Významná výročí v roce 2019 – biologie: rozvoj poznání DNA

V článku se zaměřuji na významná výročí vztahující se k roku 2019 a to z pohledu vývoje poznání nukleové kyseliny, nositelky genetické informace všech organismů (s výjimkou některých nebuněčných). DNA (deoxyribonukleová kyselina) představuje látku zcela klíčovou pro existenci života na Zemi se vší jeho rozmanitostí, kterou můžeme na naší planetě pozorovat. Buňkám zadává jejich program, a tím předurčuje vývoj a vlastnosti celého organismu. V následujícím textu se proto zaměřím právě na DNA a to z pohledu několika významných počinů neméně významných vědců.

Ač na první pohled téma, kterému se věnoval Charles Darwin, není tak úplně v přímém vztahu k DNA, přesto chci uvést výročí 210 let od narození tohoto přírodovědce velikána. Ch. Darwin se do historie zapsal nesmazatelným písmem jako otec moderní evoluční biologie. A že jeho práce přímo nesouvisela s DNA? Vlastně není čemu se divit, když si uvědomíme, že v době jeho práce ještě nebyly známy geny, no a logicky ani samotná DNA. Každopádně Charles Darwin změnil dosavadní chápání světa první poloviny 19. století svou evoluční teorií.

Nakonec právě tato teorie, bez ohledu na její limity v porovnání s dnešním poznáním, poskytla impuls pro další přírodovědce zaměřit se na další zkoumání, které již přímo za porozuměním principům a fungování dědičnosti směřovalo. To vedlo ke znovuobjevení Mendelových zákonů a evoluce vycházející právě z genetiky. Ch. Darwin ještě považoval za základní jednotku přírodního výběru jedince, nikoliv to, co se zakládá v genech. Darwinův přínos v tomto spočívá zejména v tom, že jako první vysvětlil a popsal, na jakém principu evoluce probíhá. Další rozpracování směřující k jádru věci, tedy genetice, genům a DNA však čekalo až na jeho následovníky o několik desetiletí později.

Když už se konečně budeme vztahovat k DNA, známé to dvoušroubovici, můžeme v tomto roce slavit 150 let od doby, kdy byla objevena již výše tolikrát zmiňovaná DNA. A jak k tomu došlo? Jak u většiny velkých objevů, tedy dost náhodně a při poměrně nevábné činnosti – zkoumáním složení hnisu z nemocničních obvazů. Zásluhu za to nese švýcarský lékař a přírodovědec