Extremismus v ČR: Úvod a vymezení pojmu

Úvod

Extremismus v České republice existuje v několika rozdílných ideových variantách a působí v různých organizačních formách. V tomto seriálu budou po objasnění pojmu extremismu představeny jednotlivé formy domácího extremismu a stručná pozornost bude věnována i extremismu cizinců. V podkapitolách věnovaných jednotlivým variantám extremismu bude příslušná varianta nejprve v základních rysech definována a následně stručně charakterizována její historie na území českých zemí a poté bude popsáno spektrum, které k ní v současnosti náleží v ČR (současností je třeba chápat stav na počátku podzimu 2012, je třeba mít na paměti, že extremistické spektrum se vyvíjí). Na vybraném příkladu z právní praxe bude demonstrována její nebezpečnost. Jednotlivé formy extremismu jsou pojímány na základě vymezení autora tohoto příspěvku, avšak tam, kde je to možné, se autor snaží skloubit toto pojetí i s oficiálním vymezením v úředních dokumentech ČR anebo mezinárodních organizací, kterých je ČR členským státem. Poslední část příspěvku se zabývá vymezením protiextremistické politiky v ČR.

Vymezení extremismu

Extremismus lze chápat jako běžné označení pro cokoliv krajního, vyhraněného či výstředního, lze s ním však pracovat i jako s konceptualizovaným pojmem, který se vztahuje ke specifické ideové pozici. Takto je vymezován ve vědecké sféře, v úředních dokumentech a v některých případech i v právních dokumentech (v ČR však pojem není „právní“ v tom smyslu, že by se vyskytoval v zákonech, lze jej však nalézt v některých interních normách státních institucí a v soudních rozhodnutích). Pojem je používán (většinou bez bližšího vymezení) i v žurnalistické sféře a v politické aréně jako pojem s negativním zabarvením, sloužící k ostouzení politických protivníků (Mareš 2003: 36). Žurnalistické a „politicko-bojovné“ pojetí nebudou v textu dále zohledňována.

Ve vědecké sféře (především v politologii) se o vymezení extremismu vedou permanentní diskuse. Část výzkumníků preferuje pojetí extremismu jako jisté antiteze demokratického ústavního státu, jiní to však odmítají s poukazy na neurčitost či neakceptovatelnou normativnost tohoto vymezení (Bötticher, Mareš 2012: 51). V následujícím textu však bude toto vymezení respektováno, a to nejen s ohledem na vlastní vědecké zařazení autora k příslušnému směru výzkumu extremismu, ale i s ohledem na to, že se toto pojetí v zásadě překrývá s vymezením v úředních dokumentech ČR i některých evropských organizací.