1] Žáci přečtou nahlas celý úryvek z knihy Tery Fabiánové Jak jsem chodila do školy a vyřeší následující úkoly:
Vymyslete pro text nadpis (samostatná, párová, skupinová práce)
Řekněte jednu věc, která vás v textu zaujala.
Bylo nás doma pět dětí, čtyři děvčata, jeden chlapec. Nejstarší byla sestra, rok po ní já – ale já byla silnější a rychlejší. A taky větší darebák. A tak řekla maminka: „Do školy budeš chodit ty, Velká Hlavo, protože doma zlobíš.“ Sestra že zůstane doma u malých dětí. Nosila je na zádech, prala plínky, utírala jim nosy a zadečky, zametala, uklízela. Nejstarší dcera musela doma zastat všechnu práci, protože matky chodily na posluhu do vsi a vracely se až odpoledne. Naše maminka taky chodila. Otec dělal cihly. Když nebyly zakázky, nádeničil u sedláků za kousek jídla. Byli jsme velice chudí.
Ráno mě maminka vzbudila: „Vstávej, Velká Hlavo, utíkej se umejt!“ Asi padesát metrů od naší chatrče tekl potok. Sem jsme se chodili mýt. Ráno a večer. Večer jsem běžela k potoku po obou nohách, ale zpátky jsem skákala po jedné. Neměla jsem boty a chtěla jsem, aby mi aspoň ta jedna noha zůstala čistá. V zimě v létě jsme chodili bosi. A na sebe jsem měla jen jediné šatečky, co mi maminka vyžebrala. Kalhotky nebo spodní košilka? Ani jsme nevěděli, co to je.
Šla jsem k potoku, umyla jsem si nohy, pusu. Hlavu jsem měla samé peří, protože cikánská postel byla sláma a peří, co se draly ven slamníkem a ušmudlaným sypkem duchny. Vypravila jsem se do školy. Bez tašky, bez knížek, bez tužky, bez sešitu. Nikdy jsem nic takového neměla.
Procházela jsem vesnicí a vesnice ještě spala. Venku nebyl vůbec nikdo, jen dva tři sedláci jeli s koňmi na pole. Nikdo si mě nevšiml, jako bych tu nebyla. Věděla jsem, kde je škola, protože jsem chodila s maminkou do vsi a maminka říkala: „Podívej, sem budeš chodit do školy a já budu mít od tebe pokoj, Velká Hlavo!“
S námahou jsem otevřela těžká školní vrata. Tma, zima, já bosá, polonahá. Nikde nikdo. Jen nějaký starý gádžo, kouká na mě a povídá: „Co tu chceš?“
„Přišla jsem do školy. Budu se učit.“
„Ty?“ dal se do smíchu. „Podívejte se na ni! Co ta plandavá sukně? Proč ses neumyla? Proč ses neučesala? A kde máš tašku? Jak se chceš učit, když nic nemáš?“
„Budu se učit a budu se učit! Budu si tady chodit do školy a je to!“
2] Žáci přečtou nahlas text znovu, tentokrát po odstavcích, a odpoví na otázky:
Kolik dětí bylo v rodině?
Proč maminka rozhodla, že do školy bude chodit Velká Hlava?
Proč asi děvčátku říkali Velká Hlava? Vymyslete pro děvčátko jméno.
Proč sestra nemohla chodit do školy? Je to možné i v dnešní době?
Srovnejte ráno před svým odchodem do školy s ránem Velké Hlavy.
Najděte v textu, jak se oblékala holčička, a popište, jak se do školy oblékáte vy.
3] Co si vzít do školy
Učitel rozdělí tabuli na dvě poloviny – ŠKOLNÍ POTŘEBY VELKÉ HLAVY a NAŠE ŠKOLNÍ POTŘEBY. Žáci píší formou štafety do obou částí tabule, co všechno si nosí do školy oni a co si nesla do školy Velká Hlava. Nejdříve píší, co si nosila Velká Hlava, poté, co si nosí oni. Následně diskutují a srovnávají, v čem se školní pomůcky liší a proč tomu tak asi je.
4] Velká Hlava
Žáci mohou pracovat samostatně, ve dvojicích nebo ve skupinách. Na balicí papír namalují obrys postavy Velké Hlavy. Dovnitř obrysu napíší její vlastnosti děvčátka, kolem obrysu potom popíší, jak vypadala (viz nákres).
Varianta – dvě skupiny, každá dostane balicí papír, na ten obkreslí postavu jedné dívky, dovnitř obrysu napíší vlastnosti děvčátka, vedle obrysu, zvenku, napíší, jak vypadala (viz nákres).
5] Žáci se zamyslí nad následujícími otázkami:
Jak jste se připravovali na svůj první den ve škole?
Jaké jste měli před první cestou do školy pocity? Změnily se po prvním dni ve škole?
Vzpomenete si na svoji první cestu do školy, na první vstup do školní budovy nebo do třídy? Kdo vás doprovázel?
Kdo do školy doprovázel Velkou Hlavu a proč?
Těšili jste se první den do školy?
Těšíte se do školy i dnes? Proč?
Co vás ve škole baví/nebaví?
Proč, když se vám do školy nechce, nemůžete zůstat ležet v posteli?
K čemu je škola dobrá?
Proč chtěla Velká Hlava chodit do školy?
Doplňkové úkoly pro 5. ročník
6] Žáci si přečtou následující úryvek autobiografického medailonu Tery Fabiánové a odpoví na otázky:
Když jsem přišla poprvé do továrny, přidělili mi skříňku na šaty. Uviděly mě ostatní ženské a začaly hledat klíče. „Nač si chceš zamykat tu skříňku?“ povídám. „Heleďte, paní, vy jste...“ „Cikánka, chceš říct, viď? A myslíš si, že cikáni kradou!“ „Heleďte, paní, já vás neznám. Ale víte, co se říká o cikánech!“ „Tak si pamatuj! Já nikdy nikomu nic neukradla – ani moje máma, ani můj táta, ani můj dědeček, ani pradědeček, ani prapradědeček!“
Za dva za tři měsíce si na mě zvykly. Viděly, že dřu jako slepej kůň. Nosila jsem těžká železa – a přitom jsem byla hubená jako uzenáč. Do práce jsem chodila každý den, když jsem byla třeba nemocná. Jedna gádžovka mi pak řekla: „Paní, vy jste tak slušná, jako byste ani nebyla cikánka!“ A já, která jsem nikdy nezůstala nikomu slovo dlužná, jsem tentokrát nenašla slova. Bolelo mě to víc, než kdyby řekla, že kradu.
Co je to autobiografie?
Jaké národnosti myslíte, že je T. Fabiánová?
Vytvořte nadpis k tomuto textu.
Proč se k Teře její kolegyně chovaly nejdříve odmítavě?
Bylo jejich chování správné? Proč ano, proč ne? Zdůvodněte.
Zkuste se vcítit do autorky a říct, co jí asi probíhalo hlavou po větě: „Paní, vy jste tak slušná, jako byste ani nebyla cikánka!“
Je v něčem zkušenost Tery Fabiánové podobná se zkušeností Velké Hlavy ve škole?
Znáte nějaké takové příklady z vlastního okolí?
Učitel podle vlastního uvážení a podle časových možností seznámí žáky se životem autorky, jejími dalšími životními osudy a pracovními úspěchy.
