Se zpěvem ve škole začínejme od základů

1. Úvod

Připomeňme si dětský zpěv, jak se s ním někdy setkáváme při vystoupeních mateřských škol. Nejvíce je slyšet zvuk klavíru nebo silný hlas paní učitelky, následovaný neméně usilovným napínáním hlasivek zpívajících dětí. Pokud jde o melodii písničky, ta je na posledním místě a nebýt slov, mnohdy bychom ji ve skandovaném projevu dětí ani nerozpoznali. Takový zpěv je výsledkem zjednodušeného přístupu k hudební výchově, vyjádřeného zkratkou „zpívat je naučíme zpíváním“.

V této úvaze nejde o statistické postihnutí otázky nezpěvnosti. Jisté ale je, že s úbytkem autentického zpěvu v rodinách, následně i ve třídách ubývá dětí s pěveckými zkušenostmi. To má přímý vliv na kvalitu melodie, která ve třídě zní při společném zpěvu. Obecně sice platí, že dítě připojuje svůj hlas k poslechovému vzoru, touto činností výšku slyšeného tónu „ohmatává“, objevuje a vzápětí se k němu přilaďuje. Taková jednota sluchového a hlasového vývoje má však své místo pouze v rodině a malých kolektivech.

V případě kolektivních hlasových pokusů celé třídy s mnoha nezpěváky přestává čistý poslechový vzor existovat