Základy hudební gramotnosti

Cíl výuky

Dosažení sluchové a hlasové zkušenosti, umožňující čistou nápodobu tónů, orientaci v tónových výškách a porozumění notovému zápisu. 

1. Úvod

Naučit se řeči hudby vyžaduje, stejně jako u všech ostatních jazyků, začít s jejím osvojováním pomocí základních zvukových významových tvarů. Vyjadřovací zvuky hudby je možné pro začátky hudebního vývoje uspořádat do tónových slabik. Základní kvalitou tónů je jejich výška a sluchové rozeznávání výšky tónů je prvním úkolem hudební výchovy. Pomocí sluchu a pohybu (který děti vidí a napodobují) spojujeme výšku znějícího tónu s obecným pocitem výšky, který je již v dětské zkušenosti obsažen. Procvičováním získávají děti schopnost reflexních tělesných reakcí na výšku tónů. Existence výškového tónového polohocitu se navenek projevuje hlasovými pokusy o nápodobu znějících tónů. Zároveň sluchová představa výškového průběhu tónové řady umožňuje chápat a přijmout výškové symboly pro tóny. Hudební řeč ve své zvukové i grafické podobě je tak svojí jednoduchostí předurčena ke vkládání do dětského vědomí již od raného věku.

Hudební gramotností rozumíme v základní úrovni schopnost orientovat výšku tónů svého hlasu podle grafického záznamu. S hlediska kognitivních požadavků se jedná o schopnost přijímat ke známým hlasovým tónovým projevům abstraktní symboly. V tomto smyslu je vhodné, když už je žák schopen hlasem se přiladit k tónovému vzoru. Výchova k dovednosti hlasové nápodoby je předmětem disciplíny Tónová prvouka. Její postupy vznikly jako didaktická záplata na nedostatečné podněcování dětí hudebními podněty v rodinách. Tradiční hudební výchova pomocí zpěvu celých písní se totiž v průběhu minulých desetiletí ukázala jako neúčinná. Při absenci základních sluchových a hlasových zkušeností dnešních dětí je nutné jejich hudební rozvoj vést intenzivnější cestou. V klasické domácí výchově děti nedostávají informace o výškách tónů a zpívají pouze nápodobou. Naproti tomu ve školní tónové prvouce je informace o výšce tónu součástí senzomotorického působení. Zapojení zraku a pohybu umožňuje i v kratším čase dosáhnout u dětí sluchové a hlasové orientace mezi tóny.