Kým vlastně jsme

„Odpovědět na otázku „kdo [jsme]“, lze jen vyprávěním životního příběhu.“
Paul Ricouer¹

Klíčové otázky

• Co určuje, kým se cítíme být?
• Za koho se považujeme my a za koho nás považují ostatní?

Úvodní text

Kdyby vám někdo položil zdánlivě jednoduchou otázku: „Kým vlastně jsi?“, co byste odpověděli? Řekli byste: „Jsem kluk“, „Jsem Češka“, „Jsem křesťan“, nebo „Jsem Magda Nováková?“ Jak dlouhá by podle vás musela ta odpověď být, abyste v ní vyjádřili to, kým se opravdu cítíte být? Možná by vám přišlo, že ani nestačí popsat sebe deseti slovy, možná byste chtěli odpovědět tím, že budete vyprávět svůj životní příběh a vysvětlíte, co jste všechno zažili, co pro vás bylo důležité, a co a kdo vás ovlivnil.

V moderní společnosti nelze na otázku, kým vlastně jsme, odpovědět jednoduše. Lidé se stěhovali a stěhují za prací, prchají a prchali před násilím, cestují a cestovali daleko a rychle. Lidé jsou tak konfrontováni s různými společnostmi, s různými událostmi v prostoru a čase a nelze je zařadit do jedné škatulky. Jak to, kým se cítíme být, je ovlivněno tím, kde a kdy žijeme, jaká je zrovna politická situace, kdo jsou lidé, kteří vedle nás žijí? Podívejme se na příklad Židů žijících v předválečném Československu, pro které bylo „typické, že se integrovali do kultury okolního obyvatelstva“, které bylo buď německé, nebo české (podle toho, kde v Československu žili), a přitom byli také Židy.²

Na příběhu paní Hildy Lechnerové si můžeme ukázat, jak se během jejího života proměňovalo to, kým se cítila být a za koho ji považovali ostatní. Kdy a proč se cítila být Židovkou, kdy Němkou, kdy Češkou?

Pracovní materiál č. 1

Příběh paní Hildy Lechnerové