Zpěv na okraji propasti. Kultura v Terezíně, 1941–1945

„Je příznačné, že význam kultury si člověk většinou uvědomuje v krizových okamžicích života, ve chvílích, kdy se setkává se smrtí, kdy se ho naplno dotkne nezvratnost osudu. Terezín byl jistě místem na samé hranici života a smrti. Přesto tu lidé zpívali, recitovali verše a hráli divadlo.“

Ivan Klíma¹

Klíčové otázky

• Co znamenala kulturní činnost pro vězně v ghettu Terezín?
• Jaká byla role umění v krajní situaci terezínského ghetta a jak ji lze interpretovat?
• Jaké rozpory v sobě nesla umělecká činnost v Terezíně?

Úvodní text

Terezín, mezi lety 1941 a 1945 nechvalně proslulé ghetto pro Židy, kde zemřelo 35 tisíc lidí a dalších 87 tisíc lidí odtud bylo posláno transporty dál do vyhlazovacích táborů, většinou na smrt. Přelidněné ghetto naplněné útrapami, ale také uměním. Možná je těžké si představit, že v podmínkách, které často nestačily ani na udržení holého života, se mohla rozvíjet kultura. Ale Terezín nebyl vyhlazovacím koncentračním táborem a mnozí v něm strávili roky, příliš dlouhé roky na to, aby se v něm nesnažili také žít, navíc v podmínkách, kdy nebyli ubytováni společně se svými rodinami. Je však třeba mít na paměti, že na kulturním životě Terezína se nepodílel zdaleka každý.

Lze vůbec kulturní život v Terezíně nějak jednoduše interpretovat? Vyjadřovali terezínští umělci svou kulturní činností vzdor, lidskost, naději, krátili si pouze dlouhou chvíli, nebo dokonce „naletěli“ nacistům, kteří jejich schopnosti krutě zneužili pro vlastní účely, než umělce poslali na smrt?

Umění pro obyvatele Terezína, jak je patrné z výpovědí přeživších, však neslo řadu významů, pomáhalo dokumentovat realitu, stejně jako z ní unikat do světa estetického prožitku či humoru a nadsázky, pomáhalo bojovat proti nudě a rezignaci, poskytovalo útěchu a dávalo sílu přežít, zdobilo šeď každodenních útrap nebo umožňovalo pocítit svobodu vnitřního života v kontrastu s nesvobodným vnějším světem.