Konzultační centrum VÚP - odpovědi k problematice předškolního vzdělávání, II. část
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Konzultační centrum VÚP - odpovědi k problematice předškolního vzdělávání, II. část
4,0 (3 hodnocení)
Článek shrnuje odpovědi pracovníků Konzultačního centra Výzkumného ústavu pedagogického v Praze na zaslané dotazy týkající se problematiky předškolního vzdělávání.
Učí se etická výchova v mateřské škole? Jakým způsobem?
Výchova dítěte v duchu etických pravidel a hodnot je samozřejmou a stálou součástí vzdělávání dítěte v mateřské škole. Je dána RVP PV, resp. vyplývá již ze samotných hlavních (rámcových) cílů předškolního vzdělávání.
Rozvoj etických kvalit osobnosti dítěte spočívá v tom, že dítěti poskytujeme reálnou možnost poznávat žádoucí etické hodnoty a setkávat se s nimi – ať už bezprostředně (v komunikaci), či zprostředkovaně (pohádky, dětské příběhy, hry). K těmto hodnotám patří např. individuální svoboda, nedotknutelnost lidských práv, stejná hodnota a rovnost všech lidí, soucítění a solidarity se slabými a ohroženými, péče o druhé, ohled na jiné, hodnoty spojené se zdravím, životem, životním prostředím a důstojnými vztahy mezi lidmi apod.
V mateřské škole cíleně vedeme děti k rozvoji vlastní identity, k tomu, aby získaly zdravé sebevědomí a sebedůvěru, aby se dokázaly prosadit, ale ne na úkor druhých. Učíme je pomáhat druhému. Vedeme je k ohleduplnosti a odpovědnosti k sobě, k druhým i k životu. Učíme děti komunikovat, spolupracovat, akceptovat a tolerovat druhé, spolupodílet se na činnostech i rozhodnutích. Podporujeme dětská přátelství, rozvíjíme sociální vztahy a přirozenou komunikaci, učíme děti respektovat řád skupiny, zapojit se, chápat rozdílnost názorů, vyjadřovat své postoje kultivovanou formou. Učíme je vážit si zdraví, vedeme je k bezpečnému chování, zdravým životním návykům a postojům.
Z pojetí předškolního vzdělávání je zřejmé, že se jedná o průběžné působení na dítě po celou dobu jeho přítomnosti v mateřské škole, v rámci běžné každodenní komunikace, při veškerých aktivitách a činnostech. Dítě k etickým hodnotám a postojům nemůžeme dovést poučováním. Více, než v kterékoli jiné oblasti zde platí, že výchovné působení musí být založeno na přímých prožitcích dětí, na situačním a sociálním učení. Rozhodující je proto autentická kvalita prostředí, ve kterém dítě vyrůstá – pozitivní příklady dospělých, prostředí laskavé, bezpečné, vstřícné, spravedlivé a citově bohaté, ve kterém pro všechny platí určitá pevná etická pravidla.
Rodiče dětí, které chodí do naší MŠ, se ptají, zda budeme ve školce provádět protidrogovou prevenci. Pokud chceme výchovu proti drogám zařadit do ŠVP, kam ji můžeme začlenit a jakou by měla mít podobu, aby byla užitečná pro děti předškolního věku?
Prevence drogových závislostí v předškolním věku by měla být založena na širším kontextu podpory zdraví. Děti je třeba vést ke zdravému způsobu života a zdravým životním návykům a tím je chránit před možným nebezpečím. Děti nejprve musí chápat základní pojem zdraví. Od tohoto pojmu se pak odvozuje i chápání nemocí, úrazů, poškození zdraví a stejně tak i jeho podpora a rozvíjení. Děti by měly vědět nejen to, co tělu prospívá, ale také co mu škodí.
Výchova proti návykovým látkám nemusí být koncipována jako ucelený program. V příhodných situacích můžeme hovořit s dětmi jednoduchým způsobem o škodlivosti kouření či alkoholu, o nebezpečí drog, různých jedovatých látek či nevhodných léků a varovat děti před jejich nebezpečím. Práce s jednotlivými tématy se může opírat např. o pohádku nebo příběh, na jehož základě pomocí dalších pomůcek a diskuse se vysvětlí potřebná fakta způsobem a v rozsahu, jakému děti rozumějí. Druhou možností je vytvořit si na toto téma projekt. Protidrogovou prevenci lze v ŠVP zařadit do všech vzdělávacích oblastí, pochopitelně různou měrou.
Důležité je spolupracovat i s rodiči a působit na ně v tom smyslu, aby především oni sami vedli děti ke zdravému způsobu života a zdravým životním návykům a chránili děti před veškerými nezdravými jevy a vlivy, s nimiž se děti mohou setkat nejen v přirozených situacích, ale také v médiích (patří sem nejen kouření, drogy a alkohol, ale také konflikty, hádky, agresivní chování, násilí, nepřiměřené projevy sexuality, sexuální násilí apod.)
Konkrétně lze čerpat z následujících materiálů:
• Normální je nekouřit – Já kouřit nebudu a vím proč Smolíková, K.; Palatinová, A. et. al. Preventivní program o kouření a zdraví pro předškolní populaci.Praha : Liga proti rakovině, 1999.
• Než se dítě zeptá Smolíková, K.; Hajnová, R. Program sexuální výchovy dětí předškolního věku. Praha : Portál, 1997.
Jakou podobu by měly mít „záznamy o dítěti“ a jak často bychom měli zaznamenávat, na jaké úrovni jsou dovednosti jednotlivých dětí?
Smyslem pedagogického hodnocení dítěte v mateřské škole je, že učitelka průběžně sleduje, jak se dítě vyvíjí, jak se zdokonaluje ve svých dovednostech, jak si při hrách a běžných činnostech vede, jak se cítí; učitelka vyhodnocuje, zda a jaké pokroky ve vzdělávání dítě dělá, popř. nedělá, co se mu daří či co mu naopak činní problémy. Dělá to proto, aby zjistila, v čem a jakou podporu či stimulaci dítě potřebuje, a mohla tak cíleně postupovat v jeho výchově a vzdělávání. Průběžně získávané poznatky o dítěti a jeho rozvoji jsou pro ni neustálým zdrojem zpětné vazby. Aby těchto poznatků využila co nejúčinněji, je vhodné si je zaznamenávat.
Poznámky či písemné záznamy o rozvoji dítěte slouží tedy učitelce k tomu, aby připravovala dítěti vhodnou vzdělávací nabídku. Jedná se o pracovní materiály učitelky. Učitelka může postupovat libovolně, co do formy i obsahu poznámek, popř. časových intervalů, a to podle toho, co jí vyhovuje a co je u kterého dítěte zapotřebí. Proto není jednotně stanovena ani forma či podoba záznamů, ani časové intervaly. Poznámky či záznamy mohou být stručné a v delších intervalech, je-li v rozvoji dítěte vše v pořádku, mohou být podrobnější, cíleně zaměřené nebo častější v případě vážnějších či specifických obtíží dítěte. Je na každé učitelce, jakou formu u kterého dítěte, a za jakých okolností zvolí, aby mohla dítěti vyhovět, spolehlivěji odhalit případné problémy či obtíže a včas udělat maximum pro jejich odstranění či alespoň zmírnění.
Na pomoc pedagogům bylo vytvořeno několik druhů diagnostických záznamových archů, které lze snadno využít, popř. si je upravit dle konkrétních potřeb. Jsou uvedeny v publikaci Pedagogické hodnocení v pojetí RVP PV – Metodika pro podporu individualizace vzdělávání v podmínkách mateřské školy, vytvořené ve VÚP a vydané v nakladatelství Tauris v Praze 2007). Zde lze nalézt nejen nabídku několika typů samotných archů, ale i řadu doporučení a inspirací, jak s těmito nástroji pracovat a jak s jejich pomocí dokonaleji poznávat děti i jejich možnosti a smysluplně stimulovat jejich další rozvoj a učení.
Vedení diagnostických záznamů lze tedy považovat z odborného hlediska za užitečné, není však stanoveno jako povinné. Proto také uvedená metodika není závazná, ale pouze doporučená; žádná nová povinnost z této metodiky pro učitelky nevyplývá. Provádění pedagogické diagnostiky však svědčí o profesionalitě práce pedagoga.
Rádi bychom v naší mateřské škole nabídli rodičům výuku angličtiny. Máme možnost získat lektorku-rodilou mluvčí a zároveň pedagožku. Protože s výukou angličtiny nemáme zatím zkušenost, chceme se zeptat, jak zorganizovat výuku tak, aby si z ní děti odnesly co nejvíce. Má probíhat dopoledne nebo odpoledne? Jak často? Kolik dětí by se mělo účastnit jedné lekce?
V první řadě je třeba si uvědomit, co od aktivit nabízených v mateřských školách v rámci seznamování dětí se základy angličtiny můžeme očekávat a v čem je třeba spatřovat hlavní efektivitu setkávání se s cizím jazykem již od raného věku dítěte. V žádném případě se dítě v běžné mateřské škole nenaučí mluvit plynně anglicky. Jde o prvotní setkávání a seznamování se s cizím jazykem formou hry. Rozhodující není objem toho, co se dítě naučí. Je daleko důležitější, aby dítě získalo motivaci a přirozený zájem o výuku angličtiny v pozdějším věku a pociťovalo toto jako přirozenou, potřebnou a užitečnou záležitost.
Pro kvalitu učení je důležité, jaké jsou vytvořeny podmínky. Rozhodující jsou zejména užívané metody a prostředky a zároveň i prostor a čas, který je jazyku věnován. Vzhledem k věkovým, resp. vývojovým možnostem a potřebám předškolního dítěte nelze uplatňovat klasickou systematickou výuku. Nejvhodnější a vlastně jedinou vhodnou formou „výuky“ v mateřské škole se zdá být takový způsob, kdy setkávání dětí s angličtinou probíhá výhradně formou hry a kdy jsou využívány metody, které odpovídají přirozené mentalitě předškolních dětí. Pro dítě je při učení se čemukoli důležitý prožitek, činnost, aktivní zábava. Také pro učení se angličtině bude proto důležité, aby se dítě setkávalo s anglickými výrazy průběžně a nenásilně při hrách, při běžných vzdělávacích či režimových činnostech, a aby mělo možnost je často a v různých kontextech opakovat. Hra, činnost a aktivní zábava se zdají být klíčovou podmínkou pro dosažení pozitivních výsledků výuky.
Angličtinu by měl učit ten, kdo sám dobře jazyk umí a zároveň ovládá metodiku práce s předškolními dětmi. Důležité jsou nejen metody a formy práce, ale také kvalitní jazykový vzor, protože malé dítě se učí cizí řeči stejně, jako řeči mateřské, a to je mimoděk, odposlechem a nápodobou. Proto je odbornost pedagoga – jak jazyková, tak také metodická – klíčová. Obojí se ukazuje být důležité, bohužel velmi často zároveň nesplnitelné. Pokud učí angličtinu lektor, třeba rodilý mluvčí, nemusí znát a zvládat vhodnou metodiku, pokud učí učitelka, zná výborně metodiku práce s předškolními dětmi, ale ne vždy je dobře vybavená jazykově. Optimální a zřejmě také nejefektivnější se zdá být takový způsob, kdy se angličtině věnuje sama učitelka, která to s předškolními dětmi umí, která zároveň umí dobře anglicky a je k této práci profesionálně vyškolená. Může tak angličtinu uplatňovat průběžně a nikoli ve formě časově vymezených lekcí. To je však dnes spíše výjimkou. V případě externího lektora, který pracuje s dětmi formou jednotlivých lekcí (např. jednou týdně) je dobře, pokud velmi úzce spolupracuje s učitelkou tak, aby výuka angličtiny zapadala do vzdělávacího programu (např. tematicky), popř. aby učitelka, je-li toho schopná, s dětmi angličtinu procvičovala (říkadla, písničky, hry apod.) průběžně, mimo lekce.
Žádná oficiální jednotná a závazná organizační či metodická pravidla pro výuku angličtiny v mateřských školách nebyla nikde formulována. Veškeré metodické poznámky, návody či podněty jsou pouze v rovině doporučení. K metodickým otázkám můžeme odkázat na publikaci Průvodce metodikou výuky angličtiny v mateřské škole I., vytvořenou ve VÚP v roce 2008, a vydanou MŠMT v rámci Národního plánu výuky cizích jazyků. Řadu dalších informací, popř. doporučení, lze nalézt na vzdělávacím portále VÚP www.rvp.cz.
Je možné umístit do běžné MŠ dítě mladší 3 let? Jaká je nejnižší věková hranice dětí v MŠ?
Mateřské školy jsou zřizovány pro děti zpravidla od tří let. Tomuto věku jsou také přizpůsobeny podmínky i program předškolního vzdělávání. Pokud má mateřská škola volnou kapacitu , může ředitelka přijmout výjimečně i dítě, které ještě věk tří let nedovršilo(přednost ovšem mají děti starší, v první řadě pak děti předškolního věku). Dítě je ovšem přijímáno za stejných podmínek, jako děti starší. Rodiče, kteří požadují přijetí mladšího dítěte, by měli zvážit, zda je dítě pro docházku do mateřské školy dostatečně vyspělé.
