Příprava besedy s pamětníkem

„Každý starý člověk, který zemře, je jako knihovna, která shoří.“

Amadou Hampate Ba

Klíčové otázky

• Proč a jak se správně připravit na rozhovor s pamětníkem?
• Jak takový rozhovor vést?

Úvod

Když se řekne historie, většina lidí si představí tlusté knihy, stohy dokumentů v archivech, případně hrady a zámky. Ve skutečnosti je historie všude kolem nás, v našich vlastních rodinách a komunitách, v živých vzpomínkách a zkušenostech starých lidí. Stačí se jich pouze zeptat a oni nám budou vyprávět tolik příběhů, že bychom jimi naplnili celé knihovny. Takovým vyprávěním říkají historikové orální historie (oral history).

Každý člověk může vyprávět jedinečný příběh svého života. Někteří lidé prožili během svých životů důležité události „velkých dějin“, například druhou světovou válku, někteří nikoli. Bez ohledu na to však máme všichni zajímavé zážitky, o které se můžeme podělit.

Navíc, historické dokumenty a knihy nám nemohou říci o minulosti vše. Často se totiž soustřeďují na důležité osobnosti a velké události a mají tendenci zapomínat na obyčejné lidi, kteří žijí své každodenní životy. Také často zapomínají na lidi na okraji společnosti – národnostní menšiny, invalidy nebo nezaměstnané. Jejich hlasy a příběhy v těchto knihách často nezazní.[1]

Pracovní materiál č. 2

Pozn. Pracovní materiál č. 1 (tabulku) najdete v příloze.

Co si lidé pamatují? Každý z nás časem zapomíná, každý si pamatujeme něco jiného a nějak jinak. Vzpomínky jedněch jsou přesnější než druhých a z důvodů, které nám nejsou zcela jasné, si lidé často lépe pamatují své mládí, než pozdější události. Všechny vzpomínky jsou směsí faktů a názorů. Obojí je důležité. Způsob, jakým lidé rozumí historických událostem a jak na ně vzpomínají, je sám o sobě historicky velmi důležitý. Když děláme rozhovor s pamětníkem, je důležité ujistit ho, že nás zajímá právě jeho pohled na minulé události, jeho historická zkušenost, že stojíme o to slyšet a zaznamenat jeho příběh.