Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Předsudky v literatuře konce 19. století
3,0 (2 hodnocení)
Co jsou předsudky?
V čem mohou být nebezpečné?
Proč jsou pro většinovou společnost důležité?
Vypovídají též o většině, pomáhají ji stmelit či upevnit její identitu?
Klíčové otázky
Co jsou předsudky?
V čem mohou být nebezpečné?
Proč jsou pro většinovou společnost důležité?
Vypovídají též o většině a pomáhají ji stmelit či upevnit její identitu?
Úvodní text
Vymezování se vůči odlišným skupinám patří k běžným mechanismům, kterými třídíme komplikovaný svět kolem nás. Jako bychom ani bez obrazu těch jiných či cizích, na něž promítáme negativní představy, snad ani nevěděli, kým jsme my sami. Následující metodika zkoumá použití předsudků na příkladu českých populárních a málo známých povídek z konce 19. století. Pro úvod do problematiky předsudků můžete použít:
Velké a malé dějiny > Antisemitismus > Od předsudku k antisemitismu, s. 132
Ukázky použité v této metodice jsou vybrány z krátkých povídek, které vycházely převážně na pokračování v českojazyčných novinách a časopisech v poslední třetině 19. století. Měly za cíl čtenáře nejen pobavit, ale současně jej i varovat a vychovávat. Příkladem je povídka Moric Perl a kumpanije, která postupně vycházela v časopise Sekretář, jehož cílem mělo být šíření národohospodářských znalostí a zásad obecní samosprávy, a který osvětové články doplňoval poučnými beletristickými příběhy pro prostý lid1, nebo povídka Doubovský mlýn z olomouckého listu Pozor!.
Pracovní materiály č. 2
Texty
Velké a malé dějiny > Antisemitismus > Od předsudku k antisemitismu > Příklad: protižidovské předsudky v české populární publicistice, s. 133–136
Jozef SKULTÉTY: „Doubovský mlýn, Obrázek ze slovenských dějin“
V. B. Š.: „Moric Perl a kumpanije, Obrázek brněnský“ (dvě části)
Vlad. SKÁLA: „Prušák na vsi. Obrázek lichvářský“
František PRAVDA: „Třicet let v Rážové“ (dvě části)
Al. DOSTÁL: „Vychovatelovy věci“
J. V. DOSTÁL: „Feuilleton. Jak ty mně, tak já tobě“
Jozef SKULTÉTY: „Doubovský mlýn, Obrázek ze slovenských dějin“
Po letech se vrací do vsi syn mlynáře. Otec mu oznamuje, že nezdědí rodinný majetek, protože dluží Židovi Jakubovi. Jakub synovi mlynáře slíbí, že s vymáháním splátek počká. Tajně však povolá exekutora a zabavený mlýn sám levně koupí. Mlynář ztratí rozum, syn mlynáře i Jakub záhadně zmizí a mlýn lehne popelem.
„‚Poslyš, poslyš ještě. Máš beztoho právo, aby ses optal, jak povstal ten úpadek.‘ Tu ztišeným hlasem, s očima k zemi sklopenýma vyprávěl, jak při dceřině svatbě si počal vypůjčovati peníze od žida Jakuba, toho Jakuba, jehož byl před 15 lety utrmáceného, milosrdenstvím hnut na vůz vzal a do Dubové odvezl.
Při vzpomínce té na okamžik se zamlčel, hned na to ale s trpkým výrazem pokračoval.
‚A nebyl bych ani peněz potřeboval, ale nešťastná marnivost, obcování s jinými, u nichž to nyní as podobně dopadá, jako u mne, zbavilo mne rozumu. Od těch dob otročil jsem židovi. Vždy mne přicházel upomínat, když jsem nemohl platit. Když jsem mu ale peníze nesl, vždy mne chlácholivě odbýval, bych si je nechal, že jich nepotřebuje. Během času tak mne ošidil, že ztratil jsem vše, co jsem kdy svým jmenoval.‘
Děsně vypadala tvář starcova po posledních slovech, tak že pod mrazivým dojmem tím syn nemohl hned ni slova potěch, již mu srdce přeplývalo, vynutit.“
Pozor, 14. října 1880, s. 1 (2. část)
V. B. Š.: „Moric Perl a kumpanije, Obrázek brněnský“
Moric Perl, podomní obchodník, postupně ze svého chudého živobytí vybuduje úspěšnou továrničku. Zpočátku se jeho snahám všichni vysmívají. On však nedbá okolí, vypůjčí si peníze od židovského kapitalisty Königsbauma a svou cílevědomostí, ale i drobnými podvůdky, vybuduje úspěšný podnik.
„A zde bydlel Moric Perl, zcela obyčejný žid, jakých jde dvanáct na tucet, malý, brunetní, hubený, s ohnutým nosem, černým vousem a se zchytralým výrazem, jakýž čísti lze na každé semitské tváři. Paní Róza Perlová bývala někdy dosti hezkou, ale nyní byla stále špinavou a měla záplatovaný šat. Přes to však vypadala dobře; jsou ženy, kterým ve stavu manželském svědčí i při nouzi. Po letech se vrací do vsi syn mlynáře. Otec mu oznamuje, že nezdědí rodinný majetek, protože dluží Židovi Jakubovi. Jakub synovi mlynáře slíbí, že s vymáháním splátek počká. Tajně však povolá exekutora a zabavený mlýn sám levně koupí. Mlynář ztratí rozum, syn mlynáře i Jakub záhadně zmizí a mlýn lehne popelem.
Obydlí jejich bylo velmi chudé: dvě židle, stůl, postel a stará rozbitá pohovka, několik pytlů, slamník a chudičké kuchyňské náčiní, to bylo vše, co měli. Po světnici batolily se čtyři dítky jako kuželky, starší párek z nich byla dvojčátka. – Z první síně vedly nízké dveře do laboratoria, kde skládal Perl své poklady, své zboží.
A jaké bylo zboží jeho? Bylo to směsice podivuhodná. Perl byl totiž podomním obchodníkem, tak zvaným handrlákem, sbíral kde jaké odpadky, skupoval vše, nač několik krajcarů stačilo, uměl oceniti kůže, staré šaty, peří, kosti, sbíral i starý papír, nenechal ani špendlík na zemi ležeti, stále chodil, rejdil a slídil, byl celý den na nohou a večer ve svém ‚laboratorium‘ roztřiďoval zboží své.“
Sekretář. Poučný a zábavný časopis věnovaný zájmům národohospodářským, živnostenským, obecním a právním, 1. května 1881, s. 88
V. B. Š.: „Moric Perl a kumpanije, Obrázek brněnský“
Moric Perl, podomní obchodník, postupně ze svého chudého živobytí vybuduje úspěšnou továrničku. Zpočátku se jeho snahám všichni vysmívají. On však nedbá okolí, vypůjčí si peníze od židovského kapitalisty Königsbauma a svou cílevědomostí, ale i drobnými podvůdky, vybuduje úspěšný podnik.
„Perl odebral se k židovskému kapitalistovi Königsbaumovi. Ve skvostné komnatě seděl bohatý žid za psacím stolkem diktoval svému sekretáři některé žádosti za exekuční prodej, které měl židovský advokát jeho obstarati proti liknavým dlužníkům, jež Königsbaum lichvou svoji na mizinu přiváděl.
‚Rolník Vaněk,‘ namítl sekretář, ‚prosil za poshovení, že zaplatí po žních.‘ ‚Tj. již po třetí,‘ pravil opět ledově Königsbaum, ‚tentokráte nedáme mu pardon, chlap neplatí ani úroky. Není mu beztoho pomoci.‘“
Sekretář. Poučný a zábavný časopis věnovaný zájmům národohospodářským, živnostenským, obecním a právním, 15. května 1881, s. 105
Vlad. SKÁLA: „Prušák na vsi. Obrázek lichvářský“
Prušák Kletke přichází jako správce statku do vesnice Milonice. Spřáhne se s Židem Goldbaumem, který je mu rádcem v jeho snahách o ovládnutí vesnice. V jejich plánech jim na poslední chvíli zabrání mladý, ze světa se navrátivší syn jednoho z hospodářů, Cyril. Následně Goldbaum s Kletkem zkrachují na burze a jsou zatčeni pro podvody se směnkami. Miloničtí si odkoupí zpět svůj majetek.
„Pět let uplynulo od doby, co Prušák řádil na vsi a jaký děsný obraz poskytovaly Milonice! Obec druhdy blahobytem slynoucí byla přivedena na pokraj propasti. Dva další statky byly v exekuční dražbě prodány, jeden koupil Kletke a druhý Goldbaum. Po dražbě vyvalen sud kořalky a celá ves se sbíhala, aby se divného toho ‚litkupu‘ zúčastnila. Bývalí majitelé odtáhli ze vsi za posměchu náhončích Prušákových a byli rádi, že v městě dostali ve vinopalně Goldbaumově práci, aby dále živořiti mohli. Půl tuctu jiných rolníků a domkařů hrozil tentýž osud. Sedláci byli zahálce oddáni, ženy a dcery jejich se parádily, synkové a chasa byla zdivočilá.
Konečně počalo svítati ve hlavách mnohých občanů, kam je zavedli Goldbaum a Kletke. Někteří z nich vzpomněli si na starého Bártu a odebrali se k němu, ale bývalý starosta churavěl a nechtěl nic slyšeti o těch, kteří si sami ‚ježka do hnízda posadili a pozdě bycha honí‘.
Nežli tento člověk sem přišel, byla obec naše šťastná a spokojena, ale nyní podívejte se na ni. On bohatne, jeho jmění denně roste, ale vy občané svlékáte poslední košili.“
Sekretář. Poučný a zábavný časopis věnovaný zájmům národohospodářským, živnostenským, obecním a právním, 15. března 1881, s. 41
František PRAVDA: „Třicet let v Rážové“
Žid Eliáš přichází do Rážova jako chudý podomní obchodník. Vloudí se lstivě do přízně k sedlákovi Plevcovi a pronajme si od něj chalupu. Postupně se vlichotí za pomoci kořalky a nekvalitního zboží do většiny rodin ve vsi. Jen několik moudrých hospodářů si uvědomuje jeho zhoubný vliv a marně varují ostatní. Eliáš opouští vesnici po třiceti letech. Již ne jako chudák, ale bohatý muž.
„V skutku se hodil jeden k druhému a Eliáš si na své ženě velmi zakládal. Je dle jeho mínění vysoce nadaná a schopná, ve všem se na ni může spolehnouti, rozumí jeho živnosti a marně mu nezadá ani krejcaru. Budou spořiti a šetřiti spolu; platí velký nájem, živobytí je drahé, nemohou si přilepšovati Moric Perl, podomní obchodník, postupně ze svého chudého živobytí vybuduje úspěšnou továrničku. Zpočátku se jeho snahám všichni vysmívají. On však nedbá okolí, vypůjčí si peníze od židovského kapitalisty Königsbauma a svou cílevědomostí, ale i drobnými podvůdky, vybuduje úspěšný podnik. Prušák Kletke přichází jako správce statku do vesnice Milonice. Spřáhne se s Židem Goldbaumem, který je mu rádcem v jeho snahách o ovládnutí vesnice. V jejich plánech jim na poslední chvíli zabrání mladý, ze světa se navrátivší syn jednoho z hospodářů, Cyril. Následně Goldbaum s Kletkem zkrachují na burze a jsou zatčeni pro podvody se směnkami. Miloničtí si odkoupí zpět svůj majetek jako jiní lidé. Pachtit se a pracovat jest jejich povolání, a jestli si v sobotu drobet oddechnou, musí jim to stačiti na celý týden.
Arciť se pachtili a pracovali, ale jináč než druzí obyvatelé ve vsi. Eliáš a Eliášová jako vůbec židé hmotné a tělesné práce nebyli milovníky a ani pro sebe ji nekonali. Pole jim vzdělali sousedé, obilí jim vymlátili domkáři a podruhové, vše si dali udělati, co žádalo silnou ruku a namáhání. Vydobývati si chléb vezdejší v potu tváře, jak říkáme, patřilo a slušelo všem vesničanům, jen oni od toho byli vyjmuti. Vedou obchod: to je snadnější a víc se vyplácí. Křesťané jich zastávají, místo nich se přičiňují, jim slouží, a nestojí to mnoho; často jen – sklenici kořalky.“
František PRAVDA: Sebrané spisy, sv. 3, Praha 1875, s. 43
František PRAVDA: „Třicet let v Rážové“
Žid Eliáš přichází do Rážova jako chudý podomní obchodník. Vloudí se lstivě do přízně k sedlákovi Plevcovi a pronajme si od něj chalupu. Postupně se vlichotí za pomoci kořalky a nekvalitního zboží do většiny rodin ve vsi. Jen několik moudrých hospodářů si uvědomuje jeho zhoubný vliv a marně varují ostatní. Eliáš opouští vesnici po třiceti letech. Již ne jako chudák, ale bohatý muž.
„Mezi sebou mluvili všichni židé toliko německy v nářečí zkaženém a zpotvořeném. Mluviti německy správně uměli sice také a mluvili tak s pány, ale kroutili a protahovali to, že si je snadno již dle jazyku poznal, třebas se dost zapírali a přemáhali. Pro svou známost němčiny měli se za vzdělanější, než byli obyčejní Češi, ačkoliv jiné vědomosti jim scházely jako těmto. Přece jim to však prospívalo. Úřady byly německé. Rozuměli tedy dopisům a rozsudkům, co vystavovaly. Ve školách vyšších učilo se německy a oni přirozenou cestou se vycvičili, že jejich řeč mateřská byla německá. Mluvili totiž po německu již s dětmi svými, a řeč česká jim vždycky zůstala jako cizí, ačkoliv se mezi Čechy narodili. Přiučili se ji, arciť, že s Čechy jednali a od nich žili, ale lámali ji často dost bídně a sami za Čechy se nikdy neměli. Jejich lid k Čechům nepatřil, nebyl jejich krajanem, jejich spolurodákem, jejich spojencem, a to, směle můžeme říci, se ještě málo změnilo.“
František PRAVDA: Sebrané spisy, sv. 3, Praha 1875, s. 46
Al. DOSTÁL: „Vychovatelovy věci“
Na statek má nastoupit nový vychovatel pro pánova syna. Kočí Vaník ho jede vyzvednout na nádraží, omylem však sveze podomního obchodníka Weisse. Když si svou chybu uvědomí, vyhodí jej z kočáru a jede pro skutečného vychovatele. Obchodník si v kočáře zapomene své zboží, což způsobí na statku veselou situaci.
„‚Nemilá nás sem vede úřední povinnost,‘ začal vážně starosta. ‚Už jsem spal, když mne vyburcoval tento člověk.‘
‚Aron Weiss, zástupce firmy Bukeš a Lukeš‘, uklonil se cizinec.
‚Choulostivá věc, pane Černický; ale úřad mne nutí. Tento člověk stojí na svém, že mu byl cestou z nádraží až sem ukraden balík se vzorky a že… Vzal prý mu to kočí, který jediný dnes byl na nádraží. Byl to Vaník.‘
Černický podiven nad těmi zprávami kroutil hlavou. Dal zavolati kočího.
‚Koho jsi vezl?‘ nastal výslech a teď se vysvětlilo, že se vlak neopozdil, že byl Vaník na nádraží dvakráte. Všechno by bylo v pořádku, jenom kdyby byly v bryčce ony kartáče.
Zavolán vychovatel.
‚Kde máte, pane Kalousku, své věci?‘
‚Přijdou zítra nebo pozítřku. Jel jsem napřed.‘
‚Tedy onen tlumok v bryčce nebyl váš?‘
‚Nebyl.‘
‚Tedy jsou kartáče na světě!‘ zasmál se statkář.
‚Tedy zde máte své věci,‘ řekl Černický agentovi, ‚a podruhé nelezte do cizího vozu.‘
‚A neburcujte právo, když jste sám kartáče ve voze zapomněl,‘ připojil starosta. Weiss snesl všechno, schýlil poněkud šíji, kývnul hlavou a posléze sladce se zasmáv řekl: ‚Nebylo by, pánové libo pěkný kartáč, dobrou štětku, výtečný smeták, kartáček na zuby, na koně, na boty? Firma Bukeš a Lukeš.‘
‚Dobře, dobře; ráno si pošlu pro něco kočího do hospody, kde jistě zůstanete na noc.‘
Statkář odešel s vychovatelem do pokoje a Weiss se starostou k vesnici. Ale agent ráno Vaníka nečekal. Bál se nejspíše, že by mu musil zaplatiti za svezení a že by to pouhé mazátko na boty nespravilo.“
Kalendář Čechů Vídeňských, 1895, s. 13–14
J. V. DOSTÁL: „Feuilleton. Jak ty mně, tak já tobě“
Žid Jajteles ovládá město, kam kdysi jeho předci přišli jako chudáci. V krámě prodává draho, lichvaří a nutí vesničany obchodovat s jeho příbuznými. Jedné neděle za nízkou mzdu donutí tesaře Hanuše přivézt mu zboží z blízké vsi. Ten však na něj vyzraje a Jajteles ho o pomoc už nikdy nepožádá.
„Jakob již nechodil s pytlem, nekupoval koží, ale zařídil si velký krám řeznický a lidi přímo k sobě volal, a jim poroučel, poněvadž měl půl města a kupu vesnic, ne sice v kapse, ale v podlouhlých knihách, věnovaných dluhům a úpisům, směnkám a obchodům.
Kdo jednou v těch knihách uvázl, probíral se z nich těžko a kolik jich uvázlo na dobro! Zatím pak musil od Jajtelesa odebírati všechno maso, od syna jeho zboží smíšené, strýci jeho prodávati obilí a děti posílati do soukromé školy židovské (jak se tomu rozumí německé).
Jajteles byl pánem, boháčem, dle něho řídilo se město, všichni ho poslouchali a nevyzrál na něj dosud nikdo. Celé okolí měl v hrsti a vše se otáčelo kolem jeho prstu, stejně jako bavlna, v níž spolu čachroval.
Jajteles měl rozsáhlý krám a spotřeboval mnoho masa do roka, jež svědomitě pro křesťany i židy košeroval mimo vepřové, které sice nejedl, ale draze prodával.“
Pražské večerní noviny, 7. ledna 1888, s. 5
Pracovní materiály č. 2
Karikatury
Velké a malé dějiny > Antisemitismus > Od předsudku k antisemitismu > Příklad: protižidovské předsudky v české populární publicistice, s. 137–139
„Miláčkové Moravanů“
„Na výstavě koní“
„Novověký vykupitel“
„Odvod“
Všechny karikatury najdete ke stažení na internetové stránce www.nasinebocizi.cz v sekci Dokumenty.
Metodická část
Časová dotace: 45 minut, doporučujeme vyučujícím upravit citlivě délku pracovních textů podle schopností jejich žáků, stejně tak volit a měnit učební strategie a metody podle svých pedagogických zkušeností
Způsob práce: skupinová práce, práce s prameny, vytváření schémat
Uveďte hodinu prvními dvěma klíčovými otázkami: Co jsou předsudky? V čem mohou být nebezpečné? Rozdělte žáky na malé pracovní skupiny (2–3 žáci). Vyzvěte je, aby v těchto skupinách definovali význam výrazu „předsudek“. Ať své definice napíší fixem na papír A4 a vyvěsí je na zeď nebo na tabuli a pročtou si definice ostatních.
Přečtěte studentům definici předsudku z textu Od předsudku k antisemitismu. Zdůrazněte, že se nejedná o jedinou správnou definici pojmu. Diskutujte o tom, v čem se jednotlivé definice liší, zda si odporují, nebo se naopak doplňují.
Představte studentům úryvky z povídek, se kterými budou pracovat (viz úvodní text). Každé pracovní skupině přidělte všechny pracovní texty. Dejte jim za úkol důkladně je pročíst a přepsat na papír či vystřihnout přesné citace, které vnímají jako protižidovské předsudky. Následně by se měli pokusit pojmenovat, o jaký předsudek se podle nich jedná.
Rozdělte studentům antisemitské karikatury (všechny do všech skupin). Vyzvěte je, aby se pokusili k jednotlivým nalezeným předsudkům přiřadit obrázek, který mu nejvíce odpovídá. Obrázky mohou nalepit na papíry a k nim vlepit nebo přepsat nalezené citace. K jednotlivým textovým ukázkám je možné opakovaně přiřadit více než jednu karikaturu. Nechte studenty prezentovat výsledek jejich práce a zdůvodnit, jak podle nich texty souvisí s vybranými karikaturami.
Položte studentům zbylé dvě klíčové otázky: Proč jsou předsudky pro většinovou společnost důležité? Vypovídají též o většině a pomáhají ji stmelit či upevnit její identitu? Přečtěte jim následující odstavce a společně se pokuste odpovědět.
Nepředpojaté vnímání událostí, věcí, které nás obklopují, stejně jako osob a celých skupin, se kterými se setkáváme, je velice obtížné. Nové informace zpracováváme na základě našich hodnot, porovnáváme je s našimi zkušenostmi a vědomostmi a řadíme je často podle předem připravených vzorců.
„Předsudky patří k běžným mechanismům, kterými lidé organizují a kategorizují svět kolem sebe, a které usnadňují orientaci ve společnosti. Přirozená je i kategorizace lidí na ty, kteří náležejí k vlastní skupině (in-group), a ty, kteří jsou naopak cizí (outgroup).“2
1Michal FRANKL: „Emancipace od židů“. Český antisemitismus na konci 19. století, Praha 2007, s. 102.
