Dva světy se srazily, židovští uprchlíci v českých zemích za první světové války

„Válečné běsnění srazilo bezpočet Židů na kolena; vzalo jim vše a udělalo z nich utečence bez domova. Válka vehnala do víru a pohybu takové množství Židů, jako to už po staletí nedokázala žádná událost. Zatím se dá jen stěží porozumět proměnám, které nastaly, a nikdo neodhadne, jaké vnější a vnitřní změny na židovstvo ještě čekají.“

Robert Weltsch¹

Klíčové otázky

• Jak konfrontace s lidmi odlišujícími se svou kulturou a vzhledem ovlivňuje pojetí naší vlastní identity?
• Kdo a kdy se zabývá tím, zda je někdo Žid či nikoliv?
• Chápali se Židé jako jednotné společenství?
• Jaká byla reakce Židů žijících v českých zemích na příchod židovských uprchlíků z Haliče a Bukoviny za první světové války?

Úvodní text

Během první světové války se vnitrozemí habsburské monarchie stalo útočištěm mnoha uprchlíků, kteří utíkali nebo byli nuceně evakuováni z frontových oblastí. Nacházeli se mezi nimi zejména Poláci, Rusíni, Italové a velké množství Židů, kteří utíkali z ruskou armádou dobytých částí Haliče a Bukoviny. Neobávali se pouze pohybů fronty, ale také pogromů ze strany ruské armády. Tito „východní“ Židé se v mnohém lišili od Židů žijících v českých zemích: většina z nich byla velmi pobožná a důsledně dodržovala židovské náboženské předpisy. Odmítali jíst nekošer stravu, chodili v kaftanu, měli pejzy a hovořili jazykem jidiš. Pro mnohé byli ztělesněním života v ghettu, před emancipací a bez vymožeností moderní civilizace. Setkání s nimi vyvolávalo mnohé konflikty a nepřátelství. Následující metodika toto téma rozkrývá z pohledu místní židovské komunity, pro niž byli uprchlíci z východu podnětem k vyrovnání se se svou vlastní identitou: zatímco někteří jejich chování či oblékání vnímali jako přežitek ghetta, pro jiné byli autentickým zdrojem původního židovství.