Třetí minikonference odborného panelu čtenářské gramotnosti PPUČ

Tématem třetí minikonference odborného panelu pro čtenářskou a pisatelskou gramotnost (dále jen OP) byla odezva čtenáře na to, co čte. Hlavní téma bylo vybráno z několika zásadních výzev pro rozvoj ČG dětí a žáků v naší vlasti. Tyto výzvy byly formulovány na pražském jednání, více viz článek na metodickém portálu o tomto setkání (Havlínová & Koubek, 2017[1]). Přípravou, realizací a reflexí hlavního bloku jednání byl pověřen člen OP doc. Jaroslav Vala z katedry ČJL pedagogické fakulty Univerzity Palackého Olomouc. Také další program, který představovala inventura čtenářství členů OP a hostů a vystoupení kolegyň z krajské knihovny v Pardubicích a Národní pedagogické knihovny, se týkal sebeuvědomění čtenáře a rozvoje vyšší ČG, tedy čtenářské metakognice[2]. Vedle tohoto tématu jsme přivítali zástupce systémových projektů a projektů MAP, kteří diskutovali toto velice aktuální téma; z diskuse byl pořízen videozáznam, který je součástí tohoto článku. V závěru vystoupili členové pracovní skupiny pro tvorbu očekávaných výsledků učení v oblasti čtenářské a pisatelské gramotnosti, seznámili účastníky se stavem tohoto významného koncepčního úkolu projektu PPUČ a pozvali členy OP k tvorbě tohoto dokumentu, aby byl inspirací a rukovětí pro ředitele a další pedagogické pracovníky v každé mateřské a základní škole v ČR.

Jak děti čtou?

Tato otázka, položená prostě sdělovacím jazykem, zní zcela banálně. Ale skrývá velkou část problematiky rozvíjení čtenářské a pisatelské gramotnosti v českých školách. Děti čtou, a jak? No to přeci slyším, když čtou, zněla by obdobně povrchní odpověď, kdybychom si předem tuto otázku nerozložili na prvočinitele. A to učinil kolega Vala, když připravil hlavní blok programu: představil v něm několik modelů žákovského vnímání textu, z nichž utvořil třífaktorový nástroj na principu sémantického diferenciálu