Se zpěvem ve škole začínejme od základů

1. Úvod

Připomeňme si dětský zpěv, jak se s ním někdy setkáváme při vystoupeních mateřských škol. Nejvíce je slyšet zvuk klavíru nebo silný hlas paní učitelky, následovaný neméně usilovným napínáním hlasivek zpívajících dětí. Pokud jde o melodii písničky, ta je na posledním místě a nebýt slov, mnohdy bychom ji ve skandovaném projevu dětí ani nerozpoznali. Takový zpěv je výsledkem zjednodušeného přístupu k hudební výchově, vyjádřeného zkratkou „zpívat je naučíme zpíváním“.

V této úvaze nejde o statistické postihnutí otázky nezpěvnosti. Jisté ale je, že s úbytkem autentického zpěvu v rodinách, následně i ve třídách ubývá dětí s pěveckými zkušenostmi. To má přímý vliv na kvalitu melodie, která ve třídě zní při společném zpěvu. Obecně sice platí, že dítě připojuje svůj hlas k poslechovému vzoru, touto činností výšku slyšeného tónu „ohmatává“, objevuje a vzápětí se k němu přilaďuje. Taková jednota sluchového a hlasového vývoje má však své místo pouze v rodině a malých kolektivech.

V případě kolektivních hlasových pokusů celé třídy s mnoha nezpěváky přestává čistý poslechový vzor existovat. Děti kolem sebe slyší tóny různé výšky a potřebná součinnost sluchu a hlasu je naprosto zásadně narušena. Hlas nezpěváků se nemá k čemu přiladit, sluchový a hlasový vývoj se nemůže uskutečňovat. Přes tyto nedostatky trvá ve třídách praxe společného nečistého zpěvu jako první činnosti při hudební výchově. Cílem pojednání je upozornit na tento problém a připomenout správné řešení.

Autor díla: Jaromír Ehrenberger

2. Okolnosti rozvoje hudebního sluchu

Problém „nezpěváctví“ se objevil ve společnosti v souvislosti s rozvojem technických možností záznamu zvuku v druhé polovině 20. století. Lidé začali hudbu více poslouchat a méně provozovat. Úbytek zpěvu v rodinách byl provázen poklesem zpěvnosti dětí a následně zaznamenán ve školní hudební výchově. Procesem rozvoje hudebního sluchu dětí se zvýšenou měrou začala zabývat odborná veřejnost a byla publikována doporučení pro praxi. Výstižně pojmenoval problém a nabídl jeho řešení nestor české hudební psychologie, doc. František Sedlák.