Tónová prvouka

portal-23287

portal-23287

a) sluch musí disponovat výškovou orientací mezi tóny,

b) hlas musí disponovat schopností zazpívat tónovou řadu.

Rozvoj těchto dovedností  teď probereme jednotlivě.

2. Sluchová orientace

Posuzování změn výšky tónů v malých vzdálenostech tónové řady je pro děti ve škole velkou novinkou. Proto jim v orientaci pomáháme pomocnou motorikou. Postupy senzomotorického tréninku, pohybové nápodoby tónových slabik a některé způsoby jejich modelování byly popsány v minulých článcích. Zde se soustředíme na postup, používající „tvarová gesta tónových slabik“.

Vytváření výškových představ urychlíme, jestliže dětem umožníme při poslechu skupiny tónů také rukama modelovat její tvar jako konkretizaci původně nenázorné zvukové informace. Jednoduchou pomůckou, snadno zhotovitelnou v hodině výtvarné výchovy, jsou notová trojčata. Polystyrenové dekorační kuličky průměru 4 nebo 6 cm spojíme vlepenou tkaničkou.

Tónové slabiky modelujeme držením pomůcky v obou rukách nebo můžeme tóny nasadit na prsty jedné ruky a druhou ruku používáme na ukazování průběhu.

Základní tónové slabiky napodobujeme dvojím způsobem: pohybovými gesty, což je analytický přístup sledující zrod slabiky...

a gesty tvarů, což je syntetický přístup, který vyjadřuje pochopení slabiky jako celku:

Použití gest je patrné z následujícího vyobrazení:

Vtisk pocitu smyslu změny výšky slyšených tónů do sluchové paměti provádíme
v postupných krocích:

a) tónovou slabiku zazpíváme,

b) tónovou slabiku pojmenujeme, zazpíváme a případně vymodelujeme,

b) tónovou slabiku zazpíváme a doprovodíme pohybovým gestem,

c) tónovou slabiku zazpíváme a doprovodíme tvarovým gestem.

Děti vykonávají pohyby spolu s námi. K získání tónového výškového polohocitu je zapotřebí zajistit dvě podmínky:

1. Činnost musí probíhat tak dlouho, až dojde ke vzniku správné senzomotorické představy.
2. Činnost musí probíhat bez stresu, který omezuje schopnost vnímání. Proto děti předčasně nevystavujeme nátlaku, tj. absenci pojmenování slabiky. Sledujeme vývoj dětských reakcí, které nám tak slouží k diagnostice. V různých fázích posléze děti dokážou i bez pojmenování (už v bodu ad a)) slyšenou slabiku asociovat s jejím tvarem a dávají to v předstihu samy najevo tvarovým gestem. Teprve při ověřování získané orientační schopnosti vyžadujeme rychlé reakce se zavřenýma očima. 

Při zadávání tónů se pohybujeme v celém rozsahu jednočárkované oktávy, jejíž hlasové osvojení současně probíhá při rehabilitačních cvičeních. Děti si tak zvykají na skutečnost, že ke každému tónu zvolené výšky je možné zazpívat tón nižší, vyšší nebo stejný. Proto tvarová gesta překládáme do znakové řeči.

Legenda ke slovům nápovědy:

1 – stojím rovně jako jedle                    2 – drzý postoj s rukama v bok 

4 – ukazuji na hrudník – já, člověk      6 – bolí mě hlava, šiška

Ve sluchové orientaci pokračujeme spojováním tónových slabik do větších celků a jejich pohybovou nápodobou. Výškové změny mohou být sledovány plynule, jejich posloupnost je vnímána jako tok hudební myšlenky. K procvičování využíváme částí stupnicových písniček nebo improvizujeme.

V situaci, kdy je sluch dobře výškově orientován, pobízíme děti k pokusům o hlasovou nápodobu. Vokalizační slabiky rytmizujeme a zpěvní kvalitu přibližujeme písňovému průběhu. Výhodné je spojení tónů a cviků při hlasové výchově, jejímž cílem je rehabilitace hrtanového svalstva.

3. Hlasová rehabilitace a pěvecké dýchání

Průvodním jevem hlasové pasivity nezpěváků  je ochablost hrtanových svalů. Na této překážce často končí pokusy o laděný zpěv písní. Příčinou je zvyk používat hlas pouze ve spodním rozsahu při mluvení.

Jako důsledek omezeného používání hlasu pouze při řeči dochází k funkčnímu rozpadu činnosti hlasového orgánu. Na obrázku je zjednodušený řez hlasivkami, ze kterého jsou patrné dva základní způsoby ladění tónů. Zatímco nízké tóny jsou laděny svalovinou hlasivek, vysoké tóny jsou výsledkem kmitání okrajů hlasivek, kde již svalovina není.

Správná funkce pasivních hlasivkových vazů je proto závislá na změně jejich délky. Měnit vzdálenost míst, kde jsou vazy upnuty, umožňuje hrtanová mechanika. Za ladění vysokých tónů hlavového rejstříku je odpovědný hlavně „vnější natahovač“, sval, který ovládá napínání hlasivkových vazů prostřednictvím natáčivého pohybu hrtanových chrupavek. Sval se od narození vyvíjí přirozenou a neomezovanou činností hrdla. Pokud při osvojování řeči nezačnou děti souběžně také zpívat, používání vnějšího natahovače hlasivek ustává a sval zakrňuje. Jestliže po příchodu dítěte do školy učitel jeho hlasový deficit nerozpozná, vede jej ke zpěvu nekvalifikovaně. Ignorování nedostatečné funkce vnějšího natahovače a používání pouze nízké hlasové polohy konverzační melodiky vede k chybnému pěveckému návyku, mluvozpěvu.

K posilování hrtanových svalů přistupujeme formou denního procvičování hlasové pohyblivosti zpěvem sirény. Dobrou motivací pro děti je používání mobilní aplikace Hlasová ladička. Dětem představíme hru Hlasová rozcvička, při níž hlasem ovládají cvičení figurky na obrazovce.

Hru lze doporučit k domácímu tréninku a školním soutěžím (aplikaci promítáme na tabuli). Cílem je zacvičit pomocí hlasu všech osm tónů jednočárkované oktávy ve znakové řeči. Pozornost dětí můžeme zaměřovat také na změnu ikony hlasového rozsahu (hlavičky) při překračování hranic jednočárkované oktávy v obou směrech.

Nedílnou součástí hlasového výcviku je pozornost věnovaná pěveckému výdechu.

Na rozdíl od běžného výdechu při pěveckém výdechu jsou do činnosti zapojeny další svalové skupiny: nádechové svaly a svaly podbřišku (viz obr.).

Zvýšenou energetickou náročnost trénujeme pozvolna, abychom nepřetěžovali dětský organizmus. Lehké pobolívání nádechových svalů jako průvodní jev tréninku však není na škodu, naopak svědčí o zdravém rozvoji hrudníku. Zadržování nádechových svalů při současném uvolňování vzduchu impulzy svalů podbřišku provádíme zpěvem „chechtacích“ slabik ha, he, hy, ho, hu. Děti se smějí, až se za břicho popadají. Po několika krátkých impulzech nasadíme dlouhý tón, při kterém dojde k úplnému vyprázdnění plic: ho, ho, ho, hóóóóóóó. Hrudník zůstává nadnesený.

Získaný návyk nadneseného hrudníku a dlouhého výdechu přenášíme pozvolna také
do zpěvu slabik a motivů.

4. Závěr

Představené techniky tónové prvouky vedou k získání základní dovednosti, zpěvu souvislé řady tónů hudební abecedy. V případě pochybností můžeme ladění zkontrolovat podle pohybu pravítka na obrazovce v mobilní aplikaci Hlasová ladička. Vlastní postupy nevyžadují bezprostředně žádnou didaktickou pomůcku. To umožňuje učiteli operativně využívat hudebních činností v průběhu vyučování. Během dopoledne se opakovaně vyskytují situace, kdy je zapotřebí změnit rytmus práce z klidového soustředění na pohybové vybití energie. Je zřejmé, že uvedené činnosti tónové prvouky se k takové relaxaci hodí. Přitom současně platí, že časté a krátké senzomotorické procvičování vede k rychlému rozvoji hudební představivosti a hlasového rozsahu.

Uplatňování technik tónové prvouky neklade zvýšené nároky na přípravu učitele. V rámci daných pravidel jde o hravé hlasové a pohybové improvizace, které vedou k rozezpívání třídy. Největším problémem tak zůstává zařazení tónové prvouky do praxe mateřských škol, které mají v hudebním rozvoji dětí klíčovou úlohu. Prozatím zůstává hlavním hudebně-výchovným postupem zpěv písní s tím, že některé děti se „chytnou“ a ladí, ostatní „mají smůlu“. Správným řešením je vykročit vstříc úrovni dětských dovedností a začít s výukou hudební řeči zpěvem tónových slabik v různých výškách. Pak se nám snadněji podaří čistě rozezpívat mnohem více dětí.

Literatura a použité zdroje

TICHÁ, Alena. Učíme děti zpívat. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 152 s. ISBN 178-80-7367-562-2.

EHRENBERGER, Jaromír. Mobilní aplikace Hlasová ladička. Google Play, 2019.

EHRENBERGER, Jaromír. Rozvoj vokálně intonačních dovedností dětí ve škole. 1. vyd. Hudební výchova 2/2022: UK Praha-PedFa, 2022. 6 s. ISBN 1210-3683.