Pohádková dramatika ‒ „Mach a Šebestová“, I. část

3. Hledání ve tmě

Časová dotace: 3–5 minut
Věková kategorie: 5–6 let
Cíl: rozvoj smyslového vnímání
Počet dětí: sudý, dvojice
Pomůcky: brýle jako hračka, šátky
Prostorová organizace: školní třída

Popis hry:

Starý pán ztratil brýle a už je venku tma. Mach a Šebestová se snaží starému pánovi pomoct brýle najít. Dvěma dětem zavážeme šátky oči a postavíme je každé na jiný konec hrací plochy. Poté paní učitelka někam do prostoru hodí brýle a děti podle sluchu (moment, kdy brýle dopadly na zem) se snaží je jako první najít (děti se pohybují po čtyřech). V rolích Mach a Šebestové se dvojice dětí prostřídávají.

4. Kdo má brýle?

Časová dotace: 3–5 minut
Věková kategorie: 5–6 let
Cíl: rozvoj smyslového vnímání
Počet dětí: trojice
Pomůcky: brýle jako hračka, šátky
Prostorová organizace: školní třída

Popis hry:

Před začátkem hry určíme tři děti (Macha, Šebestovou a zloděje). Všem třem zavážeme oči. Jednomu dítěti ze zbylých dětí (ty nemají oči zavázané) připevníme na nějakou část těla brýle. Všechny děti, včetně tří se zavázanýma očima, se pak pohybují po prostoru a úkolem Macha, Šebestové a zloděje je najít dítě (respektive brýle), které má na sobě brýle připevněné. Vyhrává ten, kdo první najde brýle. Děti se v rolích Macha, Šebestové a zloděje prostřídávají.

5. Jsem rád/a, že vidím

Časová dotace: 5 minut
Věková kategorie: 5–6 let
Cíl: rozvoj komunikativních dovedností
Počet dětí: neomezen
Pomůcky: brýle jako hračka
Prostorová organizace: školní třída

Popis hry:

Děti se posadí do tureckého sedu po obvodu kruhu. První dítě, které bude hru začínat, si nasadí brýle, rozhlédne se kolem sebe a řekne například „jsem rád/a, že vidím, protože kdybych neviděl/a, tak bych nepoznal/a, jak jsou stromy zelené“, nebo „jsem rád/a, že vidím, protože kdybych neviděl/a, tak bych nepoznal/a, jaké mám kolem sebe hezké kamarády“. Brýle takto putují po kruhu od dítěte k dítěti. Jako alternativu této hry můžeme zvolit například „jsem rád/a, že vidím, ale nelíbí se mi, že vidím, když se dětem ubližuje“ apod.

6. Kouzelní sluchátko

Časová dotace: 5 minut
Věková kategorie: 5–6 let
Cíl: rozvoj komunikativních dovedností a fantazie
Počet dětí: neomezen
Pomůcky: zástupná rekvizita například dřívko (nahrazuje sluchátko)
Prostorová organizace: školní třída, přírodní prostředí, zahrada MŠ

Popis hry:

Starý pán se rozhodne, že Machovi a Šebestové za jejich vstřícnost daruje kouzelné sluchátko. Děti se rozmístí po herním prostoru. Rozehráváme situační scénku, kdy jedno z dětí drží v ruce imaginární kouzelné sluchátko a do něj říká například „haló, haló, proč je stromů málo, a tak křičím jako hrom, ať je stromů milión“. Poté, co toto přání dořekne, všechny děti se změní ve stromy (zpočátku jako nehybné štronzo, později mohou přidat nějaký pohyb a zvuk). Dítě, které vyřklo své přání, předává kouzelné sluchátko dalšímu kamarádovi, který ve hře pokračuje.

7. Mé největší přání

Časová dotace: 5 minut
Věková kategorie: 5–6 let
Cíl: rozvoj komunikativních dovedností a fantazie
Počet dětí: neomezen
Pomůcky: zástupná rekvizita například dřívko (nahrazuje sluchátko)
Prostorová organizace: školní třída

Popis hry:

Děti se posadí do tureckého sedu po obvodu kruhu. Dítě, které bude hru začínat, si vezme do ruky imaginární sluchátko a řekne do něj své největší přání. Začínáme slovy „haló, haló, já bych si přál/a…“ a vyřkne své přání. Poté zdůvodní, proč si přeje zrovna ono přání. Opět můžeme alternovat hru změnou postav. Namísto Macha a Šebestové může svá přání vyslovovat Horáček s Pažoutem (negativní).

Závěr

První hra, situační scénka, dává dětem obrovský prostor pro sebevyjádření a rozvoj fantazie. Improvizační činnosti mají děti v mateřských školách velice rády. Doporučuji si s dětmi vyzkoušet více variant, jek jsou uvedeny v popisu hry. Tuto scénku také můžeme rozdělit do několika dramatických lekcí, protože námět je velice rozsáhlý a byla by škoda jej beze zbytku nevyužít.

„Jaké to je, když nevidím“ je smyslová hra, která dá dětem možnost si uvědomit, že každý v životě nemá takové štěstí, aby mohl využívat zrak. Musí jej tedy nahradit jinými smysly (hmat, sluch). To, že děti nemohou ke svému pohybu používat zrak, je také učí ohleduplnosti k ostatním. Smyslové hry, pro jejich velkou didaktickou hodnotu, zařazuji do vzdělávací nabídky alespoň jednou týdně. Zajímavé také je, jaké pocity děti při pohybu „poslepu“ měly a jaké myšlenkové pochody se jim přitom v hlavě odehrávaly. Určitě doporučuji na závěr hry asociační kruh nevynechávat.

Hra „Hledání ve tmě“ rozvíjí sluch a eliminuje používání zraku. Před začátkem hry je nutné děti poučit o bezpečnosti, aby se při hře nesrazily hlavami. Při této hře je také nutné, aby byl v herně absolutní klid, aby děti slyšely, kam brýle v prostoru dopadly.

Hra „Kdo má brýle“ je velice zábavná. Dohlédněte ale na to, aby se dítě, které má na sobě připevněné brýle, dětem se zavázanýma očima nevyhýbalo. Děti mývají takovou tendenci. Také je potřeba dodržovat bezpečnost při hře, aby se děti nesrazily.

Hra „Jsem rád/a, že vidím“ dává dětem opět velký prostor pro vyjádření svých pocitů a nálad. Je zajímavé dozvědět se od dětí, co se jim líbí, ale i to co by nejraději neviděly. Na rozdíl od jiných činností v asociačním kruhu, ve kterých mají děti tendenci se opakovat, si při této hře děti zakládají na svém vlastním, osobitém názoru.

„Kouzelné sluchátko“ je oblíbená hra, kde děti mohou realizovat svá přání. Jako alternací může být, že místo Machů a Šebestových se zmocní sluchátka Kropáček s Pažoutem a ti říkají do sluchátka negativní přání například „haló, haló, proč všechny děti stojí, a tak volám jako hrom, ať všechny děti upadnou“.

Poslední hra vás může inspirovat a třeba nějaké přání, které uslyšíte d dětí, můžete sami splnit. Pokud budou děti vyslovovat negativní přání Horáčka s Pažoutem, pak je dobré, aby je další dítě svým přáním dostalo do pozitivní roviny.