Příběh zachránců

Klíčové otázky

• Co to znamená někomu pomáhat?
• Kdy se člověk může stát zachráncem a kdy naopak sám záchranu potřebuje?
• Existují nějaké vlastnosti, které pomáhají lidem stát se zachránci?

Úvodní text

Nikdo neví jistě, kolik nežidovských občanů dalo v období druhé světové války v sázku život, aby zachránilo Židy. Na územích okupovaných nacisty žilo téměř 700 miliónů lidí. Na záchranných akcích se podílela pouze nepatrná část. Mnoho zachránců bylo odhaleno a zavražděno. Příběhy některých byly zdokumentovány a část zachránců byla později izraelských národním památníkem Jad Vašem oceněna titulem Spravedlivý(á) mezi národy.

Velké a malé dějiny > Holocaust a lidské chování > Pomoc v době pronásledování, s. 402

Pracovní materiály

Příběh rodiny Kytlicových¹

1. část

František a Anna Kytlicovi hospodařili na samotě Kněžství nedaleko Žamberka ve východních Čechách. Měli tři děti. Dospělosti se dožil pouze syn Jaroslav, kterému na začátku druhé světové války bylo devět let. Rodina byla zvyklá starat se o potřebné. „Moje maminka dala najíst každému. Když přišel žebrák, dostal najíst. Přišli dráteníci ze Slovenska, usušili se u nás, přespali, najedli se a ještě dostali nějaké jídlo na cestu“, vzpomíná pan Jaroslav. Ani za války rodina […]

2. část

Ani za války rodina nezměnila své zvyky. Kytlicovi poskytli úkryt nejen uprchlému polskému důstojníkovu Eduardu Pietrazynovi. Když byli žamberečtí Židé v prosinci 1942 povoláni do transportu, dvaadvacetiletý židovský mladík Jan Hostovský se rozhodl, že do transportu nenastoupí. Nastrojil vše tak, aby to vypadalo, že se utopil v nedaleké přehradě a uprchl do lesů. Nějakou dobu se skrýval, přespával v zemljance, kterou si postavil, a živil se tím, co našel. Jednoho dne ho v lese objevil polský důstojník Pietrazyn, který byl již u Kytliců ukrytý […]