Jak se rodí falešný zpěv

V dnešní úvaze popíšeme proces zrození falešného zpěvu jako důsledek posloupnosti nesprávných výchovných postupů.

Cíl výuky

Upravit didaktické postupy v hudební výchově tak, aby nedocházelo ke vzniku špatných pěveckých návyků.

Pokud nejsou děti z rodiny zvyklé přidávat se zpěvem k poslechovému vzoru, jedná se u nich ve škole o zcela novou zkušenost. Požadavek naladění hlasu na potřebnou výšku tónů je pro ně úplnou novinkou. V dalším textu si popíšeme řetězec chybných postupů, které se v dobré víře používají při prvním dotyku nezkušených dětí se zpěvem.

1. První chybou je používání slov při hudebních hlasových projevech. Děti jsou zvyklé pronášet slova konverzační melodikou. Protože nemají zkušenost s melodikou zpěvu, je pro ně obtížné se od mluvení odpoutat. Používáním slov ztěžujeme jejich adaptaci na jiný druh hlasového projevu. Podstatou zpěvu ale nejsou slova, a proto by první autentické seznámení s hudbou mělo probíhat pouze zpěvem tónů, vokalizací.
2. Druhou chybou je zpěv celé písně. Dlouhá řada tónů vytváří těžce překonatelnou bariéru nových vjemů, které děti nejsou zvyklé rozlišovat. Pokusy o hlasovou nápodobu tónů celé písně jsou provázeny nepřesnostmi, které se hromadí bez možnosti jejich rozpoznávání a opravy.
3. Třetí chyba je systémová. Při zpěvu v kolektivu je ve zvukovém spektru kolem dětských uší mnoho nepřesných tónů ostatních dětí, ve kterých zaniká poslechový vzor. Děti nemají možnost podle sluchu se rozhodnout pro nějakou výšku, nemají k čemu se přiladit a beznadějně hlasem bloudí.
4. Čtvrtou chybou je reakce vyučujícího, který ve snaze posílit poslechový vzor zesiluje svůj hlas.