Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Extremismus v ČR: Anarchismus a autonomové
3,2 (6 hodnocení)
Extremismus v České republice existuje v několika rozdílných ideových variantách a působí v různých organizačních formách.
Anarchismus odmítá demokratický ústavní stát a velká část proudů anarchismu patří mezi levicový extremismus (neplatí to však např. pro pravicově-liberální anarchistické proudy, resp. anarchokapitalismus).
Vymezení anarchistického extremismu a autonomů
Anarchismus vychází z dlouhodobých tradic protiautoritářského myšlení a politické praxe. Do podoby konzistentní politické ideologie a hnutí se přetvořil v 19. století. Postupně se v něm vytvořily různé proudy, které lze dělit podle ideologického a strategického zaměření. Anarchismus odmítá demokratický ústavní stát a velká část proudů anarchismu patří mezi levicový extremismus (neplatí to však např. pro pravicově-liberální anarchistické proudy, resp. anarchokapitalismus). Utopické vize levicového anarchismu by vedly k řadě společenských problémů a zhroucení bezpečnostních jistot. Mezi hlavní krajně levicové směry anarchismu patří anarchoindividualismus, mutualismus, anarchosyndikalismus, anarchokomunismus a sociální anarchismus. S dalšími ideologiemi se prolínají anarchofeminismus, queer-anarchismus a eko-anarchismus (Mareš 2010c). V západní Evropě se od konce šedesátých let vytvořila i autonomní subkultura, kombinující specifické pojetí komunismu s anarchismem a militantními formami akce, jehož ideje částečně ovlivňují i militantní krajní levici v ČR.
Stručná historie anarchismu a autonomů na území českých zemí
V českých zemích se historie anarchismu začala již v 19. století, kdy ovlivnil část tehdejšího dělnického hnutí. V počáteční fázi první Československé republiky se anarchismus projevil i politickými atentáty, jednomu z nich podlehl i první československý ministr financí Alois Rašín. Od poloviny dvacátých let byl výskyt anarchismu v českých zemích spíše epizodní, s dílčí výjimkou v Hnutí revoluční mládeže na konci šedesátých let (Pečínka 1998).
Od počátku osmdesátých let pronikaly anarchistické ideje do části punkové subkultury a části mírového hnutí. Ještě před pádem komunismu vzniklo Československé anarchistické sdružení (ČAS). Po roce 1989 se v ČR anarchisté objevovali v různých organizacích, z nichž řada existovala pouze po omezenou dobu (Bastl 2001). Ve druhé polovině devadesátých let se vyprofilovala jako důležitý aktér Federace sociálních anarchistů (FSA), později hlavní část Federace anarchistických skupin (FAS), která však zanikla.
Soudobé anarchistické a autonomní extremistické spektrum v ČR
V současnosti je hlavní strukturou Antifašistická akce (AFA), vedle ní existují některé autonomní lokální antifašistické skupiny působící v rámci širší kampaně Antifa. Další organizací s působností v ČR i na Slovensku je Československá anarchistická federace (ČSAF), k níž náleží i Anarchistický černý kříž (pomáhající stíhaným a vězněným aktivistům). Menší vliv má Anarchokomunistická alternativa (AKA) (Mareš 2010c).
Specifické genderové zaměření má Anarchofeministická skupina (ASF) a Černorůžový blok. V roce 2010 byl v Praze uskutečněn žhářský útok na řecké velvyslanectví na podporu vězněných anarchistů v Řecku, k němuž se přihlásila Rozhněvaná brigáda/Angry Brigade (stejný název měla i teroristická skupina ve Velké Británii na počátku sedmdesátých let). V letech 2009–2011 byla spáchána série sabotáží proti mýtným branám (k jedné z nich se přihlásila skupina Revoluční boj) (Mareš, Výborný 2013). Ve prospěch anarchistických idejí působí v ČR i Billboard Liberation Front, který upravuje běžné reklamní produkty na anarchistickou propagandu (Mareš 2011c).
Existují i regionální a lokální anarchistické kolektivy (Anarchistický kolektiv Moravský Krumlov, Chyba crew v Jihlavě, v zásadě dominuje anarchismus i v severočeském kolektivu Alerta) a partách (crew) kolem infoshopů, klubů a squatů. Funguje i anarchistická blogosféra a internetové komunity (převážně v nich působí i zbytky sociálních anarchistů v ČR, kteří ovšem organizují i ad hoc setkání). Anarchistické ideje ovlivňují i část subkultur mládeže – zvláště punk, hard core, red and anarchist skinheads (RASH) a free-techno (Mareš 2010c).
Anarchisté jsou propojeni i s některými kampaněmi s organizačními buňkami, zvláště Jídlo místo zbraní/Food not Bombs (FNB) a Svoboda místo strachu/Freedom not Fear (FNF), určité pozice mají i v Mezinárodním hnutí solidarity/International Solidarity Movement (ISM), podporujícím palestinský odpor proti Izraeli (Mareš 2011c). I anarchisté spoluvytvářejí hnutí Occupy, hnutí 15M a další protestní proudy (Mareš, Výborný 2013).
Na anarchistické spektrum jsou napojeni v ČR i ekoextremisté (včetně extremistických ochránců zvířat), kteří v ČR vycházejí primárně z ekoanarchismu. Platí to pro organizace Země především/Earth First! (EF!), Animal Liberation Front (ALF), Realita.tv, Ulice lidem/ Reclaim the street! či kampaň s organizačními buňkami Stop Huntington Animal Cruelty (Mareš 2010c).
Vybraný příklad nebezpečné anarchistické aktivity: násilné protesty proti zasedání MMF/SB
V září 2000 se v Praze konalo jednání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. V tu dobu kulminovala aktivita militantního antiglobalizačního hnutí. Domácí krajně levicová scéna ve spolupráci se zahraničními partnery zorganizovala proti tomuto zasedání protesty, na nichž se výrazně podílela i anarchistická a ekoanarchistická scéna (mj. Federace sociálních anarchistů a Earth First!/Země především), zvláště pak na akcích 26. 9. 2000 (tzv. den S26), kterých se účastnilo asi 10 000 lidí (Bastl 2000: 68).
Ministerstvo vnitra tento den charakterizovalo ve své zprávě následovně: „Hlavní demonstrace se uskutečnila 26. září 2000. Velká část zahraničních účastníků přijela 25. 9. a v noci z 25./26. 9. dorazily především agresivní tzv. black blocs. Vedle nemilitantních odpůrců zasedání MMF/SB se demonstrace zúčastnili členové zmíněných autonomních skupin black blocs z Polska, Spolkové republiky Německo, Itálie, Španělska, Velké Británie, některých skandinávských zemí, z domácích pak FSA, EF!. Militantní skupiny se pokusily o násilný průnik do zóny Kongresového centra, o blokádu komunikací a proti příslušníkům policejních jednotek zaútočily zápalnými lahvemi a dlažebními kostkami. Po ukončení blokády Kongresového centra autonomní skupiny napadly v oblasti Václavského náměstí a Vinohradské třídy ,symboly globálního kapitalismu – prodejny McDonald‘s, KFC, pobočky bankovních ústavů, obchodních domů apod. Většina zahraničních účastníků poté Prahu v nočních hodinách opustila. V dalších dnech již k násilným útokům nedocházelo, protestní akce a demonstrace probíhaly většinou bez narušení veřejného pořádku“ (Ministerstvo vnitra 2002: 35). Protiprávním jednáním odpůrců zasedání MMF/SB byly podle MVČR způsobeny škody na majetku, konkrétně Obvodní úřady Praha 2 a Praha 4, Záchranná služba Praha, České dráhy, provozovna McDonald‘s a pobočka IPB způsobenou škodu vyčíslily celkovou částkou přesahující 23,5 mil Kč. K tomu přistupují škody na majetku v Praze 1 (2 947 000 Kč) a další škody jako např. poškození hotelu Corinthia či škody na 9 automobilech“ (Ministerstvo vnitra 2002: 36). Masové násilí na této demonstraci představovalo jisté vyvrcholení aktivit domácího militantního anarchistického spektra, současně však anarchistickou scénu zdiskreditovalo před širší veřejností.
Literatura:
Mareš, M.: Problematika radikalismu a extremismu v České republice (Sociologicko-politologický kontext): stav zkoumané problematiky, odborná literatura k tématu, výzvy pro výzkum do budoucna, základní pojmy a koncepty (nepublikovaný materiál pro Policejní akademii ČR), 2010c.
Pečínka, P.: Pod rudou vlajkou proti KSČ. Osudy radikální levice v Československu. Doplněk, Brno 1999.
Bastl, M.: Radikální levice v České republice. Devadesátá léta dvacátého století. Masarykova univerzita, Brno 2001.
Mareš, M.: Politické a kriminologické pojetí extremismu. Prezentace pro Policii ČR, Vyšší policejní škola MV ČR v Brně, Brno 2011c.
Mareš, M. – Výborný, Š.: Soudobé ultralevicové násilí ve středovýchodní Evropě (nabídnuto k publikaci do Bezpečnostní teorie a praxe), 2013.
Ministerstvo vnitra České republiky: Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 2002. MVČR, Praha 2003.
Článek je zpracován na základě metodické příručky Demokracie versus extremismus. Výchova k aktivnímu občanství. Teoretická část. Kolektiv autorů, Praha: Asi-milovaní, 2013. ISBN 978-80-905551-0-5.
Třídílná publikace Demokracie versus extremismus. Výchova k aktivnímu občanství, je určena zejména pedagogům základních a středních škol, výchovným poradcům, metodikům prevence a dalším pedagogickým pracovníkům. Vyšla v srpnu 2013, je určena k bezplatné distribuci do škol, které nás o ni požádají, a je rovněž k dispozici volně je stažení ve formátu pdf na webu Možnosti demokracie.
