Další díl seriálu Hudební výchova, tentokrát o rozvoji hudebního sluchu nepěveckou (pohybovou) nápodobou tónových slabik.
Cíl výuky
Dosažení schopnosti čisté hlasové nápodoby tónového vzoru.
1. Úvod
První hodiny hudební výchovy bychom neměli vyplňovat zpěvem, dokud nebudeme mít přehled o úrovni sluchových a hlasových zkušeností dětí. Nerespektování této zásady vede k vytváření špatných pěveckých návyků, společný zpěv se nedolaďuje a podobá se skandování na několika tónech.
Autor díla: Jaromír Ehrenberger
Výcvik ke zpěvu proto rozdělujeme do dvou kroků. V první řadě se věnujeme rozvinutí schopnosti sluchové diferenciace tónů. Ve velkém kolektivu dětí toho lze dosáhnout nepěveckou pohybovou nápodobou tónových slabik v prostředí čistého poslechového vzoru.
Autor díla: Jaromír Ehrenberger
2. Pohybová nápodoba tónových slabik
Na obrázku je znázorněn postup, jakým procvičujeme rozpoznávání tónových slabik. Děti nejprve naučíme tvořit rukama příslušná gesta a rozumět jim. Musíme počítat s tím, že děti nejsou zvyklé posuzovat výšku tónů a bude jim chvíli trvat, než pochopí, o co nám jde.
Následuje období procvičování, ve kterém děti různou rychlostí dospějí k sluchovému rozpoznávání tónových slabik. Jde o dovednost obdobnou rozeznávání poklesu nebo zvýšení hlasu při poslechu řeči.
Paradoxně největším nebezpečím správného průběhu senzomotorického tréninku může být naše netrpělivost. Z nějakého důvodu často podléháme pokušení zkoumat, jestli už děti „vědí“, a vystavujeme je zkouškám. Proto si musíme stále připomínat, že dětem se zvukové vjemy musejí do sluchové paměti nejprve vtisknout a pak teprve mohou se vzniklými počitky tónů zacházet. Po zaznění tónů není prostor pro váhání, ale pro reakci. Vzápětí po zazpívání tónů tedy nenecháváme děti v nejistotě, přidáváme informaci o tvaru slabiky a pokračujeme v upevňování reflexních pohybů.
Procvičování by mělo mít formu hry, při které se děti snaží správně reagovat na sluchovou informaci i při zavřených očích, ještě před zpěvem názvu slabiky. Okamžik zavření očí si ale volí samy zrakovou „samoobsluhou“.
U činnosti nelze setrvat dlouho, a proto se sluchovému tréninku věnujeme v krátkých úsecích, ale co nejčastěji, jak bude ještě pojednáno.
Základním cílem je dosáhnout u dětí schopnosti rozpoznání smyslu změny tónu: nahoru, dolů, beze změny. Senzomotorický trénink probíhá na úrovni první signální soustavy. Výsledkem, který lze snadno diagnostikovat, jsou bezchybné reakce na tóny při zavřených očích.
Poznámka: Vyobrazení metodického postupu interakce učitele a žáků bylo vloženo na Metodický portál RVP.CZ do modulu Materiály do výuky pod identifikátorem 19138.
3. Organizace výuky
Sestavením souboru tónových slabik se známým významem jsme vytvořili pro výuku hudebního jazyka podobné podmínky, jaké má mluvená řeč. Proto by bylo zcela přirozené, kdybychom osvojování tónových slabik spojili s výukou písma hláskového. Nepřinese to žádné komplikace, grafická podoba hudebních symbolů je jednoduchá a jako nosiče ke zvukové reprezentaci tónových slabik a jejich významu můžeme s výhodou použít zapisované slabiky slov. V logice naznačeného postupu tedy půjdeme ke gramotnosti společně v jazycích řeči i zpěvu.
Autor díla: Jaromír Ehrenberger
Argumenty pro tento postup:
a) Osvojování grafických znaků písma je zdlouhavý proces, kterému je proto ve škole věnována denní pozornost. Děti se musí naučit vnímat, zobrazovat a používat desítky tvarů různých symbolů. Do této intenzivní činnosti lze bez problémů zařadit rozpoznávání poklesu nebo zvýšení hlasu při vyslovování nebo zpěvu slabik. Zakreslování koleček jako výškových symbolů může být vítaným zpestřením výuky.
b) V počátečních hodinách ještě nezpíváme písničky, abychom u dětí nevytvářeli špatné pěvecké návyky. Proto může být problém smysluplně naplnit celou hodinu HV činnostmi, které účinně rozvíjejí hudební vlohy dětí. Před zahájením nácviku písní jim potřebujeme dopřát dostatek prostoru k získání sluchových a hlasových zkušeností. Čas tedy můžeme vyplnit pozpěvováním a zápisem slabik, které se učí psát v hodinách českého jazyka. To je důvod k tematické provázanosti obou předmětů.
c) Střídání zápisu do sešitu s pozpěvováním může být osvěžujícím prvkem a příležitostí pro odpočinek ruky, nezvyklé na dlouhé držení pera.
d) Zpěv, rozpoznávání slabik a jejich označování gesty můžeme s dětmi procvičovat při různých příležitostech, nejen v prostorách školy.
Grafické procvičování zápisu slabik může probíhat s použitím jednoho řádku písanky, jak je naznačeno na obrázku.
Autor díla: Jaromír Ehrenberger
4. Hlasová nápodoba tónových slabik
V případě dobré sluchové orientace dětí mezi tóny můžeme zahájit společné hlasové pokusy nápodoby tónových slabik. Pokud budou nedokonalé, máme jistotu, že to není způsobeno nevycvičeným sluchem, a zaměříme se na další problém rozvoje pěveckých dovedností – rehabilitaci zpěvního hlasu.
5. Závěr
Rozdělením výchovy ke zpěvu do dvou samostatných fází (sluchové a hlasové) získáváme možnost účinnějšího rozvoje dětských schopností a dosahování uspokojivějších výsledků hudební výchovy. Vytvoření skupiny tónových slabik a jejich používání přináší potřebné zjednodušení hudebního materiálu v počátečním stadiu sluchového vývoje. Více příležitostí ke krátkému procvičování hudebního sluchu je v souladu s fyziologickými potřebami rozvoje nervové soustavy. Častý poslech jednoduchých intervalů přispívá k rychlému rozvoji sluchového analyzátoru. To se brzy projeví v rozvoji tónové představivosti a schopnosti čisté nápodoby tónů.
Hranice mezi fází sluchovou a hlasovou obousměrně překračujeme podle okamžité situace. Vytvořené reflexní a později rozumové propojení výškového pohybu tónů s grafickou předlohou současně vytváří podmínky pro používání symbolů. Dovednost zápisu slyšených tónů je základem k procvičování opačné dovednosti, schopnosti zpětného vyvolání tónové představy při pohledu na zápis. Další rozvoj intonačních schopností dětí závisí na cílech, které bude jejich učitel sledovat.
Neméně důležité je časté pozvednutí hlasu do zpěvní výšky a zvyk projevovat se tímto způsobem. Podstatným přínosem tónové prvouky se tak stává schopnost dětí přiladit se ke slyšeným tónům a čistě napodobit melodie písní.
Autor díla: Jaromír Ehrenberger
Rozšíření předmětu hudební výchova o postupy tónové prvouky založené na principu formální sémantiky a propojení s předmětem český jazyk vytváří podmínky pro intenzivní kolektivní rozvoj hudebních schopností dětí.
Po získání citu pro vzájemný pohyb tónů pokračuje tónová prvouka osvojováním operačního prostoru celé stupnice (viz provázanost s dalším článkem). Aktuální materiály budou rovněž vloženy do modulu Materiály do výuky.
Autor díla: Jaromír Ehrenberger
Autor díla: Jaromír Ehrenberger
Autor díla: Jaromír Ehrenberger
Reflexe
Zjednodušením hudebního materiálu, poskytnutím čistého poslechového vzoru a pohybovým vyjadřováním vnímání výšky tónů dosáhneme u dětí schopnosti sluchové analýzy jako nezbytného předpokladu čistého zpěvu.
Literatura a použité zdroje
SEDLÁK, František. Hudební vývoj dítěte. Praha: Editio Supraphon, 1974.
TICHÁ, Alena. Učíme děti zpívat. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 152 s. ISBN 178-80-7367-562-2.
Autor díla: Jaromír Ehrenberger
Autor díla: Jaromír Ehrenberger
