Když vyhrajete soutěž v AI fotografii s reálným snímkem

Spisovatele a fotografa Milese Astraye generativní umělá inteligence příliš neznepokojovala. Nedělal si starosti nad tím, že by tato technologie mohla zásadně ovlivnit jeho práci. Vytvořil si totiž osobitý způsob vyjadřování, kterému stroj prostě nerozumí. To, co ho však trápilo, byly tektonické změny ve společnosti, které takřka přes noc mohly zničit živobytí, povolání, odvětví a demokratické pilíře.

Neměl v úmyslu umělou inteligenci démonizovat či prorokovat konec světa, chtěl pouze přesunout debatu o AI z veřejné diskuze ke konkrétním činům. A proto se rozhodl, že svou práci s názvem Flamingone (česky volně přeloženo jako Zmizelý plameňák) přihlásí do AI kategorie prestižní mezinárodní fotografické soutěže 1839 Awards. Reálná fotografie zobrazuje zdánlivě bezhlavého plameňáka, který je zaneprázdněn škrábáním břicha, s krkem schovaným pod svým trupem. 

Foto: Miles Astray

Astray přitom myslel na jediné: pokud by tímto snímkem dokázal přesvědčit prestižní porotu uvedené soutěže, ukázal by, že lidsky vytvořený obsah neztratil svou relevanci, že matka příroda a její lidské interpretace mohou stále překonat stroj a že kreativita a emoce jsou víc než jen řetězec čísel.

A co se nestalo.

Porota jeho fotografii vybrala spolu s několika „opravdovými“ obrázky generovanými umělou inteligencí do užšího výběru ve dvou oceňovaných kategoriích: výběr poroty a hlasování veřejnosti. Nakonec uspěla v obou, získala cenu diváků a zvítězila také u poroty. Stala se tak pravděpodobně první skutečnou fotkou, která vyhrála soutěž v AI fotografii.

[1]

Příběh naruby, který o mnohém vypovídá

Miles Astray se samozřejmě necítil dobře, že porotu uvedl v omyl. Považoval je ovšem za profesionály, kteří by mohli uznat, že daný zásah do AI s jeho etickými důsledky převažuje nad etickými důsledky klamání diváka, což je samozřejmě ironické, protože právě tohle AI dělá. A tady někde začal celý překroucený příběh.