Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
CLIL a Rámcové vzdělávací programy
4,8 (4 hodnocení)
Článek seriálu Implementace CLILu do české školy z 5. kapitoly příručky Cizí jazyky napříč předměty 2. st. ZŠ ukazuje, jak Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) umožňuje integraci jazyka a nejazykového předmětu. Stěžejní koncept CLILu 4C´s odpovídá hlavním principům, které právě RVP ZV podporuje. Kapitola odpovídá na základní otázky: co rozumíme pod pojmem integrace a co je předmětem integrované výuky formou CLILu. Přináší náměty na propojení vzdělávacích obsahů ve školních vzdělávacích programech a v obecné rovině se zamýšlí nad tím, jak CLIL výuka přispívá k rozvoji klíčových kompetencí.
Pozice jazyků se v současném vzdělávání proměňuje. Kromě vyučovacího jazyka, ve kterém probíhá většina výuky ve škole (zahrnuje cizí jazyky, regionální jazyky, jazyky menšin a migrantů), je rozlišována role jazyka jako vyučovacího předmětu a role jazyka v ostatních předmětech. Pojem vyučovací jazyk smazal pomyslnou hranici mezi mateřským jazykem a cizím jazykem.1 Zohledňuje se tím nejenom odlišnost žáků a studentů na školách, kdy ne všichni sdílejí stejný výchozí mateřský jazyk, ale i potřeby současné informační společnosti, ve které je komunikační role jazyka zvláště klíčová.
Jazyky prostupují všemi vyučovacími předměty a všemi procesy školní reality. I proto je jazykové vzdělávání v RVP ZV součástí vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, která zároveň předpokládá integrace různých vzdělávacích oborů, kdy může jazyk sehrát významnou roli.
V rámci CLILu se cizí jazyk stává součástí vybraných vyučovacích nejazykových předmětů, a dochází tak k integraci. Metodologie CLIL přináší do výuky nejazykového předmětu to nejcennější, co jazyková výuka může nabídnout:
přirozené použití jazyka (komunikace),
výrazně uzpůsobený vyučovací obsah v cizím jazyce (obsah),
Koncept 4C´s (Do Coyle, 2006), tj. čtyř C, reprezentující komunikaci (communication), obsah (content), poznávání (cognition) a kulturu (culture) plně odpovídá hlavním principům RVP ZV, které následně uvádíme ve vztahu k možnostem jejich rozvoje v rámci CLIL výuky:
RVP ZV: klíčové kompetence, pomocí nichž se v procesu vzdělávání zdůrazňuje orientace na vědomosti a dovednosti uplatnitelné v praktickém životě CLIL: vhodně zvolené výukové strategie ve výuce CLIL mohou postupně a přirozeně rozvíjet všechny klíčové kompetence, např. včetně komunikačních strategií žáka
RVP ZV: vzdělávací obsah formulovaný pomocí očekávaných výstupů CLIL: v CLIL výuce se definují výukové cíle a aktivity dle náročnosti na základě Bloomovy taxonomie
RVP ZV: průřezová témata jako okruhy aktuálních problémů současného světa, např. multikulturní výchova CLIL: v CLIL výuce je kladen důraz na rozvoj interkulturních dovedností
RVP ZV: komplexní přístup k realizaci vzdělávacího obsahu včetně vhodné integrace a volby různých metod a forem výuky CLIL: CLIL výuka je založena na integraci vzdělávacího obsahu a výběru vhodných a různorodých strategií ve výuce
RVP ZV: stanovováním základních bodů vzdělávacího procesu umožňuje RVP ZV učitelům efektivně integrovat cizí jazyk a nejazykové vyučovací předměty v rámci jejich školních vzdělávacích programů CLIL: v CLIL výuce je nutné zohlednit výukový kontext školy, ročníku a třídy a vhodně modifikovat jak podmínky, tak i výukové materiály
Z pohledu školního vzdělávacího programu představuje koncept 4C´s:
komunikaci založenou na vzdělávacím obsahu cizího jazyka a kompetenci komunikativní,
obsah založený na vzdělávacím obsahu nejazykového vyučovacího předmětu,
poznávání na základě očekávaných výstupů a zapojení klíčových kompetencí,
kulturní dimenzi založenou na vzdělávacím obsahu průřezových témat.
Integrace do ŠVP
5.1 Vymezení integrace ve výuce
Pod pojmem integrace se rozumí propojování či spojování cílů a obsahů vzdělávání. Při plánování integrace se sdružují požadavky na žáka v nový komplexní celek, jenž v procesu učení i v jeho výsledku dostává nový rozměr. Přidaná hodnota integrace není v kvantitě začleněných „obsahů“, ale ve způsobu propojení těchto obsahů. Takovýto přístup podporuje holistický přístup ve vzdělávání, ve kterém žák může dosahovat lepších výsledných znalostí, postojů a dovedností. „Integrace je obohacení výsledného celku novou kvalitou, kterou by oddělené obsahy či tematické celky nemohly přinést.“ (Hesová, 2012). Jistá roztříštěnost poznatků v jednotlivých vyučovacích předmětech může být právě integrací překonána.
Integrace je podle rámcových vzdělávacích programů propojení vzdělávacího obsahu na úrovni témat, tematických okruhů, případně vzdělávacích oborů a oblastí.
Integrovaná výuka propojuje teorii s praktickým životem s cílem sbližovat vzdělávací obsah několika oborů na základě tematické podobnosti. Pro vznik integrovaného vyučovacího předmětu mohou být vodítkem mezipředmětové přesahy a vazby. Podpora komplexního přístupu k realizaci vzdělávacího obsahu, včetně možnosti jeho vhodného propojování, patří mezi jeden z principů rámcových vzdělávacích programů. L. Podroužek k tomu ve své publikaci uvádí: „Sjednocujícím prostředkem je nejen téma, ale i cíl výuky. Integrované kurikulum je založeno především na multilaterálních vazbách v obsahu učiva, které umožňují poznání světa jako celku.“ (2002).
5.2 Integrace CLILu ve školním vzdělávacím programu
Některé školní vzdělávací programy podporují výuku vybraných předmětů v jiném než mateřském jazyce. Učební osnovy pro cizí jazyk v takových programech by se měly orientovat na požadavky osnov odborných předmětů nebo by měly být alespoň zaměřeny na průřezová témata spojená s gramotností a dovednostmi potřebnými k osvojení si cizího jazyka.
Na 2. stupni základní školy se již předpokládá určitá vstupní jazyková vybavenost žáků v prvním cizím jazyce. Pro mluvčí na referenční úrovni A1 dle Společného referenčního rámce pro jazyky lze připravit daleko propracovanější model školního kurikula (dále ŠVP) ve vztahu ke CLIL než u žáků 1. stupně ZŠ. CLIL se také využívá pro zavedení druhého cizího jazyka, jednak díky rozvinutým učebním strategiím žáků, jednak díky myšlenkovým operacím, které odpovídají vyšší kognitivní úrovni (Coyle, 2010).
Zásahy v ŠVP ve prospěch integrované výuky typu CLIL se dotýkají zejména obsahů vzdělávacích oborů, tj. učebních osnov tvořených částí nebo celkem integrovaných vzdělávacích obsahů a časové dotace daných vzdělávacích obsahů / vyučovacích předmětů (propojením hodinových dotací). Tato integrace, vztahující se jak na očekávané výstupy (dále jen OV), tak i na učivo dvou (nebo více) integrovaných předmětů, musí splňovat následující kritéria:
naplnit OV cizího jazyka a OV nejazykového předmětu,
propojit učivo tam, kde je to smysluplné,
zachovat min. časové dotace cizího jazyka a nejazykového předmětu dle RVP,
nepřekročit týdenní max. časové dotace vymezené RVP pro jednotlivé ročníky.
"Z tabulky učebního plánu integrovaného předmětu musejí jasně vystupovat názvy, tematické celky či jiná označení integrovaných obsahů včetně zařazených průřezových témat a tento obsah musí být podložen odpovídající časovou dotací" (Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů v základním vzdělávání, 2007). Časová dotace integrovaného předmětu může čerpat dle RVP z povinných nebo disponibilních hodin. Pokud spojíme jen části hodinové dotace daných předmětů (částečná integrace; tematické celky, moduly aj.) pro CLIL, musíme zachovat samostatné dotace obou předmětů pro ty tematické celky, které nebudou integrovány.
Východiskem pro modifikaci školního kurikula ve prospěch CLILu je rozhodnutí, zdali zakomponovat do osnov tzv. soft, nebo hard CLIL. Toto rozhodnutí se především týká kvalifikovanosti učitelů, kteří CLILem na škole vyučují. Při realizaci tvrdé formy CLILu může na škole CLILem vyučovat jen jeden učitel (ideálně kvalifikovaný pro odborný předmět i cizí jazyk) nebo dva vyučující (jeden s kvalifikací pro odborný předmět a druhý pro cizí jazyk), kteří se střídají po jednotlivých hodinách nebo během jedné vyučovací hodiny (= team-teaching).
Existují tři základní podoby implementace CLILu ve školním vzdělávacím programu. Pokud škola s CLILem začíná, často integruje prvky cizího jazyka do nejazykových hodin. Tímto způsobem si mohou žáci zvykat na přítomnost cizího jazyka v odborném předmětu a škola může přistoupit k jiné podobě CLILu v budoucnu. Druhou podobou je tzv. soft CLIL v případě, že bude realizován v cizojazyčné výuce. Třetí podobou je tzv. hard CLIL v případě, že je CLIL realizován v nejazykové výuce. V ŠVP může být CLIL popsán i jinými způsoby, které reflektují jeho organizační formu, personální obsazení a konceptuální zakotvení ve škole, např. varianty tematický, modulární i projektový CLIL (viz níže).
Pro školu přináší jakákoliv podoba zavedení CLILu zajímavý způsob práce pedagogů. Uvedením v ŠVP se škola zasluhuje o moderní výuku, která se s cizími jazyky přirozeně propojuje. Do integrace CLILu mohou být zapojeni všichni učitelé na škole, ať již realizují hospitace, nebo vytvářejí výukové materiály, či sami CLIL praktikují. Níže proto představíme 6 způsobů, jak je možné přistoupit k tvorbě učebních osnov ve vztahu ke CLIL. Samozřejmě nelze nabídnout kompletní přehled, formy zapojení lze dále variovat a kombinovat, např. dle rozložení integrované výuky do jednotlivých ročníků, dle výuky v půlených třídách, dle disponibilní časové dotace, dle zapojených učitelů, dle počtu cizích jazyků, které škola integruje, aj.
1. Tematický CLIL
Podle Susan Kovalikové (1995) je základem integrované výuky celoroční téma, které je rozvedeno do rozvětvujících se témat a dovedností. Toto hlavní téma je odrazem skutečného života a je sjednocujícím prostředkem všech integrovaných témat. Dílčí témata této výuky pak mohou být realizována několika vyučujícími v různých předmětech. Každý předmět pak většinou k tématu přistupuje ze svého úhlu pohledu.
Učitelé cizího jazyka a odborného předmětu připraví tematické plány v obou předmětech tak, aby se prolínaly. Učitelé cizího jazyka musejí dále rozpracovat jazykové prostředky, které budou rozvíjeny. Ve spolupráci s vyučujícím odborného předmětu blíže specifikují, za jakým účelem jsou tematické celky propojeny, a určí integrovaný obsah učiva daného tématu. Učitelé se musejí dohodnout na organizaci výuky, jestli budou tematické celky odučeny v jazykové hodině, nebo v hodině odborného předmětu.
Příklad níže ilustruje propojení tematických celků nejazykového předmětu s tematickými celky vybraných cizích jazyků v jednotlivých ročnících:
Ročník
Integrace předmětů s cizím jazykem (CLIL)
Příklady témat odborného předmětu
Příklady témat cizího jazyka
6.
Matematika / AJ
Základní početní operace
Shopping
Úhly – druhy úhlů, měření, výpočet
Shapes Deducing from context Terminology in English
Lesní ekosystém: semenné rostliny, houby, bezobratlí živočichové a obratlovci, vodní ekosystém: bezobratlí, obratlovci
Plants and Animals
6. 8.
Člověk a příroda –Přírodopis / AJ
Člověk a zdraví / AJ
Zdraví a nemoc, první předlékařská pomoc, prevence nemocí, úrazů
First Aid At the doctor´s Human Body Illnesses / Prevention and Treatment
6. 7. 8.
My ve světě* / AJ
Rád bych se poznal, kategorizace lidských typů
Traits of a character School rules Job requirement
Občan, jeho práva a povinnosti, školní řád
Etika v praxi
A citizen in the Czech Republic
6. 7.
My ve světě / FJ
Rodina a škola, volnočasové aktivity
Ma vie – moi et le loisir, la famille
Tradice jiných národností, problémy
La vie dans la société Préjugés sur la France et des Français
6.
Tělesná výchova / AJ
Názvosloví tělesných cvičení (gymnastika), názvy sportovních disciplín (atletika, sportovní hry), popis prováděné činnosti
Sports and Games / gymnastics Receiving and giving commands Rules of a game
9.
Člověk a společnost / AJ
2. světová válka, propaganda, teorie davu, studená válka
Biography A Film Review
9.
Člověk a příroda / NJ
Krajinný a přírodní ráz Rakouska a jižního Německa, život v alpských oblastech
Die Alpen, Zeit und Ortangaben, Beschreibung der Landschaft, Wegweiser und Orientierung, Präpositionen, eigene Namen und Artikel
*Vyučovací předmět “My ve světě” integruje průřezová témata RVP ZV.
2. Modulární CLIL
Zavedení modulárního CLILu ve škole je v mnohém podobné integrovaným tématům, ovšem více napovídá, jakým způsobem bude výuka tohoto typu organizována. Při modulární výuce jsou využívány specifické části kurikula obsahu předmětu pro integrovanou výuku takovým způsobem, aby integrace byla smysluplná a přínosná. Modulární výuka CLILu vyzývá například k tomu, aby učitelé historie vyučovali Francouzskou revoluci v integraci s francouzským jazykem nebo rozvoj kolonialismu v integraci s anglickým jazykem nebo nástup německého nacionálního hnutí v integraci s německým jazykem.
Od vyučujících se očekává, že odučí tyto obsahové moduly například v rozmezí několika dnů nebo týdnů. Prakticky může výuka probíhat bez navýšení časové dotace v tom smyslu, že při časové dotaci 3 hodin obou předmětů (celkem 6 hodin) se odučí 2 hodiny odborného předmětu, 2 hodiny cizího jazyka a 2 hodiny CLIL modulu.
3. Integrovaný předmět
CLIL v rámci integrovaného předmětu vyžaduje komplexní přístup ve školním kurikulu a dává žákům základ pro systematický rozvoj jejich dovedností a znalostí. Jestliže škola zavádí tzv. hard CLIL, pak se změny budou týkat jak osnov odborného předmětu, tak i cizího jazyka. Integrací buď vznikne nový CLIL předmět (navýšení časové dotace, např. z disponibilních hodin), nebo se odborný předmět v mnohých aspektech propojí s cizím jazykem (bez nebo s navýšením časové dotace).
V učebních osnovách školního vzdělávacího programu se definuje název nového integrovaného vyučovacího předmětu, uvede se jeho charakteristika a vzdělávací obsah vyučovacího předmětu. V charakteristice se dozvíme, co je vzdělávacím cílem integrovaného předmětu, jak z obsahu, tak z jazyka. Charakteristika kromě časového a organizačního vymezení integrovaného předmětu zahrnuje i výchovné a vzdělávací strategie. Podrobněji přináší informace o tom, jaké jsou upřednostňované metody a formy práce v tomto předmětu, zda se výuka dělí na skupiny, nebo naopak dochází ke spojování žáků z různých ročníků, kde se daný integrovaný předmět vyučuje, apod.
Pro školu je nutné připravit si takové učební osnovy CLIL, ve kterých škola přesně formuluje požadavky splnění cílů daného odborného předmětu v oblasti jazykové, koncepční a všeobecně dovednostní. Požadovaná kritéria pro splnění cílů daného vyučovacího předmětu nejsou definována pouze v rovině specifické slovní zásoby (i když ta je důležitým faktorem), ale i konkrétních dovedností, které jsou s daným předmětem spojeny a které se promítnou v očekávaných výstupech. Např. jak ve fyzikální, tak v humanitní složce vyučovacího předmětu zeměpis existují společná témata, a proto škála výrazů, které se pojí s výukou např. příčin a následků daných jevů, vyžaduje určitá společná specifika zejména v oblasti jazykových prostředků, tj. gramatiky a slovní zásoby. V osnovách pro odborný předmět budou tedy rozpracované dovednosti ve formě očekávaných výstupů CLIL sdružujících znalosti příčin a následků s jazykovými jevy.
Osnovy předmětu anglický jazyk by pak měly být postaveny na těchto složkách, podporovat je a doplňovat. Dané pojmy mohou být snadno zpracovány v didaktické jednotky například s názvem Přírodní katastrofy, kde budou žáci provádět výzkum a prezentovat informace týkající se celé řady přírodních katastrof (zemětřesení, tsunami, záplavy atd.), ale méně odbornou formou než v zeměpisu samotném. Přestože odborný předmět je podporován při výuce anglického jazyka, samotný předmět anglický jazyk bude stále převážně spojen s jazykovými cíli a bude umožňovat zaměřit se více na jazykovou způsobilost (Cummins, 1979). Takto získané kompetence, jako např. prezentační dovednosti, jsou přenositelné do jiných než CLILových předmětů a umožňují zvýšit celkové výsledky žáků i v mateřském jazyce.
4. Tzv. soft CLIL
Při integraci v jazykové hodině je ve školním vzdělávacím programu definováno, které části vzdělávacího obsahu z odborného předmětu se integrují do vzdělávacího obsahu cizího jazyka. Příslušné informace jsou zaneseny do charakteristiky cizího jazyka (jazykového vyučovacího předmětu) a stejně tak očekávané výstupy odborného předmětu se promítnou do některých očekávaných výstupů cizího jazyka. Tak jsou provázány a popsány jazykové, koncepční a dovednostní cíle tzv. soft formy CLILu.
Nejčastější obsahy, které se v cizojazyčných hodinách integrují, spadají do vzdělávací oblasti Člověk a příroda, např. reálie příslušných zemí (zeměpis), do oblasti Člověk a společnost, např. mezinárodní vztahy a spolupráce, Evropská unie, globalizace (výchova k občanství), do oblasti Člověk a svět práce, např. příprava pokrmů, pěstitelství (pracovní vyučování), do oblasti Člověk a zdraví, např. zdravý životní styl, péče o zdraví (výchova ke zdraví), do oblasti Informační a komunikační technologie, např. vyhledávání a použití informací, sociální sítě (informatika a výpočetní technika) aj. Také průřezová témata jsou často využívána, jelikož představují přirozenou a smyslupnou integraci.
Tzv. soft CLIL realizuje učitel cizího jazyka, proto za integraci CLILu v jazykové hodině nese plnou odpovědnost. Intenzivně spolupracuje s učitelem nejazykového předmětu nejen na plánování hodin. Hodnocení obsahu je většinou formativní a doplňuje hodnocení jazykové, které je v cizojazyčné výuce primární.
5. Prvky cizího jazyka v odborném předmětu
Jedná se o základní typ integrace CLILu, který odpovídá nejnižší možné míře zapojení cizího jazyka do nejazykového předmětu. V takto zaměřené výuce může být posilován cizí jazyk občasnými vstupy nebo může být cizí jazyk použit pro úvod do tematiky nebo shrnutí látky. Za účelem seznamování se s cizím jazykem v odborném předmětu mohou být realizovány krátké herní aktivity (tzv. jazykové sprchy), které nenásilnou formou vybízejí ke komunikaci v cizím jazyce. Učitel může cizí jazyk používat při zadávání pokynů a instrukcí, a tak u žáků posilovat jazykové dovednosti (např. poslech s porozuměním). Žáci mohou také pracovat s cizojazyčnými zdroji, díky čemuž jsou vystaveni vyšší míře autentického jazyka.
V charakteristice školního vzdělávacího programu odborného předmětu je třeba uvést, za jakým účelem (např. rozvíjení jazykových kompetencí) a v jaké míře je cizí jazyk v nejazykovém předmětu využíván, popř. v které fázi výuky apod. Za integraci v odborném předmětu nese plnou odpovědnost učitel odborného předmětu.
6. Projektový CLIL
Tato metoda práce je hojně využívána v rámci například projektových dnů a dochází při ní k propojení více vzdělávacích obsahů hned z několika vyučovacích předmětů. Jsou často využívány metody problémového učení. Jestliže známe téma projektu, je nutné formulovat jeho vzdělávací cíle, z hlediska dosahování cílů jak obsahových, tak jazykových. V tabulce níže uvádíme příklady cílů vybraných vyučovacích předmětů.
Projektové cíle CLIL
Příklady cílů za odborný předmět
Příklady cílů za cizí jazyk
Zeměpis
Zjistit, jak demografické rozložení obyvatelstva a jeho nárůst ovlivňuje život na Zemi.
Komentovat grafy a vysvětlit jejich rozložení a výsledky.
Výtvarná výchova
Pochopit účel „Dreamtime“ a jeho význam pro domorodé obyvatele Austrálie (z angl. Aborigines).
Vysvětlit umělecké dílo domorodých obyvatel, popsat jejich způsob života a krajinný ráz (písemně i ústně).
Přírodopis
Poznat efekt vysokokalorických, tučných a nevhodně upravených jídel pro lidské zdraví.
Použít jazykové prostředky příčin a následků k popsání důsledků špatného stravování pro zdraví člověka.
Porozumět výzkumu o tom, jak kmenové embryonální buňky mohou mít vliv na společnost.
Formulovat argumenty při debatě o kontroverzním tématu.
Odhadnout, jak genové mutace způsobují nemoci.
S pomocí powerpointové prezentace popsat účinky genových mutací.
Ve školním vzdělávacím programu by měla být zanesena informace o cílech projektu, jeho časovém vymezení, způsobu realizace a hodnocení. Školy také často využívají partnerství se zahraniční školou nebo jinou mezinárodní spolupráci, prostřednictvím které daný projekt realizují. I tato informace by měla být zanesena ve školním kurikulu.
5.3 Rozvíjení klíčových kompetencí v CLILu
RVP ZV charakterizuje klíčové kompetence jako „…souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti.“ (RVP ZV, 2007). K rozvoji klíčových kompetencí má směřovat veškerá výuka a činnosti, které žáci ve škole provozují. Klíčové kompetence mají výrazně integrační charakter a navzájem se prolínají, čímž odrážejí základní charakteristiku CLILu.
Zaměřme se na potenciál rozvíjení klíčových kompetencí v CLIL výuce, která hojně přispívá k rozvoji postojů a hodnot a těch žákovských kompetencí, jež jsou nutné pro život. U každé kompetence se podíváme na její charakteristiku, jak je dána Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání, a vysvětlíme, které CLILové aktivity pomáhají tuto kompetenci rozvíjet. V samostatné kapitole pak naleznete přímý vztah výchovných a vzdělávacích strategií, jež jsou v této publikaci představeny, a těchto klíčových kompetencí.
Kompetence k učení
Ve výuce CLIL jsou duální cíle doplněny ještě o třetí oblast, která je systematicky rozvíjena, a to je oblast učebních strategií žáků. Vzhledem k tomu, že v hodinách vedených CLILem se žáci setkávají se vzdělávacím obsahem a kompetencemi v cizím jazyce, učební strategie hrají klíčovou roli. Např. žáci pracují s textem, v němž vyhledávají důležité informace. Text je v cizím jazyce, takže žák musí nejdříve pochopit jeho globální význam. To mu pomůže odhadnout význam několika neznámých výrazů. Potom však zjistí, že se v textu vyskytuje slovo, které je klíčové a jehož význam musí znát, aby mohl úspěšně splnit zadaný úkol. Zde se musí rozhodnout, zda se pouze zeptá učitele, nebo použije slovník. Všechny výše uvedené kroky může učitel po splnění úkolu se žáky shrnout. Tím umožní, aby si uvědomili, jaké jsou efektivní strategie práce s textem všeobecně a jak se liší od práce s textem v cizím jazyce, popř. jakým způsobem klást otázky, tak aby žák získal žádané odpovědi, nebo jakým způsobem pracovat se slovníkem atd.
Učitelé by měli žáky podporovat v jejich schopnosti navrhovat nová a nezvyklá řešení úkolů a zároveň riskovat, že výsledky nebudou vždy správné. U cizího jazyka je experimentování s tím, co žáci znají, nutností. Žáci si zvyknou na to, že je důležitější vyjádřit myšlenku a názor než používat bezchybný jazyk. Žáci se naučí tzv. vyjednávat o významech sdělení, jinými slovy využívat kompenzační strategie.
Kompetence k řešení problémů
Řešení problémových situací je jednou ze základních technik CLILové výuky. Tradiční frontální výuka je obzvláště ve třídách s nižší jazykovou úrovní problematická a učitel musí volit nové alternativní přístupy. Problémové vyučování je jedna z možností efektivního postupu při CLIL. Žáci při ní vycházejí ze známého a navrhují možná řešení, která učitel monitoruje, usměrňuje a podporuje. Žáci jsou tak vedeni k řízenému objevování a získávání vědomostí a dovedností. Učitel žáky vede ke kritickému zhodnocení svého postupu a k tomu, aby si uvědomili, zda podobný postup mohou využívat i v jiných situacích.
Kompetence komunikativní
Komunikace je jedním ze čtyř principů CLILu. Účinná komunikace v hodinách různých předmětů vyučovaných v cizím jazyce vede k úspěšnému splnění cílů obsahových i jazykových. Žáci se učí porozumění a schopnosti vyjádřit se v nejrůznějších jazykových oblastech, především však v oblasti akademické (viz Roviny jazyka v kap. Vhodné materiály pro výuku CLIL a jejich tvorba). Žáci pracují s autentickými materiály, informace získávají ze zdrojů elektronických i tištěných, o zjištěných informacích společně diskutují, přičemž se učí dodržovat a uplatňovat konverzační strategie. Výuka v cizím jazyce vede k tomu, že je často nutné zpřesnit a dojednat významy různých promluv. Proto se žáci musejí naučit klást správné otázky a jasně odpovídat na otázky ostatních. V CLILových hodinách se omezuje čas, který je věnován prezentaci učitele, ve prospěch komunikace a aktivity žáků.
Čtení a poslech, tj. receptivní dovednosti, hrají důležitou roli v CLIL hodinách. Žáci se učí získávat a třídit informace a mnohem více si uvědomují, jakou roli při tom sehrává porozumění textu. Pokud čtou nebo slyší text ve svém rodném jazyce, zajisté rozumějí jednotlivým slovům a větám, ale nevíme, zda žáci porozumějí i textu jako celku a jestli jej budou umět využít. Mnohdy se žáci naučí chápat a využívat text v rodném jazyce pomocí strategií, které využívají při čtení a poslechu v cizím jazyce.
V dnešním globalizovaném světě se v moderních jazycích využívá mnoho mezinárodních slov, znaků a symbolů. Zejména angličtina má v některých oblastech vliv na téměř všechny jazyky. Při výuce CLIL se žáci s internacionalismy pravidelně setkávají a osvojují si je, tyto výrazy mohou pomoci žákům odvodit si daný význam.
Kompetence sociální a personální
Také sociální a personální kompetence je zastoupena v principech CLILu. V rámci kulturní dimenze (viz 4C´s) se rozvíjí schopnost žáků spolupracovat, naslouchat jeden druhému, respektovat pravidla týmu a přispívat k dobré pracovní atmosféře ve výuce, ve které má každý právo vyjádřit svůj názor. Žáci jsou vedeni k tomu, aby společně utvářeli příjemné a konstruktivní pracovní prostředí, v němž chyby jsou považovány za přínos ve výuce a v němž se učí žáci navzájem. Takovou spoluprací si upevňují svoje sebevědomí. Jak již bylo výše zmíněno, výuka je zaměřena na žáka nebo na žáky a jejich aktivní zapojení provázené využitím cílového jazyka je absolutně nezbytné.
Kompetence občanské
I zde CLIL přispívá k rozvoji žáků. V rámci CLIL výuky se žáci seznamují se širokým spektrem pohledů na nejrůznější oblasti lidského poznání. Díky cizojazyčným materiálům a mnohdy i postupům v hodinách nejazykových předmětů mohou srovnávat, kriticky hodnotit a utvářet si své vlastní postoje, které jsou schopni si obhájit. Naučí se vnímat rozdíly jako zdroj inspirace, a nikoliv jako cíl kritiky a odsouzení. Důraz na spolupráci a aktivní zapojení do výuky se projeví v jejich schopnosti si navzájem pomáhat, spolupracovat a tolerovat jiné názory.
Kompetence pracovní
V CLIL výuce se rozvíjí autonomie žáků tak, že si v rámci plnění svých úkolů sami plánují postup a rozhodují o formách řešení. Společně se spolužáky a učitelem třídí a vybírají informace, prezentují svá zjištění. Nedílnou součástí výuky CLIL je i sebehodnocení žáků. Učitel nejprve jasně specifikuje duální cíle výuky a výstupy a žáci si vedou jazyková portfolia, ve kterých sami vyhodnocují, jak jednotlivé cíle splnili. V případě úspěchu jsou motivováni k další práci, v případě neúspěchu je jasné, v jaké oblasti mají problém, a mohou se obrátit na učitele, který jim pomůže problém překonat.
Shrnutí
Koncept 4C´s je aplikovatelný na celý systém implementace CLILu ve škole – od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Jeho stěžejním prvkem je podporovat a rozšiřovat užívání jazyků na škole pro efektivní integraci a rozvíjení komunikativních kompetencí všech zúčastněných – žáků i učitelů. Praktické propojení dovedností a schopností žáků s cizím jazykem může být hlavním vzdělávacím cílem školy. Škola si podle formy CLILu, kterou uplatňuje, zanese patřičné informace do svého školního vzdělávacího programu. Buď je jím tzv. hard, nebo soft CLIL, nebo jejich varianty, závisí na míře a způsobu výskytu cizího jazyka v odborných, nejazykových předmětech. Jednou z hlavních devíz CLILu je rozvíjení klíčových kompetencí, které jsou zastoupeny v každé CLIL hodině.
COYLE, D. Content and language integrated learning: Motivating learners and teachers [online]. 2006 [cit. 2012-07-03]. Dostupné z WWW: <http://blocs.xtec.cat/clilpractiques1/files/2008/11/slrcoyle.pdf>. COYLE, D., HOOD, P., MARSH, D. Content and language integrated learning. Cambridge : Cambridge University Press, 2010. DALE, L., ES, W.,TANNER, R. CLIL Skills. Leiden : ICLON, Universiteit Leiden, 2012. HESOVÁ, A. Integrace ve výuce. Metodický portál: Články [online]. 27. 05. 2011 [cit. 2012-08-16]. Dostupné z WWW: <http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/12039/INTEGRACE-VE-VYUCE.html>. HESOVÁ, A. Integrace vzdělávacího obsahu. Metodický portál: Digifolio [online]. 2011 [cit. 2012-08-09]. Dostupné z WWW: <http://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=4653>. KOVALIKOVÁ, S. Integrovaná tematická výuka: model. Kroměříž : Spirála, 1995. Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů v základním vzdělávání. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2005. PODROUŽEK, L. Integrovaná výuka na základní škole. Plzeň : Fraus, 2002. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami k 1. 9. 2007) [online]. 2007 [cit. 2012-07-03]. Dostupné z WWW: <http://www.vuppraha.rvp.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV-pomucka-ucitelum.pdf>.
Literatura a použité zdroje
BALL, Phil; TEJKALOVÁ, Lenka; ŠMÍDOVÁ, Tereza. Cizí jazyky napříč předměty 2. stupně a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií [online]. 2012. [cit. 2013-05-28]. Dostupné z: http://clil.nuv.cz/index.html#.
