Naučme děti v mateřské škole kouzlo „souznění tónů“
4,7 (6 hodnocení)
V mateřské škole se stále častěji setkáváme s dětmi, které nemají sluchovou a hlasovou zkušenost se zpěvem. Proto by jejich cesta za písničkou měla začít ovládnutím základní pěvecké dovednosti – schopnosti přiladit se hlasem ke slyšenému tónovému vzoru. Článek uvádí postupy vedoucí k tomuto cíli.
Cíl výuky
Cílem představených postupů je dosáhnout u dětí schopnosti intonace ve smyslu hlasového přiladění ke zpěvu učitelky. Jedná se o zásadní dovednost, na které je možné stavět další hudební rozvoj dětí.
1. Úvod
Po příchodu nových dětí do školky brzy zjistíme, že řada z nich neumí zpívat. Základem dovednosti pěvecké nápodoby písní je schopnost dosáhnout souznění tónů slyšeného a vlastního. Pokud probíhá v rodině hudební komunikace s dítětem, dostavuje se schopnost nápodoby tónů postupně a téměř nepozorovaně. Při zpěvu ukolébavek předávají rodiče svým hlasem informace o vzdálenostech mezi tóny, které se ukládají ve sluchové paměti dítěte. Vytvořená citlivost na výšku tónů umožňuje dítěti poměrně přesně slyšené tóny napodobovat vlastním hlasem.
Jestliže v rodině neprobíhá popsaným způsobem zvuková akulturace, děti neprocházejí pěveckou sluchovou a hlasovou zkušeností a jejich hudební vývoj je zkomplikován. Mateřská škola je první místo, kde je možné odborně do tohoto procesu zasáhnout a nedostatek napravit. V oddělených cvičeních doplňujeme chybějící dovednosti metodami tónové prvouky, které spočívají v rehabilitaci zpěvního hlasu a procvičování sluchu pro výšku tónů.
Dětský hlas se vyvíjí v širokém tónovém rozsahu počínaje narozením až do věku vývoje řeči. Činnost hrtanu je ovládaná složitou soustavou svalů a umožňuje plynulou změnu tónové výšky od hlubokého prsního hlasu až po vysoké ječení. Místo tvoření tónů se po hlasivkách pohybuje v rozmezí patrném z obrázku.
Autor díla: Jaromír Ehrenberger
Při ladění tónů se střídavě ujímají funkce dvě hlavní svalové skupiny:
- hlasivkový ret, který přímo ovládá hlasovou štěrbinu při tvoření
nízkých tónů (vnitřní napínač),
- vnější natahovač, který nepřímo ladí vysoké tóny napínáním
hlasivkových vazů pomocí natáčení hrtanových chrupavek:
Autor díla: Jaromír Ehrenberger
Pro vývoj pěveckých dovedností je kritické období počátků aktivních projevů řeči, které postupně nahrazují bezbřehé výskání. Výška hlasu při konverzační melodice se pohybuje ve spodní části hlasového rozsahu, takže při řeči nedochází k napínání hlasivkových vazů. Jestliže ovšem celkově v hlasovém projevu není zastoupen zpěv, dochází časem k ochabování funkce vnějšího natahovače hlasivek a snižování hlasového rozsahu. Děti, které nejsou z domova zvyklé zpívat, se snaží ve škole dosáhnout potřebných výšek náhradním způsobem – napínáním hrdla (vystrkují bradu).
Odstranit zapojování nesprávných svalů a obnovit funkci vnějšího natahovače hlasivkových vazů je cílem rehabilitace hrtanového svalstva. Provádíme ji slabým a nenásilným klouzavým zpěvem sirény při dodržování mírného podsazení hlavy. Zpíváme několikrát denně v krátkých vstupech při nejrůznějších příležitostech. Zvyšování hlasového rozsahu můžeme spolu s dětmi kontrolovat pomocí mobilní aplikace Hlasová ladička, která je k dispozici na Google Play. Vytrvalým procvičováním zlenivělého svalu obnovíme celistvou funkci hrtanu a můžeme u dětí dosáhnout rozsahu nejméně jednočárkované oktávy.
Autor díla: Jaromír Ehrenberger
3. Sluch pro výšku tónů
Děti z rodin, kde se nezpívá, nemají potřebnou orientaci ve výškách tónů. Neumí se svým hlasem intuitivně přiladit ke slyšené výšce a jejich zpěv se podobá bloudění v neznámé krajině. Při kolektivní výchově nemáme výhodu vzájemné interakce s každým dítětem, a proto musíme sluchový výcvik provádětbez hlasové účasti dětí. Vnímání pohybu tónů jim zprostředkujeme pomocí základních tvarových tónových skupin. Jak je vidět z vyobrazení, názvy skupin jsou v souladu se znalostí představovaného významu.
Autor díla: Jaromír Ehrenberger
Základem našeho přístupu je vědomí, že dětem musíme význam výškového pohybu tónů správným způsobem objasnit. Nejde totiž o myšlenkový proces, a proto nestačí dávat dětem slovní informace a pak je zkoušet, jestli správně odpovídají. Cit pro výšku tónů je záležitostí senzomotorického vnímání, které musíme dětem nejprve vnuknout.
Senzomotorické spojení „sluch–pohyb“ vzniká metodou tělesných reakcí. Tónovou slabiku zazpíváme nejprve vokalízou, vzápětí ji opakujeme zpěvem názvu a přidáme pohyb. Používáme všechny tóny jednočárkované oktávy v intervalech prima a sekunda. Děti mají v každé ruce drobný předmět (kuličku, gumu, autíčko, figurku, ...). Manipulací s věcí dochází v dětské představě ke konkretizaci výškového pohybu tónů. Tvary tónových slabik lze také znázorňovat na hmotném modelu...
Autor díla: Jaromír Ehrenberger
Autor díla: Jaromír Ehrenberger
... pomocí tvarových gest...
Autor díla: Jaromír Ehrenberger
... nebo graficky...
Autor díla: Jaromír Ehrenberger
Vyhýbáme se formě hádanek, při kterých jsou děti nuceny odpovídat, i když smysl změny výšky tónů možná ještě necítí. V reakcích jim tedy ponecháváme volnost a poskytujeme jim čas ke vzniku senzomotorického spoje.
Po dostatečně dlouhém procvičování se vyvine u dětí cit pro směr změny výšky tónů a ony dokážou samy rychle reagovat na zvukový tvar slabiky, aniž by čekaly na její název. Pohotovou diagnózu provádíme pozorováním tvarových gest, které ukazují děti rukama při zavřených očích. Bezpečné reakce jsou důkazem získaného sluchového citu pro výšku tónů a motorických schopností potřebných ke kopírování pohybu tónů.
4. Kouzlo „souznění tónů“
Získaná sluchová a pohybová orientace mezi tóny umožňuje začít s hlasovými pokusy. Procvičená motorika již nebude napodobovat pohyb tónů rukama, ale hlasivkami. Když dítě uslyší cizí tón a přidá se vlastním hlasem, umí samo posoudit,zda zpívá tón stejný, nebo odlišný. Jeho cit mu také napoví, jakým směrem musí hlasem pohnout, aby dosáhlo souznění. K takové pozorné činnosti musíme děti motivovat sdělením, že se budeme učit kouzlo, které každý neumí.
Autor díla: Jaromír Ehrenberger
Pro začátek zůstáváme u jednoduchých tónových slabik zpívaných vokalízou. Mezi první zpěváky zařadíme děti, o kterých z předchozí zkušenosti víme, že dobře ladí. K nim budeme postupně řadit jednotlivce s menší hlasovou jistotou. K falešným tónům bychom neměli být nevšímaví, jinak by naše práce přestala mít smysl. Nikdy by nám ale neměla uletět věta: ty zpíváš falešně, buď zticha. Způsobili bychom tím nezhojitelnou ránu v dětském sebevědomí. Hledáme příčinu v hlasové a sluchové přípravě. Pokud je provedena důsledně, je pro děti zpravidla spíše těžké zpívat falešně do čistého poslechového vzoru. Po zvládnutí čistého zpěvu slabik přecházíme k jejich spojování do stupnicových písniček. Slova začínáme používat až při bezpečném ladění. Ve třídě trvale umístíme modely tónových slabik a stupnicových písniček, které mohou sloužit také jako hmatový průvodce hlasu.
Autor díla: Jaromír Ehrenberger
5. Závěr
Tento metodický postup vychází z poznatků hudební psychologie. Z logiky věci vyplývá, že zpěv písní není první činností, kterou s dětmi praktikujeme. Podstatným úkolem je přivést děti ke vnímání směru tónových výškových změn. Pomůckou, která poskytne dětem podporu při rozvoji sluchu, jsou tónové slabiky. Jejich osvojení může zásadně ovlivnit kvalitu hudebního cítění. Konkrétní činnosti volí učitelka s ohledem na svoje zkušenosti a místní podmínky. Při získávání správných pěveckých návyků dětí již v mateřské škole je úloha učitelky stěžejní a jinými způsoby nezastupitelná.
Praxe ukazuje, že zpěv je neprobádanou oblastí pro značnou část dětské populace. Děti nejsou zvyklé orientovat se ve výškách tónů ani sluchově, ani hlasem. Pokud učitelka MŠ tento stav nerespektuje a požaduje od dětí zpěv bez přípravy, výsledky nejsou uspokojující. Děti nedokážou zazpívat tóny písničky a jejich hlas se pohybuje v oblasti konverzační melodiky (mluvozpěv). Takovému kolektivnímu projevu se přizpůsobují i žáci, kteří by byli schopni zpívat čistě. Nevšímavost k výškám tónů vede ke vzniku špatných pěveckých návyků, které jsou na začátku odtažitého postoje dětí k vlastnímu pěveckému projevu.
Proto je prvním úkolem především mateřské školy nahradit dětem z hudebně nepodnětných rodin chybějící hlasovou a sluchovou zkušenost. Provádíme to postupy Tónové prvouky. Na jednoduchém hudebním materiálu (tónových slabikách) procvičujeme schopnost sluchu rozlišovat výšku tónů a směr jejich změn. Provádíme také hlasovou rehabilitaci málo požívaných svalových skupin hrdla nezpěváků.
Metodicky jde o snížení počáteční požadované úrovně dětských projevů. Místo zpěvu písní se budeme nejdříve věnovat základům pěvecké činnosti. Tím se v hudební výchově propracujeme k dodržování důležité didaktické poučky – zásady postupnosti.
Snížení požadavků při vytváření základů pěveckého projevu umožňuje aktivovat děti v rozsahu jejich schopností. Hlasové procvičování a pohybová nápodoba srozumitelně pojmenovaných tónových slabik nečiní dětem potíže a hravou formou přispívá k získávání souhrnu sluchových i hlasových dovedností potřebných ke zpěvu.
Pozn.: Pracovní listy Základy kreslení not, Pohybová ruční gesta, Modelování tónových slabik a Použití stavebnice Lego byly vloženy na Metodický portál RVP.CZ do modulu Materiály do výuky pod ID 16404 s názvem Nápodoba tónových slabik.
Reflexe
Snížení požadavků při vytváření základů pěveckého projevu umožňuje aktivovat děti v rozsahu jejich schopností. Hlasové procvičování a pohybová nápodoba srozumitelně pojmenovaných tónových slabik nečiní dětem potíže a hravou formou přispívá k získávání souhrnu sluchových i hlasových dovedností, potřebných ke zpěvu.
