„Ničí lidé“ Vyhnanci z Burgenlandu

Pavel Deutsch[1]

Klíčové otázky:

• Kdo rozhoduje o tom, do jaké země patříme?
• Je možné, aby někdy lidé nepatřili vůbec nikam?
• Jsou takoví lidé ještě vůbec lidé?
• Kdo je odpovědný za uprchlíky a vyhnance?

Úvodní text:

Koncem 30. let dvacátého století rychle ubývalo možností vycestování židovských uprchlíků z Německem okupovaných zemí. Všechny evropské státy pro Židy postupně zavíraly své hranice a pomocí byrokracie komplikovaly jejich přicestování. Patrně nejvýraznějším mezníkem byl v této věci tzv. anšlus Rakouska, jeho vynucené obsazení nacistickým Německem a připojení k Třetí říši, v březnu 1938. Tisíce rakouských Židů se pokoušely utéct (nebo byly přímo vyháněny) do okolních států. Všechny evropské státy reagovaly uzavřením hranic, případně zavedením vízové povinnosti vůči těmto uprchlíkům. Československo nebylo v tomto ohledu výjimkou. Již 11. března, okamžitě po prvních zprávách o obsazování Rakouska, nařídilo československé ministerstvo vnitra neprodyšně uzavřít hranice. Českoslovenští pohraničníci na (za normálních časů řídce) hlídané hranici s Rakouskem stopovali skupinky rakouských uprchlíků, většinou Židů, a vraceli je zpět. Absurditu uprchlické krize ztělesňoval snad nejvíce případ asi padesátičlenné skupiny Židů z rakouského Burgenlandu, z obcí Kittsee a Pam, kteří byli v dubnu 1938, v noci, bez varování nacisty vyhnáni ze svých domovů a převezeni na československou stranu Dunaje.

Metodická část:

Časová dotace: 90 minut, doporučujeme vyučujícím upravit citlivě délku pracovních textů podle schopností jejich žáků, stejně tak volit a měnit učební strategie a metody podle svých pedagogických zkušeností