnost kamer měla kladný vliv na vnímavost žáků, byli klidnější než jindy, ale i v běžných hodinách je tato skupina úžasná v přístupu k pohybu. Mají zájem o jakoukoliv pohybovou aktivitu, kterou provádějí s vysokým nasazením a snahou.
Práce s „růzností“
Cvičení na stanovištích má být pestré a různorodé. Domnívám se, že proto bylo i vymyšleno. A vůbec bych se nebál neobvyklých kombinací. Ideálně se jeví kombinace sportovních her (přítomnost pedagoga není nezbytně nutná) a gymnastiky, atletiky, kondičních cvičení, ale jsou možné i kombinace jiné, záleží zcela na kreativitě a fantazii učitele. Je důležité mít na paměti, že pedagog musí být přítomen na nejnebezpečnějším stanovišti, proto může být pouze jedno takové stanoviště.
Použití jazyka
Při své práci se snažím jít příkladem. Je to přirozený způsob výchovy. Snažím se být aktivní, sám sportovat, ve sportovních aktivitách studenty podporovat a umožnit jim je. Jednotlivé sporty jim představit, seznámit je s teorií i s praxí. Samozřejmé mi přijde používat při tom odbornou terminologii a spisovný jazyk. Tím nechci říct, že hovorový jazyk v hodinách nepoužívám, sport a tělesná výchova jsou natolik specifická odvětví vzdělávacího procesu, že umožňují jistý stupeň „nespisovnosti“.
Práce s časem, rozvržení aktivit, jejich návaznost
Všechny pohybové aktivity na sebe plynule navazovaly a žáci se rovnoměrně zapojili do aktivit na všech stanovištích. Domnívám se, že pohybové aktivity byly zvoleny správně s ohledem na věk a stupeň rozvoje pohybových schopností a dovedností studentů.
Závěrečné hodnocení a poznámka pro učitele
Na práci na stanovištích je potřeba žáky postupně zvykat, reagovat na nedostatky a vysvětlovat jim chyby, kterých se dopustili. Především mám na mysli porušování pravidel, agresivitu aj. Malého prostoru, na kterém budou studenti hrát, bych se vůbec nebál, musí však dojít k adekvátní úpravě počtu hráčů. Je dobré čas na stanovištích měřit, tak aby každá skupina měla stejné podmínky. Počítejte s tím, že budete mít malý přehled o žácích na stanovištích, na kterých nebudete přítomni. U těchto aktivit je dobré mít svého zástupce, který vás informuje v případě zranění, sporných situací aj.
Než budou žáci činnost provádět samostatně, je nutné ji vyzkoušet pod vedením pedagoga.
Hlavním motivem pro účast v projektu virtuální hospitace byla možnost seznámit učitele tělesné výchovy s touto organizací hodiny. Práci na stanovištích většinou učitelé tělesné výchovy běžně využívají, kopaná na dvou hřištích, stolní tenis na více stolech, střelba na více košů aj. Ale tohle bylo přeci jenom v něčem jiné, je to pestré, zábavné a efektivní. Inspiraci jsem čerpal na holandských školách, kde je tato předvedená hodina naprosto běžnou praxi, dá se říct, že až na výjimky hodiny probíhají v tomto schématu.
Evaluace
Virtuální hospitaci zhodnotila Mgr. Šárka Maleňáková z Oddělení pedagogiky sportu Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně, která se rovněž zapojí do on-line diskuze k této hodině (8. 12. 2010 od 16.00 do 17.00).
Cíl hodiny /dílčí cíle na jednotlivých stanovištích
Cílem hodiny tělesné výchovy, kterou prezentoval pan učitel Častulík s chlapci kvinty na gymnáziu v České Lípě, bylo maximální efektivní využití času vyučovací jednotky pro aktivní pohyb žáků. Vyučující zvolil cvičení na 3 stanovištích, přičemž na jednom stanovišti se zaměřil na nácvik skoků na malé trampolíně, na dvou dalších stanovištích zvolil doplňková cvičení v podobě hry streetballu a florbalu, s cílem rozvíjení pohybových dovedností v těchto hrách. Z hlediska hlavních složek výchovně vzdělávacího procesu jde o hodinu expozičně fixační. V současné době se nedoporučuje realizovat čisté nácvičné hodiny, protože jsou fyziologicky málo účinné a při větším počtu žáků (v našem případě 20 chlapců) jsou i časově neefektivní. V každé vyučovací jednotce bychom měli rozvíjet nejen pohybové schopnosti, ale také zdokonalovat pohybové dovednosti.
Prostorové využití tělocvičny, bezpečnost studentů
Pan učitel vhodně řešil rozdělení tělocvičny na třetiny, kde krajní část tělocvičny byla využita pro streetball, střední část ohraničená lavičkami pro florbal a druhá krajní část pro nácvik skoků na trampolíně, s potřebnou asistencí vyučujícího. Ten tak měl dostatečný přehled o všech studentech, přestože aktivně pracoval pouze s jednou skupinou. Bezpečnost na herních stanovištích byla zajištěna upozorněním na pravidla a hru fair play. Na stanovišti skoků na trampolíně zajišťoval bezpečnost pan Častulík. Doskočná plocha byla dostatečně velká, dopadové žíněnky (duchny) byly zajištěny proti posunu svázáním, kolem dopadových žíněnek byly správně rozmístěny klasické žíněnky.
Vhodnost zařazených aktivit a práce s časem
V této části bych se nejdříve zaměřila na vlastní skladbu vyučovací jednotky a plynule přešla k diskusi o vhodnosti zařazených aktivit.
Každá vyučovací jednotka tělesné výchovy by měla mít jistou strukturu. Strukturou je myšlen souhrn částí v jejich vzájemných vztazích. Teorie hovoří o 3 a více částech, vlastní praktické provedení hodiny bývá ovlivněno různými činiteli, proto je možno přijmout i různé podoby. Je však nutno vždy přihlížet k fyziologickým, didaktickým, pedagogickým a psychologickým zákonitostem a podle nich hodinu tvořit. Doporučovaná stavba vyučovací jednotky je následující:
1. Úvodní část:
Hlavním cílem úvodní části je uvést žáky po tělesné i psychické stránce do vyučovací jednotky tělesná výchovy a vytvořit předpoklady pro splnění cílů. První minuty jsou obvykle věnovány navození pracovní atmosféry, seznámení s obsahem a cílem hodiny, nastavení určitých pravidel pro práci v hlavní části. Další minuty by měly být věnovány přípravě organismu pro zátěž, k čemuž slouží zahřátí organismu a strečink zvyšující rozsah pohybu. Jde v podstatě o přípravu hybného systému a prevenci proti jeho poškození při dynamickém cvičení. Délka úvodní části by se měla pohybovat kolem 12 minut.
V našem případě se pan učitel věnoval pouze sdělení cíle vyučovací jednotky a vlastní organizaci a předal skupinám žáků, kteří začínali své aktivity na streetballu a florbalu jen ústní informaci a postupném zatěžování organismu. Výsledkem byla ve většině případů, dle videozáznamu, plná zátěž okamžitým přejitím k vlastní hře a v podstatě k hlavní části hodiny. Pouze skupina začínající na trampolíně prošla v úvodu 3 a půl minutovým rozcvičením, zaměřeným na skoky na trampolíně a zpevňovacím cvičením, bohužel bez zahřátí organismu. Tato část hodiny, tedy rozcvičení, se opakovala u zbývajících skupin až po fyzické zátěži a prakticky jako součást hlavní části hodiny, tedy až při střídání na stanoviště trampolíny. U druhé skupiny trvala část rozcvičení 3 minuty a u třetí skupiny něco málo přes 4 minuty. Zde vidím zásadní problém. Navrhovala bych společnou zahřívací část a rozcvičení pro všechny skupiny. Tím by se zvýšila doba, kterou by pan učitel mohl věnovat vlastnímu nácviku skoků na trampolíně, což bylo hlavním tematickým zaměřením vyučovací jednotky tělesné výchovy.
2. Hlavní část:
Ta je pro výsledek vyučovací jednotky základem. Pan učitel se zaměřil na nácvik nových pohybových dovedností na trampolíně, kterým předcházelo vysvětlení, upozornění na chyby a kritická místa cvičení (např. změna těžiště). Tato nácvičná část hodiny je náročná na udržení pozornosti a vzhledem k formě cvičení, kdy může cvičit pouze jeden žák, je z hlediska využití cvičebního času často velmi málo efektivní. Pan učitel vhodně využil pro zvýšení efektivity vyučovací jednotky doplňková cvičení v podobě streetballu a florbalu. Obě hry patří k oblíbeným a příznivě motivují k pohybové aktivitě.
3. Závěrečná část:
Cílem této části vyučovací jednotky by mělo být celkové uklidnění organismu po absolvované zátěži, protažení svalů posturálních, které mají tendenci ke zkracování a zároveň posílení svalů fázických, jež mají tendenci k ochabování. Vše pomocí strečinkových cvikůs delší výdrží v maximálních polohách. Úplně na závěr je vhodné zařadit zhodnocení průběhu celé hodiny.
Pan učitel pojal závěr pouze teoreticky bez celkového uklidnění a strečinku. Přibližně 1,5 min. věnoval hodnocení aktivit na trampolíně, což bylo hlavním tematickým cílem vyučovací jednotky. Co se týká hodnocení doplňkových aktivit, bylo spíše upřesněním pravidel a vysvětlením, co nového žáci ve vztahu ke klíčovým kompetencím vlastní hrou získali, co zvládli. Postrádala jsem hodnocení výsledků jednotlivých týmů při streetballu a florbalu v závěrečné fázi. Výsledek utkání je vždy pro hráče nejdůležitější motivační prostředek.
Celkové hodnocení efektivity vyučovací jednotky z hlediska času
Za výbornou efektivitu vyučovací jednotky tělesné výchovy považujeme hodnoty nad 22 min. aktivního cvičebního času. V prezentované hodině dosáhl vyučující průměrně 26 min. cvičebního času a lze hovořit o výborné efektivitě. Výsledný ztrátový čas, tedy čas kdy byl žák pasivní a čekal, než na něj přijde řada ke cvičení, se pohyboval kolem 6 minut. Zbývající čas byl využit jako nutný pedagogický.
Je škoda, že pan učitel měl tělocvičnu předem nachystanou, neboť i při vlastním chystání nářadí a náčiní si hospitující osoba může udělat obrázek o organizačních schopnostech učitele, komunikaci a spolupráci žáků a jejich morálně volních vlastnostech. Tento tzv. pedagogický čas by se promítl do hodnocení efektivity hodiny, respektive aktivního cvičebního času. Mohli jsme jen hodnotit část závěrečného úklidu, kdy přesně nevíme, proč se na ní podílela jen kvinta A. Pan učitel nemusel konkrétně určit kdo, jak a co bude uklízet, žáci se jevili jako velmi sehraní a všichni spolupracovali. Zřejmě je to dáno velmi pozitivním, trvalým a soustavným působením osobnosti pana učitele Častulíka. Úklid pomůcek trval jen dvě a půl minuty, což opět nahrává zvýšení efektivity vyučovací jednotky.
Interakce mezi učitelem a žákem a mezi žáky navzájem
Výuka tělesné výchovy vyžaduje velkou škálu řídících a organizačních dovedností, má-li být zachována bezpečnost žáků, zajímavost a atraktivita vyučovací jednotky a v neposlední řadě efektivní využití vyučovacího času pro maximální zapojení žáků do cvičení. Pan učitel působí dojmem zkušeného učitele, jeho jednání je jisté, uvolněné, sebevědomé, díky aktivitám, které pro žáky nachystal, bylo vidět, že vzbudil zájem o výuku.
Vlastní interakce mezi učitelem a žákem (žáky) probíhala pouze na stanovišti skoků na trampolíně. Na ostatních dvou stanovištích zvolil pro žáky doplňková cvičení v podobě samostatné hry, která přispívá k rozvoji pohybových dovedností, vytrvalosti, samostatnosti, aktivity, rozvíjí kompetence komunikativní a sociální. Žáci jsou, jak je vidět, na tuto formu práce zvyklí a nečiní jim problémy. Ze záznamu vyučovací jednotky nebyl patrný žádný konflikt či problém, který by musel vyučující řešit.
Práce s „růzností“
Vhodným využitím didaktických stylů učení, postupů, organizací vyučování je možno zvýšit efektivitu vyučovací jednotky z hlediska času, obsahu, prohloubit emocionální prožívání prováděných cvičení a činností a změnit postoj žáků k pohybové aktivitě.
Na stanovišti skoků na trampolíně pan učitel využil styl příkazový, tedy veškerá rozhodnutí prováděl sám, žáci cvičili podle jeho pokynů a instrukcí. Tento styl je běžný, nejčastěji užívaný, většinou nedochází ke kázeňským problémům. Při výuce nových dovedností na trampolíně a malé zkušenosti žáků s touto pohybovou aktivitou se jeví jako nejvhodnější a správně použitý. Na stanovištích streetballu a florbalu byl využit didaktický styl se samostatným objevováním, tedy řešením problémů v herních situacích. Této formy lze využít až tehdy, kdy žáci zvládají základní herní dovednosti a herní činnosti jednotlivce, jsou schopni se řídit pravidly fair play a jsou vybaveni základními sociálními a personálními kompetencemi. Hra patří k vhodným motivačním prvkům ve vztahu k pohybovým aktivitám žáků. V našem případě byl zvolený didaktický styl obohacen zapojením žáků do řízení a rozhodování.
Hodnocení na základě použitých forem práce
V průběhu celé vyučovací jednotky byla zvolena forma skupinové práce, přičemž vyučující neřídil přímo činnost v jednotlivých skupinách, ale pouze na stanovišti skoků na malé trampolíně. Skupiny byly předem vytvořeny, z videozáznamu není dobře zřetelné, jaký klíč pro rozdělení žáků do skupin pan učitel zvolil. Je však patrný výchovný cíl práce žáků ve skupině. Pouze u průpravných a zpevňovacích cvičení pro skoky na trampolíně byla zvolena forma práce ve dvojicích.
Pro zvýšení efektivity vyučovací jednotky tělesné výchovy zaměřené na nácvik pohybových dovedností a skoků na trampolíně využil pan učitel specifické didaktické formy – doplňkových cvičení. Ta slouží žákům k rozšíření hlavní tělocvičné činnosti o další doplňkové činnosti. Vyučujícímu se tak podařilo zvýšit hodnotu cvičebního času na úkor ztrátového času, který by vznikl při čekání na cvičení na trampolíně. Při počtu 20 žáků by hodnota ztrátového času při tomto typu cvičení byla dosti vysoká. Současně při vhodném výběru doplňkových činností se stává hodina fyzicky náročnější a prožitkovější.
Pohled žáků na hodinu, hodnocení žáků
V úvodu hodiny pan učitel sdělil chlapcům cíl hodiny. Z vizuálního i slovního projevu nejsou patrné pocity spokojenosti ani nespokojenosti s náplní hodiny. Vlastní přirozené emoce se projevily až při hře. Tuto skutečnost přičítám netradičnímu natáčení, o kterém žáci zřejmě věděli předem, stejně jako o průběhu a náplni hodiny. Celkově hodina působila uceleným plynulým dojmem, žáci si hodinu užívali. Pouze při nácviku skoků na trampolíně by se mohly projevit jisté obavy z výkonu při přeskoku překážky. Pan učitel postupoval velmi systematicky a odbourával postupně veškeré chyby u jednotlivců, průběžně hodnotil jednotlivé cviky a radil žákům, jak správně provádět skoky. Jediný problém, který nastal, byl u skoků se změnou těžiště, na který včas upozornil. Zde bych navrhovala opakovat cvičení alespoň 3x. Žáci si tak lépe uvědomí a prožijí pohyb a současně na základě rady učitele se mohou pokusit odstranit chyby, které dělali. Zde se mohla promítnout jistá sebereflexe a reflexe ze strany učitele. Dále bych navrhla možnost volby aktivním učením, kdy žáci po prvním pokusu učiteli popíší, co pokrčení nohou s jejich rovnováhou udělá a pokusí se vysvětlit, proč a co udělat pro správné provedení cviku a závěrečný dopad do stoje spojného.
Jak už jsem se dříve zmínila v popisu závěrečné části hodiny, postrádala jsem hodnocení výsledků jednotlivých týmů při streetballu a florbalu v závěrečné fázi.
Závěr
I přes některé připomínky a náměty oceňuji snahu pana učitele Častulíka o maximální využití vyučovací jednotky tělesné výchovy pro důležitý a nutný aktivní pohyb všech žáků a vyzkoušení si různých rolí při pohybových aktivitách. Jen tímto způsobem lze zvyšovat pohybovou úroveň našich žáků, zájem o tělesnou výchovu a pomocí emočně zajímavých pohybových aktivit a prožitkových cvičení pěstovat trvalý pozitivní vztah k pohybu a potřebu jej provozovat po celý život.
