Tónová prvouka přináší změnu v organizaci i obsahu počátků hudební výchovy
Odborný článek
Tónová prvouka přináší změnu v organizaci i obsahu počátků hudební výchovy
Metodika počátků školního zpěvu stále naráží na zvyklosti z období, kdy rodina dětem v raném věku poskytovala základy hudebního cítění a vyjadřování. Častá absence takového rodinného prostředí vyvolává potřebu úpravy školního didaktického postupu, který bude lépe reflektovat změněnou výchovnou situaci.
Předmět Hudební výchova se v průběhu minulých desetiletí postupně dostal do nezáviděníhodné pozice ošklivého kačátka. Je to výsledek didaktické bezradnosti nad změněnou výchovnou situací. Problém má dlouhodobé a multiplikační účinky. Klesající hudební dovednosti dětí se projevují také u studentů pedagogických fakult s následky pro reálnou kvalifikaci některýchabsolventů. Podstatně je tím poškozována kvalita výuky a společnost je ochuzována o benefity, které aktivní hudebnost přináší.
Cíl výuky
Rozšířit postup, při kterém není zpěv písní prvním krokem v Hv. Metodika by měla začínat sluchovou a hlasovou přípravou a nácvikem dovednosti čisté nápodoby tónů.
1. Přehled největších problémů školního zpěvu
Následující vyobrazení představuje hlavní příčiny těžkostí v začátcích dětského zpěvu.
Tyto nejrůznější vlivy jsou provázeny synergickým efektem. Přesto je možné správnými postupy dosáhnout v hudebním rozvoji dětí dobrých výsledků.
2. Postupné kroky k řešení situace bez zvyšování nároků na časovou dotaci
Prvním úkolem v hudební výchově je vypěstovat u dětí dovednost hlasového přiladění k poslechovému vzoru.
Časovou dotaci hudební výchovy proto zpočátku rozdělujeme do všech dnů v týdnu. V praxi se jedná o první pololetí první třídy, kdy je nejvhodnější doba k rozezpívání dětí a nápravě zlozvyků z mateřské školy (křiklavé skandování slov). Využíváme skutečnosti, že děti si v tomto období musejí zvykat na režim dlouhých časových úseků mezi přestávkami. Schopnost delšího soustředění se teprve vytváří a hry s tóny a hlasem jsou vítaným zpestřením hodiny.
Při hlasovém a sluchovém tréninku můžeme využívat mobilní aplikace, které jsou bez reklam přístupné na Google Play.
2.1 Hlasový trénink
Dětem musíme vytvořit časový prostor pro časté, výškově neohraničené hlasové výlety. Dbáme pouze na přiměřenou sílu hlasového projevu.
Hlasový rozsah dětí můžeme sledovat pomocí aplikace Hlasová ladička.
Tónové slabiky modelujeme na trojzubcích, které si mohou děti ve vyšších třídách samy zhotovit v hodinách Vv.
Tvar slyšených tónových slabik procvičujeme pomocí pohybové nápodoby a tvarových gest.
S použitím tónového trojzubce můžeme s dětmi hrát štafetu. Každou slabiku zazpíváme, v tónech provedeme jednu změnu, v případě potřeby trojzubec otočíme o 180 stupňů (poslední tón slabiky bude vždy prvním tónem další slabiky = štafetový kolík) a necháme děti novou slabiku prozpívat.
Cvičením posilujeme vybavování tónové výšky podle symbolů a spojujeme tak postupy imitační a intonační.
K modelování tónových slabik, diagnostice jejich rozpoznávání a jejich přezpívávání můžeme používat také "tónová trojčata" – polystyrenové kuličky 4 cm (květinářství) spojené polyamidovou startovací šňůrou průměr 2 mm a délky 26 cm (kovomat).
Mnohé předměty v našem okolí můžeme považovat za symboly tónů a jejich výškové rozdíly nám poskytují příležitost k prozpívávání. Tento postup je vhodný zejména v mateřské škole.
Čas vyhrazený modelování tónů poskytuje mnoho příležitostí k pokusům o hlasovou nápodobu tónových slabik. Děti k pokusům vybízíme jednotlivě a získáváme tak přehled o jejich dovednostech.
K procvičování sluchu v rozsahu tónů celé stupnice můžeme používat znakovou řeč.
Pro modelování všech osmi tónů můžeme použít pomůcku Okénková stupnice.
Hra na honěnou (jezdíme výtahem):
Přehráváme dětem tóny v intervalech sekundy nebo primy a měníme směr pohybu. Děti si na okénkové stupnici pohybují jezdcem podle sluchu a samostatně "plavou" v řece tónů. Jedno z dětí má funkci kapitána a vždy nahlásí, který tón aktuálně zazněl. Při chybách děti střídáme, ale plavčíky NEZAHANBUJEME. Při dobré sluchové orientaci dětí můžeme počet kroků mezi kontrolami prodlužovat.
Seznámíme děti s principem pohybového průběhu etud a vhodným tempem etudy cvičíme. Pohybové předjímání budoucí výšky ruky je spojeno s vytvářením představy budoucí výšky tónů ve sluchové paměti.
Technická poznámka k projekci mobilních aplikací pomocí zrcadlení obrazovky telefonu:
V notebooku provedeme Nastavení – Systém – Promítání na tento počítač – Spuštění aplikace Bezdrátové zobrazení – ano.
Objeví se obrazovka potvrzující připravenost na bezdrátové připojení.
3. Aplikaci Hlasová ladička nebo Sluchový trenér stáhneme do telefonu Android.
4. V ovládání telefonu zvolíme funkci Smart Wiew – ano.
5. Obrazovka se zeptá ke kterému zařízení chceme telefon připojit.
6. Vybereme náš notebook a odklepneme připojení.
2.3 Společná hra na nástroje
Po dosažení hlasového rozsahu jednočárkované oktávy a pohybové orientace v tomto prostoru, můžeme změnit čerpání hodinové dotace Hv do dvou bloků týdně.
S použitím aplikace Sluchový trenér na tabletech, skládacích harmonik Julkabox, případně s dalšími melodickými a rytmickými nástroji můžeme s dětmi ve třídě sestavit muzikantskou skupinu. Společná hra přináší dětem další prospěch. Musejí se soustředit na dirigentská gesta a společný rytmus, do provedení můžeme zařazovat zpěv dobře intonujících dětí nebo akordický doprovod.
V průběhu procvičování se upřesňují tónové představy dětí a zlepšují jejich hlasové projevy. Hlavním úkolem je dosažení čisté hlasové nápodoby slyšených tónů. Nepřipouštíme, aby ve třídě zazníval falešný zpěv. Postupně se pouštíme do delších melodií.
Varujeme se postupu běžně používaného v domácím prostředí:
Takový postup ve velkém kolektivu nezaručuje dobrý výsledek.
Hromadný falešný zpěv je nefunkčním poslechovým vzorem.
Odtud je jen krůček k dalšímu školnímu zlozvyku:
Řešení: zpívat pouze vokalizací. Slova zařazujeme až po dosažení tónové jistoty.
3. Závěr
a) Pokles zpěvnosti v rodinách má za následek těžkosti při výchově dětí ke zpěvu. Pokud bude škola respektovat posloupnost výchovného procesu, může napomoci při zachovávání tohoto projevu lidské kultury dalším generacím. Správný vývoj k laděnému zpěvu by měl začínat již v mateřské škole. Pokud si zde děti zvyknou "zpívat" písně odříkáváním slov bez melodie, je nutné tento špatný návyk odstranit podle uvedeného postupu již v první třídě. Rozdělení časové dotace Hv do všech dnů v týdnu je vhodnou cestou k dosažení čisté intonace.
b) Hlasový a sluchový trénink mohou s dětmi, vzhledem k jednoduchosti postupů, provádět také vyučující bez aprobace pro Hv. Tím lze dosáhnout intenzivního hudebního rozvoje dětí i ve třídách, kde Hv nevyučuje třídní učitelka. Spolupráce s vyučujícím Hv je ovšem nezbytná.
c) Hry s modelováním prodlužují dobu soustředění sluchu na výšku tónů, která je základní hudební informací. Přirozeným způsobem tak dochází ke zvýšení sluchové citlivosti na výškové rozdíly.
Hry s hlasem přispívají k vytvoření zvyku jeho zpěvního používání a objevení relaxačních pocitů, které zpěv většinově přináší.
Hry na nástroje přispívají k celkové orientaci dětského organismu ve světě tónů a obecně ke zvyšování inteligence.
d) Naším prvním cílem není zpěv písní, ale zpěv čistých tónů. Toho lze dosáhnout v kolektivu hudebně nevyvinutých dětí postupy zde uvedenými. Z důvodů systemizace jsou různé stránky pěvecké výchovy rozděleny do samostatných kapitol, seřazených v didaktické posloupnosti. V praxi se však mohou podle dětských dovedností různé činnosti prolínat. A tak se z čistého zpěvu tónových slabik stávají čistě zazpívané písničky.
e) Prvním úkolem hlasové výchovy po dosažení dovednosti čisté nápodoby tónů je nácvik pěveckého výdechu – viz metodika na Julkabox.com.
Resumé
Tvrzení hudebních psychologů o tom, že téměř každé dítě se může naučit zpívat, je stále platné. Škola se však musí vypořádat s faktem, že mnoho dětí si z domova nepřináší základy hudebního vnímání a vyjadřování. Na rozdíl od dřívějších zvyklostí je nutné s dětmi odděleně procvičovat sluchové dovednosti i hlasovou pohyblivost. Tím lze simulovat přirozené podmínky vývoje hudebnosti v podnětné rodině, s přihlédnutím k vyšším kongnitivním schopnostem školních dětí. Teprve s odstupem mohou následovat úspěšné pokusy o čistou hlasovou nápodobu tónových slabik a celých melodií.
Literatura a použité zdroje
TICHÁ, Alena. Učíme děti zpívat [online]. 2005. [cit. 2025-12-16].
