Pojetí CLIL a bilingvní výuky

Pojem CLIL (Content and Language Integrated Learning) byl vytvořen v roce 1994 a je používán Radou Evropy jako zastřešující termín pro různé formy vyučování nejazykových předmětů nebo jejich částí v cizím jazyce. Specifikem CLIL je dualita cílů, kdy je vyučován nejazykový předmět a současně systematicky rozvíjen cizí jazyk. CLIL nabízí žákům příležitost dovednosti a znalosti z cizího jazyka používat, přestože nejsou přímo vyučovány. Mateřský jazyk není z výuky vyloučen, přechod mezi cizím a mateřským jazykem je přirozená součást výuky CLIL.

I v České republice existuje nespočet různých realizací výuky CLIL, vycházejících z různých podmínek, jako je věk žáků, jazyková úroveň, hodinová dotace, forma implementace apod. Ve všech těchto modelech můžeme vysledovat společné jmenovatele, které podle odborné literatury vedou k nejlepším výsledkům výuky CLIL:

a)      uplatnění aktivizujících učebních metod, aktivní zapojení žáků do učebního procesu

b)      zařazení organizačních forem výuky, kde žáci spolupracují a komunikují

c)      zaměření se na prohlubování znalostí v daném předmětu i zdokonalování v cizím jazyce a udržování rovnováhy v obou těchto oblastech

d)      metody respektující a zohledňující omezené jazykové vybavení účastníků (žáků i učitelů)

e)      využití široké škály nonverbálních prostředků komunikace a různých forem reprezentace (vizualizace, modelování, využití schematických a symbolických zápisů, grafických organizátorů apod.)

f)       užívání jazyka jako prostředku k osvojení učiva

g)      důraz na důkladné objasnění a porozumění obsahu vyučovaného předmětu

h)      rozvíjení čtení, psaní, poslechu a komunikativních dovedností v cizím jazyce v rámci daného odborného předmětu