Tónová prvouka jako didaktická záplata v metodice hudební výchovy

Postupy a pomůcky tónové prvouky byly představeny v minulých článcích seriálu Hudební výchova. Tónová prvouka vytváří souvislou metodiku, s jejíž pomocí lze položit základy hudebního vývoje dětí. Neméně důležité je uvést vytvořenou metodiku do učitelské praxe.

Cíl výuky

Úprava didaktických postupů na počátku hudební výchovy.

1. Jednoduchý přístup ke zpěvu, ale bez záruky

V předškolní i školní praxi stále převládá názor s oblibou předkládaný jako parafráze výroku J. A. Komenského „zpívat se naučíte zpíváním“. A tak se za vyhovující považuje postup, kdy vyučující začne na nástroji hrát písničku a děti se hlasem přidávají. Stranou pozornosti zůstává fakt, že zpěv mnoha dětí bývá falešný. Příčiny nedokonalé tónové nápodoby ovšem mají svoje kořeny v raném dětství a často je nelze napravit jenom prostým společným opakováním zpěvu stále dokola.

Obě naznačené základní příčiny falešného zpěvu souvisí s neinspirativním prostředím, ve kterém dítě vyrůstalo. Nedostatky hudebního vývoje batolecího věku nelze napravit jinak než intenzivním pobytem v prostředí čistých tónů. S výhodou můžeme použít pokročilejší kognitivní schopnosti dětí a uplatnit ve škole postupy tónové prvouky.

2. Tónová prvouka jako záruka správného začátku

Přes všechny těžkosti školní hudební výchovy stále platí, že zpívat se může naučit téměř každé dítě. Podmínkou je dodržení postupů hudebního vývoje. Tónová prvouka je tím návodem, který respektuje zákonitosti rozvoje sluchu a hlasu, potřebné ke zpěvu. Zásadní rozdíl proti zažité praxi spočívá v