To nepsal ChatGPT, ale já. A proč vám to mám dokazovat?

Elizabeth Wolkovich si na svých odborných textech vždy zakládala. Chtěla umět dobře psát a v psaní se neustále zlepšovat. Přečetla proto celou řadu knih o psaní a postupně si začala stále víc a víc uvědomovat, jak pomalý, náročný a mnohdy bolestivý proces to pro ni je, což bylo dáno i tím, jak zodpovědně k němu přistupovala. Před první pracovní verzí vždy připravila několik konceptů a po nich teprve následovalo psaní a následně spousta revizí a přepracování. Tuto strategii také vždy doporučovala svým studentům, i když věděla, že není jednoduchá, ale považovala za důležité, aby se vědci, mezi které sama patřila, snažili své přístupy dostatečně komunikovat.

Pak se ale stalo něco, co ji překvapilo. Byla obviněna z vědeckého podvodu. Její editoři a recenzenti ji v posudku její práce nařkli, že při psaní podváděla. Tvrdili, že danou práci nepsala ona: „Váš písemný projev je neobvyklý. Je očividné, že jde o ChatGPT.“ Toto obvinění znamenalo pro Elizabeth doslova šok. V přívalu emocí se k překvapení postupně přidalo zděšení, zmatek a obavy.