Jak by mohla vypadat regulace AI

V poslední době se hodně mluví o potřebě regulovat vývoj umělé inteligence, hlavně kvůli překotnému rozvoji její generativní verze, která pracuje s hlubokým učením – viz Regulovat, či neregulovat rozvoj AI?. Pojďme se spolu s MIT Technology Review podívat na přehled šesti aktivit mapující, jaké možnosti se v tomto směru nabízejí [1].

1. Právně závazná smlouva o umělé inteligenci Rady Evropy

Rada Evropy má 46 členských zemí. Lidská práva patří k důležitým tématům, jimiž se zabývá. Právě dokončuje právně závaznou smlouvu o umělé inteligenci, která vyžaduje, aby signatáři podnikli kroky k zajištění toho, aby umělá inteligence byla navržena, vyvinuta a aplikována způsobem, který chrání lidská práva, demokracii a právní stát. Smlouva by mohla potenciálně zahrnovat moratoria na technologie, které představují riziko (např. rozpoznávání obličeje). Pokud vše půjde podle plánu, mohl by být návrh připraven do listopadu.

Zřejmou nevýhodou je, že každá země musí smlouvu individuálně ratifikovat a poté ji implementovat do vnitrostátního práva, což může trvat roky. Existuje také možnost, že si země znění upraví tak, aby bylo lokálně přijatelné. Přísná pravidla tak mohou být oslabena.

Skóre účinku MIT: 3/5

2. Principy AI OECD

V roce 2019 se země, které patří do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), dohodly na přijetí souboru nezávazných zásad, které stanoví některé hodnoty, které by měly podporovat rozvoj umělé inteligence. Podle těchto zásad by systémy umělé inteligence měly být transparentní a vysvětlitelné, měly by fungovat robustním a bezpečným způsobem, měly by mít zabudované mechanizmy odpovědnosti a měly by respektovat právní stát, lidská práva, demokratické hodnoty a rozmanitost. Principy OECD také uvádějí, že umělá inteligence by měla přispívat k hospodářskému růstu.