V seriálu Hudební výchova se zabýváme kvalitou dětského zpěvu. Na samém počátku cesty některých dětí ke zpěvu je to teprve škola, která jim dává základy této dovednosti.
V dnešní úvaze popíšeme proces zrození falešného zpěvu jako důsledek posloupnosti nesprávných výchovných postupů.
Cíl výuky
Upravit didaktické postupy v hudební výchově tak, aby nedocházelo ke vzniku špatných pěveckých návyků.
Pokud nejsou děti z rodiny zvyklé přidávat se zpěvem k poslechovému vzoru, jedná se u nich ve škole o zcela novou zkušenost. Požadavek naladění hlasu na potřebnou výšku tónů je pro ně úplnou novinkou. V dalším textu si popíšeme řetězec chybných postupů, které se v dobré víře používají při prvním dotyku nezkušených dětí se zpěvem.
První chybou je používání slov při hudebních hlasových projevech. Děti jsou zvyklé pronášet slova konverzační melodikou. Protože nemají zkušenost s melodikou zpěvu, je pro ně obtížné se od mluvení odpoutat. Používáním slov ztěžujeme jejich adaptaci na jiný druh hlasového projevu. Podstatou zpěvu ale nejsou slova, a proto by první autentické seznámení s hudbou mělo probíhat pouze zpěvem tónů, vokalizací.
je zpěv celé písně. Dlouhá řada tónů vytváří těžce překonatelnou bariéru nových vjemů, které děti nejsou zvyklé rozlišovat. Pokusy o hlasovou nápodobu tónů celé písně jsou provázeny nepřesnostmi, které se hromadí bez možnosti jejich rozpoznávání a opravy.
Třetí chyba je systémová. Při zpěvu v kolektivu je ve zvukovém spektru kolem dětských uší mnoho nepřesných tónů ostatních dětí, ve kterých zaniká poslechový vzor. Děti nemají možnost podle sluchu se rozhodnout pro nějakou výšku, nemají k čemu se přiladit a beznadějně hlasem bloudí.
Čtvrtou chybou je reakce vyučujícího, který ve snaze posílit poslechový vzor zesiluje svůj hlas.
Pátá chyba na sebe nenechá dlouho čekat. Děti intuitivně v reakci na zpěv vyučujícího rovněž zesilují svůj hlas a výsledný projev se mění na pokřikování slov bez melodie.
Šestou chybou je setrvávání u tohoto způsobu projevu. Děti žijí v představě, že zpívají dobře. Toto hodnocení je upevňováno postupem vyučujícího, který dává falešnému projevu volný průchod. Také potlesk rodičů při veřejných vystoupeních dětem napovídá, že je všechno v pořádku. Nemůžeme sice dětem říkat, že zpívají falešně, ale měli bychom je umět přivést k čistému zpěvu.
Sedmou chybou je jistý druh rezignace na situaci, která se u školního zpěvu vytvořila v průběhu minulých desetiletí. Přitom po stránce teoretické jsou správné postupy v hudební psychologii dobře popsány. Jen pro úplnost je třeba dodat, že každá zpívající maminka dokáže naučit své dítě zpívat, aniž by k tomu měla nějakou odbornou kvalifikaci.
Takto vytvořený začarovaný kruh je charakteristický pro úroveň školního zpěvu v současné době. Jednoduchou odpovědí na řešení problému je přestat dělat popsané chyby. Znamená to, že postupy, které byly bezproblémové při výchově našich dětí v rodině, nemůžeme ve škole použít? Co tedy dělat jinak?
Jak konkrétně postupovat v začátcích dětského školního zpěvu, se snaží naznačit články o sluchovém a hlasovém tréninku, zveřejňované v tomto seriálu.
Literatura a použité zdroje
TICHÁ, Alena. Učíme děti zpívat [online]. 2005. [cit. 2025-12-30].
