1] Učitel žákům pustí veršovanou hádanku v romštině i češtině. Žáci vysvětlí obsah básně/hádanky, co se v ní odehrává (ne však její řešení).
2] Volitelná aktivita pro třídy s větším podílem romských žáků. Učitel žákům rozdá vytištěná slova hádanky (romsky i česky). Pokud jsou ve třídě žáci kompetentní v romštině, zeptá se učitel třídy na následující otázky:
Poznali jste, o jaký jazyk se jedná? Podle čeho?
Rozuměli jste hádance v romštině?
Pokud jste nerozuměli, jsou v ní některá slova, která vám jsou povědomá?
Už jste se někdy setkali s psanou romštinou?
Zkoušeli jste už něco romsky psát?
Mluví někdo z vašeho okolí romsky?
Poznámka k aktivitě 2
Pro případ, že by žáci zmiňovali slova, kterým rozumějí, a vysvětlovali jejich význam, přikládáme také doslovný překlad po slovech tak, aby učitel věděl, co která slova v textu znamenají. Romskou verzi je možné přečíst foneticky.
3] Žáci vytleskají rytmus. Pokud bude dobrá nálada ve třídě, žáci mohou zkusit říct si společně (a vytleskat rytmus) i romskou verzi.
4] Žáci v české verzi v každém verši podtrhnou klíčové slovo a vysvětlí, co přesně znamená, kde se s ním můžeme setkat:
5] Učitel se žáků zeptá na řešení hádanky. Ti své tipy zdůvodní.
6] Co znamená, že je hádanka lidová?
7] Proč hádanky vznikají? Žáci zatrhnou správnou odpověď:
pro zábavu,
z hladu,
z nutnosti sdělit něco závažného.
8] Žáci vymyslí vlastní hádanku. Tu potom představí třídě, která se snaží řešení uhodnout.
9] Žáci si z vyjmenovaných nadpisů vyberou jeden a napíší k němu krátký příběh:
HARMONIKA, KTERÁ BYLA VESELÁ
HARMONIKA BEZ ZUBŮ
JAK JSEM ZAČAL HRÁT
10] Žáci nakreslí obrázkovou osnovu příběhu.
11] Hudební karty
Každý žák/dvojice/skupinka si vytáhne z pytlíku kartičku s namalovaným hudebním nástrojem (klavír, trubka, basa, cimbál, harfa, píšťalka, housle, kytara atd.) a znázorní ho pantomimou ostatním dětem/dvojicím/skupinám, které budou hádat, o jaký nástroj se jedná.
12] Varianta aktivity 11 pro třídy s větším podílem romských žáků. Romské hudební karty
Poznámka k aktivitám 2 a 12
Cílem této aktivity je zejména podpořit sebevědomí romských žáků a podpořit jejich pozitivní postoje k romštině jako jazyku, který je rovnocenný jazykům dalším. Je ale důležité k tomuto tématu přistupovat obzvlášť citlivě. Celá řada romských dětí dnes již z různých důvodů v romštině kompetentní není, mohou se současně před svými spolužáky stydět. Je proto důležité žáky v případě, že s romštinou chtít pracovat nebudou, nenutit. Aktivity s romským textem ale mohou být také naopak možností, jak podpořit pozitivní vztah romských dětí k romskému jazyku, a tím pádem i k vlastní identitě a přijetí svého romství v pozitivním světle. A to právě tím, že učitel prací s romštinou postaví tento jazyk na roveň jazykům ostatním a ukáže, že má romština (a romské téma obecně) ve škole své legitimní místo.
Problém s prací s romštinou může nastat, pokud se ve třídě vyskytují děti z různých subetnických skupin Romů (například olašští, maďarští nebo další Romové). Mezi jednotlivými skupinami často panuje nevraživost, může se tedy objevit také nechuť dětí z některých skupin pracovat s textem v jazyce jiné skupiny.
Učitel vytvoří kartičky trojího druhu[1] – jednu sadu s názvy hudebních nástrojů v češtině, druhou sadu s názvy hudebních nástrojů v romštině a třetí sadu s náčrty těchto hudebních nástrojů (e gitara/kytara, e cimbalma/cimbál, e lavuta/housle, e bugova/basa, o klaviris/klavír, e klarineta/klarinet, e bubna/buben).
Každý žák si vylosuje jednu kartičku. Úkolem každého žáka bude najít k sobě zbývající dvě kartičky (jejichž nositelem je nějaký žák) a utvořit trojici.
Po splnění úkolu se žáci rozdělí tak, jak by se rozestavěli, kdyby s těmito nástroji tvořili hudební skupinu. Nakonec jednotlivé skupinky ostatním sdělí, jaký mají nástroj a jaký se pro něj naučili romský název.
[1] K obohacení aktivity lze využít kartičky z Pexeso - hudební nástroje (viz přiřazený DUM).
