Příběhy z Anglie/Vakeribena andal e Anglija: 1. část - Rozhodnutí
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Příběhy z Anglie/Vakeribena andal e Anglija: 1. část - Rozhodnutí
4,7 (3 hodnocení)
Déšť tloukl do skla okýnek, já seděla v autobuse a jela do nové země. Přemýšlela jsem, proč jsem se na tu cestu vydala. Hlavou se mi pořád dokola honila myšlenka, jestli jsem udělala dobře. Neznám jazyk, neznám tamní gádže. Dělám vůbec dobře? Strašně jsem se bála.
Cíl výuky
seznámení s dílem romské autorky Ilony Ferkové
porozumění textu
řešení obtížných životních situací
zamyšlení nad volbou povolání
výchova k občanství
Příběhy z Anglie/Vakeribena andal e Anglija
Text příběhu (včetně audio záznamu) najdete ke stažení na webu nakl. KHER v sekci E-knihy.
Metodika k textu Ilony Ferkové Příběhy z Anglie
Rozhodnutí
1] Žáci vzpomenou na situace, kdy museli učinit rozhodnutí, a jak situace řešili. Situace i svá rozhodnutí zapíší do tabulky.
2] O jedné ze situací poví některému ze svých spolužáků.
3] Učitel vyzve žáky, aby zavřeli oči a představili si, jak kapky deště tlučou na okno.
4] Žáci si přečtou potichu text. Pracují metodou Dvojitého deníku[1]. Po straně textu si píší poznámky, které je při čtení a promýšlení textu napadnou. Učitel následně vede o poznámkách žáků diskuzi.
Déšť tloukl do skla okýnek, já seděla v autobuse a jela do nové země. Přemýšlela jsem, proč jsem se na tu cestu vydala. Hlavou se mi pořád dokola honila myšlenka, jestli jsem udělala dobře. Neznám jazyk, neznám tamní gádže. Dělám vůbec dobře?
Dělala jsem pro romské matky a děti, byla to dobrá práce. Někomu se nelíbilo, že pracuju ve škole jako učitelka. Ti lidi prostě nechtěli, abych ve škole dělala, a proto mi psali ty hrozné dopisy, co naháněly strach.
Autobus zastavil a gádžo, co řídil autobus, povídá: „Kdo chcete na záchod nebo si zakouřit… Budem tu stát deset minut.“ Bála jsem se jít ven, pořád ještě lilo. Nikam nepůjdu, vydržím to. Ať už jenom ten autobus jede, ať už tam jsem. Byla jsem strašně nervózní. Hlava mě strašně bolela, chtělo se mi strašně spát, usnout jsem ale nemohla. Autobus se rozjel, po okýnku stékaly čůrky deště a mně z očí padaly slzy.
Zvykla jsem si na život v Anglii. Začala jsem trochu rozumět anglicky a bylo mi dobře. Ale stýskalo se mi po mámě a sestře, které zůstaly v Čechách. Už čtyři roky jsme žili každý jinde.
5] Žáci se zamyslí nad otázkami:
Kdo příběh vypravuje?
Co se ženě v autobuse honilo hlavou? Co prožívala?
6] Žáci v textu zatrhnou odstavec, ve kterém se dozvídají, co se přihodilo před odjezdem. Událost převypráví svými slovy.
7] Zamyslí se nad otázkami:
Co myslíte, že mohlo stát v dopisech, které ženě posílali cizí lidé?
Proč se žena rozhodla opustit zemi?
Kam jela?
Znáte někoho ze svého okolí, kdo odjel žít do jiného státu?
Víte, jaké k tomu měl důvody?
Může následovat diskuse o důvodech volby žít v jiné zemi, emigraci, o migraci obyvatel jako přirozeném společenském jevu.
8] Kufr
Žáci v kruhu vyjmenovávají věci, které si vezmou na cestu do Anglie. Každý další žák opakuje všechny věci, které ve hře řekli hráči před ním. Poslední hráč vyjmenuje všechny věci, které při hře zazněly.
Žáci si posléze představí, že musí druhý den odjet do Anglie sami. Do kufru se jim vejde jen 10 věcí, které jim musí stačit na přečkání prvního měsíce v nové zemi. Které to budou a proč?
9] Učitel vede žáky k zamyšlení nad otázkami:
Jaké znalosti a dovednosti musí ovládat učitelka ve školce? Jaké má vzdělání?
Čím chcete být vy a proč?
10] Seznámení s autorkou Ilonou Ferkovou
Žáci si přečtou úryvek ze životopisu Ilony Ferkové. V textu vyhledají pasáže, které popisují dětství autorky, a zamyslí se nad tím, jaké dětství asi měla a proč nešla studovat? Učitel může po úvaze žákům pustit videoverzi autobiografického textu Ilony Ferkové, kterou najde ve videosekci příručky na webových stránek nakladatelství KHER (www.kher.cz).
Narodila jsem se v Rokycanech jako páté dítě ze sedmi. Moje matka chodila na směny do práce a otec byl invalida. O domácnost a naši výchovu se převážně staral náš táta. Každé ráno nás v sedm hodin budil do školy a připravoval svačinu.
Po základní škole jsem ale musela jít do práce, protože maminka obživu celé rodiny sama neutáhla.
A já zkusila napsat svůj první příběh, který se Mileně moc líbil. Ti, co ji znali, ví, že už nebylo cesty zpátky.
11] Žáci za domácí úkol napíší krátký sloh na téma KDYBYCH MĚL/A VYPRÁVĚT SVŮJ ŽIVOT, ZAČAL/A BYCH ASI TAKTO...
Žáci se inspirují autobiografickým medailonem Ilony Ferkové. Ve slohu potom srovnají svůj život a motivace s tím jejím.
