Inventář znaků rozvojetvorného učení – Mentální mapování

Mentální mapování je pojem, o kterém slýcháme teprve několik let. Tvorba myšlenkových a mentálních map se i v českých zemích postupně dostává do povědomí učitelů a manažerů. V nabídkách kurzů vzdělávacích společností mentální mapování sice najdeme, avšak velice sporadicky. Většinou je spíše orientováno na použití speciálně vyvinutého softwaru pro tvorbu map než na základní seznámení s metodou.

Pro výběr tohoto tématu mě podnítil fakt, že v pracovních sešitech společnosti Fraus, které používám se svými žáky, jsou cvičení na tvorbu mentálních map zařazena. Zpracování tématu mi tak pomůže lépe metodu pochopit, využít její přednosti při výuce a v ideálním případě žákům předat účinnou metodu učení. Mentální mapování je totiž nástrojem pro rozvoj kreativity, myšlení, zlepšení paměti, ale také nástrojem pro efektivní plánování a řešení problémů.

Pojetí metody

Pedagogicko-psychologický aspekt metody

Hlavním principem mentálního mapování je strukturace myšlenek a informací. Proč je vlastně pojem struktura tak důležitý?

Vývojová psychologie dokládá, že dítě se od narození učí postupně poznávat struktury toho, co se kolem něj děje. Je aktivní, snaží se zorientovat ve světě, vyptává se rodičů, sourozenců a kamarádů. Vytváří si vlastní představu o tom, jak je svět vytvořen. S tím vstupuje do školy a v této činnosti pokračuje. Vzniká naivní dětská teorie jevů, prekoncepce pojmů a vlastní pojetí učiva.

Ve škole ovšem nastává změna. Už to není žák, kdo určuje vhodný okamžik, kdy se chce něco nového dozvědět. Stává se součástí instituce, obsah učiva je fixován v učebnicích a zní z úst učitele. Učivo je také předkládáno formou zápisů na tabuli, promítáním textů, obrazů, schémat a grafů, které vytvořil někdo jiný.

Podstatné je, že sdělování učiva mívá