Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Běžte všichni do muzea
4,7 (3 hodnocení)
Cílem článku je motivovat učitele k využívání edukační nabídky muzeí a galerií jako součásti výuky některých předmětů – Výtvarné výchovy, Fyziky, Matematiky a její aplikace a také v předškolním vzdělávání. Současně text odkazuje na základní odbornou literaturu, která se zabývá jak teoretickými východisky muzejní edukace, tak metodami a formami práce a konkrétními projekty, které se k muzejní edukaci vztahují. Z hlediska výtvarného oboru se text snaží inspirovat k hledání osobitých interakcí se současným uměním.
V rámci projektu „Výtvarná výchova ve světě současného umění a technologií – využití ICT a dalších nových přístupů ve výtvarné výchově“ bylo vydáno celkem jedenáct publikací, z nichž tři se zabývají muzejní edukací.[1] Pozornost zaměříme na vybrané komponenty tohoto vzdělávacího procesu a možnosti jejich aplikace do výuky vybraných vzdělávacích oborů.
Úvodem však musíme připomenout alespoň dvě skutečnosti, které současnou scénu muzejní pedagogiky zásadně ovlivnily a ovlivňují. Především se jedná o publikaci Brána Muzea otevřená, které vznikla v rámci stejnojmenného programu Nadace open Society Fund v Praze v letech 1997 – 2002. Publikace vedle teoretického zázemí a kontextů mapuje a systematizuje okruhy činností a projektů, které vycházejí z podstaty muzeí a galerií a jejichž vzdělávací potenciál je využitelný nejen při školní výuce[2]
. Další neopominutelnou platformou, která ovlivňuje dění na poli spolupráce Muzeí a škol, je činnost Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, které od roku 2003 uspořádalo celkem šest mezinárodních konferencí s názvem Muzeum a škola.
Mohli bychom však jmenovat celou další řadu galerií a muzeí, které se s velkým nasazením věnuji edukační činnosti (jen o zlomku jejich záslužné činnosti svědčí i články na Metodickém portálu)[4].
Jen těžko si lze představit, že by děti a žáci v průběhu vzdělávání ani jednou nešli do muzea nebo galerie[5]. Výtvarný obor se vždy o systematické zařazování návštěv těchto institucí do výuky výrazně zasazoval, neboť to přímo vychází z jeho podstaty. Vnímání uměleckého díla v prostředí galerie je nenahraditelná a žádným jiným způsobem „nesuplovatelná“ zkušenost, která, pokud je pěstována, přispívá k rozvíjení vnímavosti i naší potřeby po kontaktu s uměleckým dílem[6].
A jen těžko si lze představit, že v současné době, kdy je ze všech stran vznášen požadavek na rozvíjení klíčových kompetencí, se i další vzdělávací obory bez návštěvy muzeí „obejdou“.
Obr. č. 1
Návštěva muzea pochopitelně nemůže nahradit bohatost světa ani různorodost informačních zdrojů, ale může při zprostředkování znalostí o určitých věcech sehrát zásadní roli. Teprve až když exponát vidíme „na vlastní oči“, dojde nám, že naše představa o něm odpovídala tomu, jako bychom "znali Rosettskou desku pouze zezadu" (obr č. 1)[7].
Pro naši pedagogickou činnost je však zcela nezbytné, abychom důsledně rozlišovali „muzejní edukaci“ a „školní edukaci v muzeu“, kdy se muzeum „…může stát jednou ze „školních učeben“, kde probíhá běžná školní výuka, jež na muzeálii pohlíží pouze jako na pramen oborového poznání a méně jako na kulturní faktum.[8]“ Muzeum a škola se mohou ve své činnosti podporovat pouze tehdy, pokud si přes všechnu požadovanou spolupráci zachovají svoje specifika. Jen tak může vzniknout nová kvalita, která vzdělávací proces obohatí. O kvalitě spolupráce vypovídá více to, co už neuděláme, než to, co „všechno“ uděláme.
Dívej se, až uvidíš, PaedDr. Markéta Pastorová
Aby nás umělecké dílo oslovilo, nemusí být vystaveno jen v zavedené „kamenné galerii“. Umění bývá prezentováno nebo přímo vytvářeno i v netradičních a neoficiálních prostorách. A to, zda se k uměleckému dílu „přiblížíme“, se pravděpodobně nebude odehrávat podle předem stanovených metod[9]. „Školní“ návštěvy muzeí a galerií nám však mohou pomoci k tomu, abychom kontakt se současným uměním dokázali nejen občas zakomponovat do našeho života, ale abychom jej potřebovali a vyhledávali. „Pěstování“ schopnosti interakce s uměleckým dílem je na každém z nás a po většinu našeho života bude pravděpodobně probíhat nejvíce jako učení informální, tedy institucionálně nekoordinované. Muzejní edukace[10] je však dobrý a nutný předpoklad pro to, abychom se zorientovali a začali si hledat také vlastní oblasti zájmu v této sféře včetně svých vlastních „metod“ a cest k nim, pěstovali si zvědavost a odvahu – dobré společníky „učení se“. Projdeme-li zavčas „bránou“ muzeí a galerií, máme šanci procházet jimi i v budoucnu a mít radost z toho, že jdeme naším životem citlivěji a kultivovaněji.
Jedním ze zajímavých počinů byla „kurátorská výstava“ Nikoly Čulíka a Lenky Sýkorové s názvem „Kurace“, která se uskutečnila na podzim v roce 2012 na lodi kotvící na pražské Náplavce poblíž Železničního mostu. Jednalo se o výstavu kreseb sedmi autorů v útrobách lodi. Výstavní prostor byl doplněn autorskými texty kurátorů, které spíše diváka inspirovaly a emancipovaly, než aby mu určovaly „co má vidět“. Návštěvník tak měl větší prostor zkoumat i to, jak on sám sebe jako diváka vnímá a jak on „komunikuje“ s obrazy a tím výstavu „proměňuje“.
Obr. č. 2 a 3
Komentář:
Pozornost diváka se zaměřila na proměnu netradičního galerijního prostoru změnou jeho osvětlení zapadajícím sluncem. I takto si lze uvědomit, co vše může ovlivňovat náš prožitek z výstavy.
Zde se jednalo o záznam prolínání prostoru vnitřního (prostor galerie-lodi) s prostorem vnějším (pohled přes otvory v lodi na ulici). Díky konstrukci a poloze lodi vzhledem k veřejnému prostoru, tak došlo k zajímavému efektu „spolubytí“ obrazů z galerie s obrazy ze života.
Čas a energie, Ing. Petr Pecha
Fyzikální poznání světa prochází dlouhodobým historickým vývojem. Aktuální schopnost společnosti využívat technologický pokrok odjakživa zásadně ovlivňovala vše - od šancí na přežití, přes způsob obživy až po trávení volného času. Zároveň vývoj fyzikálního poznání jde kontinuálně vpřed. Už dnes musíme vést v patrnosti, že naši žáci mohou za 30 let bádat nad fyzikální problematikou, o níž v současnosti nic netušíme.
Délka a obrovský rozsah vývoje fyzikálního poznání včetně všech historických slepých uliček přináší ve výuce fyziky potíže. Obvyklý princip, kdy ontogenetický vývoj jedince v ideálním případě opakuje celou fylogenezi druhu, není pro její značný rozsah možný. Navíc pro žáky bývá obtížné si ve světle soudobých technických vymožeností představit například dobu, kdy byl jediným zdrojem tepla a světla vedle slunce již jen oheň - a ten navíc pravěcí lidé zpočátku nedokázali zapálit sami. Na druhou stranu pakliže výuka fyziky nerespektuje přirozený vývoj dětského poznávání, nepostupuje od jemu nejbližších jednoduchých problémů ke vzdáleným a složitějším a některé fáze historie poznání zcela vynechává, nelze se divit, že pro žáky pak mohou být fyzikální principy nepochopitelné a fyzika se stane strašákem.
Expozice muzeí zaměřených na oblast techniky (muzea vědy a techniky), které žákům přibližují realitu fungování technických artefaktů, mají proto značný didaktický přínos. Pozornost zaměřme alespoň na Národní technické muzeum v Praze a Technické muzeum v Brně.
Důležitou součástí fyzikálního vzdělávání je praktická složka. Z tohoto pohledu je významný počin Národního technického muzea v Praze. Zdejší promyšleně vytvořené workshopy (za podpory ESF) umožňují žákům reálně pracovat s historickými artefakty nebo funkčními kopiemi, ale i porovnat jejich možnosti či výkonnost s technikou současnou.
Z pestré nabídky workshopů nejvíce zaujala témata Čas a Energie. V obou případech jde pro fyziku o stěžejní pojmy, které zároveň fascinují lidstvo od samotného počátku civilizace.
Workshop Čas nabízí praktické experimenty: měření tepu Marciho kyvadlem, žáci sestaví vlastní sluneční hodiny, zkusí si práci s vodními, svíčkovými a přesýpacími hodinami. Silným zážitkem pak bývají modely - stavebnicový model Stonehenge a zmenšený model Pražského orloje. Důmyslnost, preciznost a trpělivost našich předků většinou obdivují i ti žáci, kteří jinak rozhodně přehnaným respektem netrpí. Workshop Čas lze doporučit nejčastěji pro 6. ročník základní školy a primu osmiletých gymnázií, avšak v závislosti na koncepci konkrétního ŠVP, nadání žáků, případně plánování výletů do Prahy, jistě nelze odejít zklamaně ani s žáky mladšími či staršími.
Workshop Energie je zaměřen na přeměny energie s ryze praktickým podtextem její výroby pro různé lidské činnosti od dopravy, přes svícení žárovek až po vyslání nouzového signálu z vysílače. Žáci si změří svůj výkon na jízdním kole, budou pracovat s funkčními modely parního stroje a Stirlingova motoru. Sestaví si chemický monočlánek a model elektromotoru. Tematický okruh Energie je zpravidla rozvíjen v 8. ročníku základní školy a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií, ale jeho praktické a srozumitelné pojetí nebrání návštěvě ani jiným ročníkům.
Do světa galerií a muzeí s mateřskou školou, Mgr. Hana Splavcová
V předškolním vzdělávání by měly být návštěvy muzeí a galerií pravidelnou součástí vzdělávací nabídky. Mají význam zejména z hlediska výchovného. Jsou jedním z prostředků posilování klíčových kompetencí. Děti se učí pravidlům chování, velkým přínosem je utváření vztahu k hodnotám minulosti, současnosti i budoucnosti. Správnou volbou konkrétního programu může učitelka přispět k počátku celoživotního zájmu a lásky dítěte k umění, kultuře, historii, vědě či přírodě.
Před každou návštěvou muzea nebo galerie musí pedagog nejprve vyhledat z aktuální nabídky takovou variantu, která bude pro děti přínosná a přiměřená. Důležité je stanovení vzdělávacího cíle – co návštěvou sleduji, jaký bude mít pro děti význam, kam je posune, co se děti naučí. Je nutné také zvažovat časovou náročnost, a to z hlediska organizace dne v mateřské škole i z hlediska fyzické a psychické připravenosti konkrétní skupiny dětí (zvládnou cestu, ujdou celou vzdálenost pěšky, udrží pozornost...?). O plánované akcí musí být předem informováni rodiče (vhodné oblečení dětí, včasný příchod, případně finance). Pedagog nesmí zapomenout na přípravu dětí před uskutečněním akce tak, aby věděly, co mají očekávat. Může využít předchozí zkušenosti některých dětí získaných prostřednictvím akcí mateřské školy nebo rodiny, kdy tyto děti vyprávějí, co si pamatují, co se jim líbilo. Zejména je třeba děti poučit o vhodném chování, a to ještě před vlastní návštěvou (nejlépe několikrát), a pak samozřejmě i cestou nebo po příchodu na místo. Vhodnou formou přípravy může být námětová hra „Na galerii“, „Na muzeum“.
Při vlastní návštěvě je třeba cíleně vybírat, děti nepřehlcovat podněty a informacemi. Je vhodnější, pokud je to s ohledem na dostupnost možné, volit více kratších návštěv v průběhu roku, než jednu obsáhlou. Muzea a galerie nabízejí vlastní programy, zaměřené na děti předškolního věku. Je dobré se o nich informovat, učitelky by měly mít přehled o těchto nabídkách ve svém regionu. Například Národní galerie v Praze má připraveno několik programů speciálně určených pro mateřské školy.
Zážitky z každé exkurze je nutné nechat děti prožít, tzn. pracovat s tématem v dalších dnech v mateřské škole. Variant je jistě mnoho - od výtvarného zpracování, přes cílené vyprávění, námětovou hru, uspořádání výstavy, po dramatizaci. Nakonec pedagog zhodnotí, zda se mu podařilo naplnit plánované vzdělávací cíle či ne (a proč?).
Rozvoj geometrické představivosti, RNDr. Eva Zelendová
Využití prostoru muzea s expozicí zaměřenou na výtvarné umění jako místa pro rozvoj matematické gramotnosti žáků nebývá příliš obvyklé. Význam takové aktivity si můžeme ilustrovat na příkladu utváření a rozvíjení geometrické představivosti žáků, tj. představivosti s geometrickým obsahem s využitím expozice Muzea moderního umění v Olomouci.
Na samém začátku je třeba si uvědomit, že při rozvíjení geometrických představ žáků musí každý geometrický poznatek vycházet z jasné a jednoduché názorné představy a opírat se o ni. Vytvoření správných geometrických představ proto vyžaduje velké množství zkušeností z různých forem činnosti s „geometrickým materiálem“. Ve školské praxi to znamená poznávat geometrické útvary (rovinné i prostorové) aktivně a co možná nejvíce způsoby (Molnára, 2009). Proto mezi vhodné aktivity při utváření geometrické představivosti patří i návštěva expozice výtvarného umění.
Konkrétním příkladem může být návštěva Muzea moderního umění v Olomouci. Z mnoha možností, které vynikající expozice nabízí pro rozvoj geometrické představivosti, vybíráme jednu konkrétní „ochutnávku“: Milan Dobeš, Centrální přitažlivost 1961/1971, serigrafie (obr. č. 6), Hugo Demartini, Reliéf, 1964, bílá pryskyřice, 1964, (obr. č. 7) a Hugo Demartini Prostorový objekt II, chrom (obr. č. 8). Díla těchto autorů mohou pomoci žákům základní školy lépe pochopit souvislosti „mezi rovinou a prostorem“, mezi rovinnými útvary (kružnice, kruh) a útvary prostorovými (polokoule, koule).
Obr. č. 6[12]. Autor díla: Eva Zelendová
Obr. č. 7. Autor díla: Eva Zelendová
Obr. č. 8. Autor díla: Eva Zelendová
Využití výstavních prostor pro výuku matematiky klade na učitele zvýšené nároky. Před návštěvou expozice se žáky se musí učitel s vystavovanými objekty sám seznámit, promyslet způsob práce se žáky v prostorách výstavní síně (práce na stanovištích, skupinové plnění zadaných úkolů apod.), případně připravit pracovní listy pro žáky. Vynaložené úsilí však pomůže nejen rozvíjet nebo upevňovat matematickou gramotnost (v uvedené aktivitě konkrétně geometrickou představivost), ale může u žáků pomoci budovat kladný vztah jak k výtvarnému umění, tak k matematice.
Závěr
Přestože je spolupráci škol a muzeí – muzeí a škol věnována pozornost řadu let (uveden je zde pouze zlomek odborné literatury), stále je ve školní praxi systematické využívání edukativních programů muzeí a galerií spíše vzácností.
Je třeba se začít ptát proč tomu tak je a co vše tomu na straně škol brání? Přesto přese všechno snad alespoň tento skromný text přispěl k tomu, že se opět začne veřejnost s (nejen pedagogická) o vzdělávací a odborný potenciál muzeí zajímat.
A na závěr jedna otázka, kterou můžeme začít: Známe muzea, která jsou nám „na dosah“?
POUŽITÁ LITERATURA
BRABCOVA, A., a kol. Brána muzea otevřená: Juko, 2003
Molnár, J., Rozvíjení prostorové představivosti (nejen) ve stereometrii. Olomouc, 2009.
ŠOBÁŇOVÁ, P., Muzejní edukace: Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, 2012.
ŠOBÁŇOVÁ, P., Edukační potenciál muzea: Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, 2012.
ŠOBÁŇOVÁ, P., ŠOBÁŇ, M., Muzejní edukace – rozšířená interaktivní verze: Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, 2012.
ŠOBÁŇOVÁ, P., Muzejní edukace: Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, 2012.
ŠOBÁŇOVÁ, P., Edukační potenciál muzea: Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, 2012.
ŠOBÁŇOVÁ, P., ŠOBÁŇ, M., Muzejní edukace – rozšířená interaktivní verze: Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, 2012.
[2] BRABCOVA, A. a kol., Brána muzea otevřená: Juko, 2003. Publikace (společně s projektem) „položila systémové základy veřejné role muzea v místním společenství“(Brabcová 2003). Její přínos k chápání „učení se“ jako kreativního procesu je nadčasově inspirativní.
[3] Konference jsou platformou pro setkávání zásadních aktérů vzdělávání - všech typů škol, Národního ústavu pro vzdělávání (dříve VÚP) muzeí, galerií, archivů a odborných pracovišť památkového ústavu. V posledním ročníku (2013) se zúčastnilo konference 130 odborníků z celé České republiky a Slovenska. Jednání zahrnovalo jak představení edukativních projektů jednotlivých institucí a příkladů dobré praxe ve školách, tak i příspěvky z oblasti teorie a metodologie oboru muzejní pedagogiky včetně systémových projektů spolupráce napříč institucemi. Příští ročník konference Muzeum a škola se uskuteční ve Zlíně v březnu 2015. Další informace je možné získat na stránkách Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, [cit. 2014-13-1]. Dostupné z WWW: http://www.muzeum-zlin.cz/cs/stranky/konference-muzeum-a-skola/
[4] Nelze se zde nezmínit o Národní galerii a o lektorském oddělení Veletržního paláce, jehož činnost se od roku 2004 systematicky zaměřovala na podporu nové koncepce Výtvarného oboru a celé vzdělávací oblasti Umění a kultura tak, jak byla nastavena v rámcových vzdělávacích programech. Jedním z důvodů bylo i to, že jazyk Výtvarného oboru začal být pro tyto instituce „uchopitelnější“ v kontextu umělecké tvory a zejména současného umění.
Edukační činnosti se systematicky věnuje Muzeum moderního umění v Olomouci. Programy jsou podrobně popsány v publikacích projektu. Pro ilustraci uvádíme článek zpracovaný přímo pro Metodický portál:
Národní ústav pedagogický spolupracuje s centrem současného umění DOX – informace jsou dostupné na Digifoliu: Centrum současného umění DOX http://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=5687,[cit. 2014-13-1].
[5] V českém prostředí se pod pojmem galerie rozumí muzeum umění (nejčastěji výtvarného). Čtenářům můžeme pro základní orientaci doporučit k pozornosti kapitolu „Muzeologický kontext muzejní edukace“ v publikaci Petry Šobáňové, Muzejní edukace: Olomouc, 2012.
[6] Vzhledem k rozsahu textu se zde podrobněji nezmiňujeme o nutnosti návštěv koncertů, divadelních a tanečních představení a filmových projekcí a tudíž zde ani neuvádíme odkazy na akce a činnost institucí, které se k těmto oborům váží.
[8] ŠOBÁŇOVÁ, P., Muzejní edukace: Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, 2012, s. 75.
[9] SÝKOROVÁ, L., Konečně spolu, Ústí nad Labem, Fakulta umění a designu UJEP, 2011
[10] Pokud muzeum participuje na vzdělávání, které probíhá zejména na základních a středních školách, může být jeho činnost považována za součást formálního vzdělávání.
[11] Fotografie (obr. č. 1 – 5) jsou z archivu autorky textu.
[12] Fotografie (obr. č. 6 – 8) jsou z archivu autorky textu.
