Inventář znaků rozvojetvorného učení – Kooperace

Je v dnešní době důležité rozvíjet u dětí kooperační schopnosti? Bez dlouhého přemýšlení si naprosto jasně odpovíme ano. Schopnost kooperace neboli spolupráce je podle mého názoru jednou z nejzásadnějších schopností v lidské komunikaci. Nabaluje na sebe další schopnosti, jako např. umět naslouchat druhému člověku, uznat názory jiných nebo umět si vzájemně pomáhat. Vždyť je mnoho situací, ve kterých se bez pomoci druhých neobejdeme.

Téma své seminární práce jsem si zvolila zejména z toho důvodu, že nutnost umět spolupracovat se prolíná celým lidským životem. Setkáme se s ní při hrách, ve škole, při řešení pracovních úkolů, ale i v osobních a partnerských vztazích. Schopnost kooperace je tak podmínkou pro budoucí uplatnění dětí ve společnosti, a proto je nutné, aby k ní byly svými pedagogy vedeny.

Cílem této práce je podat stručný, přehledný a srozumitelný pohled na kooperativní učení jako na efektivní formu vyučování. Protože kooperativní učení má zásadní vliv na kvalitu školního učení, má zcela určitě své nezastupitelné místo v současné školní praxi.

Text seminární práce je členěn do několika kapitol, které jsou především teoretického charakteru. Uvádím zde ale i konkrétní ukázku, kterou je možné využít při vlastní výuce. 

Pojetí kooperativního učení

a) z pedagogicko-psychologického hlediska    

Obor, který přímo ovlivňuje didaktiku kooperace, je sociální psychologie. Ta představuje vědní disciplínu, která se zabývá prožíváním a chováním člověka ovlivněného sociálním prostředím. Zkoumá, jak se člověk vlivem společnosti a společenských vztahů socializuje, jak se pod vlivem sociálních vztahů mění psychické procesy a vlastnosti vnímání, jak člověk sám svým chováním a jednáním působí na ostatní lidi

Mezi hlavní činitele socializace lidského jedince patří instituce školy. Ta na dítě působí zejména skrze učitele, vrstevnické skupiny ve třídě a jiné skupiny žáků či další dospělé, jako např. vychovatele ve školní družině a vedoucí zájmových kroužků. Pedagogové vstupují do socializačního procesu svými vědomostmi, schopnostmi, dovednostmi a charakterovými vlastnostmi. Školní třída rozvíjí mezilidskou komunikaci a vztahy, formuje a podporuje rozvoj dovedností, návyků, postojů a hodnot a v neposlední řadě rozvíjí sociální stránku osobnosti, mezi které patří např. empatie, kooperace, komunikace.