Extremismus v ČR: Etnický a separatistický extremismus
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Extremismus v ČR: Etnický a separatistický extremismus
5,0 (1 hodnocení)
Extremismus v České republice existuje v několika rozdílných ideových variantách a působí v různých organizačních formách.
Etnický a separatistický extremismus je vázán na netolerantní prosazování zájmů etnik (zpravidla z jejich pohledu marginalizovaných) či regionů, které usilují o separaci.
Vymezení etnického a separatistického extremismu
Etnický a separatistický extremismus je vázán na netolerantní prosazování zájmů etnik (zpravidla z jejich pohledu marginalizovaných) či regionů, které usilují o separaci. Etnické a územní požadavky jsou často provázány. Je pro ně charakteristické netolerantní prosazování zájmů vůči ostatním etnikům, národům či regionům a nerespektování demokratických procedur a hodnot. Etničtí extremisté jsou zpravidla propojeni s konkrétními ideologickými či náboženskými směry, které mohou rovněž nabývat extremistických podob, např. Kurdská strana pracujících je levicově extremistická, jihotyrolští teroristé byli zaměřeni neonacisticky apod. (Bötticher, Mareš 2011).
Stručná historie etnického a separatistického extremismu na území českých zemí
Na území českých zemí se kořeny moderního etnického a separatistického extremismu objevily v období první Československé republiky, kdy byly spjaty především se sudetoněmeckým iredentismem, který měl jak autoritářskou konzervativní dimenzi proudu kolem Othmara Spanna, tak i nacistickou dimenzi kolem Rudolfa Junga (Beran 2009: 247-292). Německý iredentismus se projevoval i v druhé republice (Mareš 2011b).
Netolerantní byly i některé polské iredentistické organizace na Těšínsku (Bílek 2011: 138-153). V moravském fašistickém hnutí se objevovaly dílčí autonomistické tendence, v období druhé republiky pak i moravsko-slovácké iredentistické tendence se snahou o připojení ke Slovensku. Moravský separatismus se v období Protektorátu Čechy a Morava částečně propojil s nacismem a kolaborací (Mezihorák 1997). Na počátku třetí republiky byl opětovně aktivován polský a sudetoněmecký iredentismus, poté však byla tato forma extremismu na území ČR utlumena (část sudetoněmeckého hnutí v Německu a Rakousku byla propojena s pravicovým extremismem) (Mareš 2010a).
V devadesátých letech se etnický extremismus projevil především v části moravistického hnutí, včetně jeho propojení s dalšími směry extremismu, především pravicovým extremismem, mj. spoluprací se SPR-RSČ, ale i levicovým v kontextu tzv. Sjednocené fronty (Mareš 2001). Částečně se objevily i polské iredentistické tendence a pokusy o ovlivnění českých Němců pravicově extremistickými idejemi, ty však zůstaly bez výraznější odezvy (reprezentanty sudetoněmeckého iredentismu na území ČR se stali především čeští neonacisté, někteří z nich měli česko-německý původ) (Mareš 2010a: 108). Dílčí tendence k extremismu bylo možné vysledovat u části romského hnutí, někdy zřejmě i za pomoci levicových extremistů, což platí především pro romské Black Panthers (Mareš 2005: 221).
Soudobé etnické a separatistické extremistické spektrum v ČR
V současné době lze v moravistickém hnutí (které je celkově slabé a jako celek je nelze považovat za extremistické!) rozeznat jak vyhraněné anti-germánsky extremisticky orientované etnické nacionalisty, tak i provázanost s neonacismem. S Dělnickou stranou sociální spravedlnosti a Dělnickou mládeží je spojena kampaň s organizačními prvky Moje srdce pro Moravu. Neonacistický vliv se projevuje u Moravských autonomních nacionalistů a části nacionálně socialistické a pagan metalové subkultury s moravskou identitou. K tradicím pro-nacistické moravské separatistické kolaborace se přihlásila i Prozatímní moravská armáda (Mareš 2011c), přičemž je ovšem zajímavé, že její předchůdkyně – Moravská zemská armáda (MZA) a Moravská osvobozenecká armáda (MOA) – odmítaly nacismus a pro-český fašismus (Mareš 2001).
Polský iredentismus obhajuje uskupení Zaolzie. Německý iredentismus je i nadále reprezentován českými neonacisty a extremistickými proudy sudetoněmeckého hnutí, přičemž např. členové Witiko Bundu agitují i na území ČR. Neuspěly pokusy o etablování extremistických struktur mezi slovenskou menšinou v ČR (Mareš 2010a: 109).
Je sporné, zda lze v současné ČR hovořit o romském extremismu, protože případné etnicky netolerantní jednání Romů má zpravidla charakter ad hoc útoků doprovázených rasistickými nadávkami, případně násilných srocení proti skutečným či domnělým útočníkům z řad majoritní populace a pravicových extremistů (za nimiž však většinou stojí lokální klanové struktury s kriminálními vazbami, než konzistentní etnicko-politické extremistické hnutí). Kriminální působení spojené s etnickou nenávistí se projevují u některých mládežnických romských gangů. Některé romské organizace jsou de facto satelitními organizacemi levicově extremistických uskupení (Socialiticko Tajska /ST/ u Socialistické alternativy Budoucnost, možná i Rumungero Communismo /RC/ u Dělnické strany Československa/Marx-Leninské, pokud reálně existuje, další spolupracují s levicovými extremisty – např. Kamas te Dživel /KTČ/ se Svazem mladých komunistů Československa) (Mareš 2011c).
Vybraný příklad nebezpečné etnicko-extremistické aktivity: brutální týrání a znásilnění chlapce v Krupce
Jak již bylo uvedeno, je sporné doposud hovořit o propracovaném romském extremismu, objevují se však nenávistné případy, v nichž se projevuje etnická nenávist a alespoň dílčí romské (resp. cikánské, dle rétoriky pachatelů) politické prvky. Takovým případem bylo i napadení, oloupení, znásilnění a týrání poškozeného nezletilého Patrika D. poblíž nádraží Bohosudov v obci Krupka, který šel dne 29. 4. 2010 navštívit svoji matku do Ústí nad Labem, protože vzhledem k těžké rodinné situaci pobýval v dětském domově. Patřil k dobrým žákům. Byl napaden sedmnáctiletým romským mladíkem a jeho nezletilým kamarádem (Roček 2010).
Ti jej dle soudu v úmyslu odcizit věci obstoupili „a požadovali na něm peníze a mobilní telefon, a když jim poškozený odpověděl, že nic nemá, začali ho šacovat, vzali mu bundu a boty… poté jej odvedli k Unčínskému potoku a mladistvý… pod pohrůžkou zbití jej donutil, ač věděl, že je mu 12 let, aby si klekl a sál mu pohlavní úd, přičemž musel spolknout jeho ejakulát, dále mladistvý… štípl nezjištěnými kleštěmi o velikosti cca 10 cm poškozeného do malíku proto, že nechtěl nezletilému… sát pohlavní úd, což ze strachu poškozený učinil a musel spolknout jeho ejakulát, následně mu nařídili, aby se plazil, svlékl se do slipů a vlezl do potoka, kde musel dělat kliky, dvě stojky, po první stojce ho kopli do hlavy s tím, aby další udělal o kus dál,… poškozený musel nejméně dvakrát zvednout dřevěnou desku 1x1 m, tloušťky 2 cm, váhy 1,5 kg a pustit si ji na hlavu, podráželi mu nohy, přitom – ačkoli věděli, že tím mohou poškozenému způsobit vážné zranění – ho společně napadli minimálně střední intenzitou tak, že jej bili pěstmi, šlapali na něj, kopali do žeber, hlavy a dalších částí těla, v průběhu napadení se jej… zeptal, zda ví, co dělal Hitler za války s Cikánama v koncentráku, že to budou dělat s ním, protože je ,bílej’, musel se opřít o strom, sundat si slipy a tepláky a švihali ho páskem a kovovou sponou na holé části těla i do zad“ (Vrchní soud v Praze 2011: 2). Poškozený chlapec utrpěl četná zranění a do současnosti trpí psychickými problémy v důsledku útoku a musí se léčit.
Mladistvý pachatel byl Vrchním soudem v Praze odsouzen v roce 2011 k nepodmíněnému trestu pěti let, a to konkrétně za to, že užil pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci (tj. za provinění loupeže), jiného pohrůžkou násilí i násilím donutil k pohlavnímu styku a takový styk spáchal pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, se zbraní a na dítěti mladším patnácti let (tj. za provinění znásilnění) a jiného násilím i pohrůžkou násilím nutil, aby něco konal a trpěl, takový čin spáchal se zbraní, spáchal takový čin na jiném pro jeho příslušnost k etnické skupině, a způsobil takovým činem těžkou újmu na zdraví (tj. za provinění vydírání). Vůči nezletilému spolupachateli byla kvůli jeho věku trestní věc odložena (Vrchní soud v Praze 2011: 2-4).
Případ z Krupky vzbudil výraznou pozornost veřejnosti i médií, zvláště poté, co soudy vyšších stupňů zrušily původní desetiletý rozsudek pro mladistvého útočníka, protože se neprokázal jeho úmysl vraždit (Vrchní soud v Praze 2011). Současně vyvolal i širší debatu o rasismu, etnické nenávisti a brutálním jednání v prostředí části romské mládeže v ČR.
Literatura:
Bötticher, A. – Mareš, M.: Extremismus. Theorien – Konzepte – Formen. Oldenbourg Verlag, München 2012.
Beran, L. J.: Odepřená integrace. Systémová analýza sudetoněmecké politiky v Československé republice 1918–1938. Pulchra, Praha 2009.
Mareš, M.: Legacy of the Extreme Right on the Czech Territory. Paper for the Conference „The Radical Right in East Central Europe: Yesterday and Today“, 5 October 2011, Central European University, Friderich Ebert Stiftung, Budapest 2011b.
Bílek, J.: Kyselá těšínská jablíčka. Československo-polské konflikty o Těšínsko. 1919, 1938, 1945. Epocha, Praha 2011.
Mezihorák, F.: Hry o Moravu. Separatisté, iredentisté a kolaboranti 1938–1945. Mladá fronta, Praha 1997.
Mareš, M.: Gewalt und Ideologie. Rechtsextremismus in Tschechien. Osteuropa, roč. 60, č. 10, 2010a, s. 33-50.
Mareš, M.: Extremismus cizinců: analýza konceptu a jeho aplikace v ČR. Rexter – časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu, roč. IV., č. 2, s. 1-15, 2005a http://www.rexter.cz/extremismus-cizincu-analyza-konceptu-a-jeho-aplikace-v--cr/2005/11/01/ [cit. 14. 10. 2011].
Mareš, M.: Moravismus a extremismus. Středoevropské politické studie, roč. 4, č. 3, 2001. http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=66 [cit. 14. 10. 2011].
Mareš, M.: Politické a kriminologické pojetí extremismu. Prezentace pro Policii ČR, Vyšší policejní škola MV ČR v Brně, Brno 2011c.
Vrchní soud v Praze: 1 Tmo/ 2/2011, 2011.
Článek je zpracován na základě metodické příručky Demokracie versus extremismus. Výchova k aktivnímu občanství. Teoretická část. Kolektiv autorů, Praha: Asi-milovaní, 2013. ISBN 978-80-905551-0-5.
Třídílná publikace Demokracie versus extremismus. Výchova k aktivnímu občanství, je určena zejména pedagogům základních a středních škol, výchovným poradcům, metodikům prevence a dalším pedagogickým pracovníkům. Vyšla v srpnu 2013, je určena k bezplatné distribuci do škol, které nás o ni požádají, a je rovněž k dispozici volně je stažení ve formátu pdf na webu Možnosti demokracie.
