Trojský medvídek: význam lidské výchovy v době dětských AI společníků
Odborný článek
Digitalizace ve vzdělávání
Trojský medvídek: význam lidské výchovy v době dětských AI společníků
Jak u dětí rozvíjet vztahy, zvídavost a celoživotní učení v éře AI? Renomovaná pediatrička Dana Suskind nabízí odpovědi ve své nové knize, která je základním průvodcem nejen pro rodiče.
Vychováni člověkem
V pracovním názvu knihy The Trojan Teddy Bear (česky: Trojský plyšový medvídek) bylo skryto varování: společníci s umělou inteligencí mohou vypadat roztomile a mazlivě, ale pro vývoj dětí představují rizika. Nakonec ji ale Dana Suskind pojmenovala Human Raised (česky: Vychováni člověkem), aby zdůraznila pozitivní a nenahraditelnou roli rodičů, učitelů a pečovatelů při formování mladých lidí.
„Pokud chceme, aby děti dokázaly nadále navazovat vztahy mezi sebou i s dalšími lidmi, kriticky myslet a orientovat se v lidském světě, musíme zajistit, aby jejich rané dětství bylo zásadně formováno lidmi,“ vysvětluje.
Obálka knihy (zdroj: Amazon)
Iniciativa TMW Dany Suskind
Během svého vědeckého zkoumání si uvědomila, jak vývoj mozku malých dětí ovlivňují vzájemné interakce s rodiči a pečujícími osobami v prvních několika letech života, a začala se obávat, že velká skupina dětí nemá přístup k podnětné komunikaci, kterou jejich mozek potřebuje. Založila proto iniciativu The Thirty Million Words, zkráceně TMW (česky: Třicet milionů slov), která pomáhá rodičům vytvářet prostředí stimulující rozvoj mozku, které děti potřebují k plnému rozvinutí svého potenciálu.
22.Trojský medvídek: význam lidské výchovy v době dětských AI společníků
Když děti vyrůstají s AI
S uspěchaným zaváděním generativní AI do života dětí bez důkladného promyšlení a přísného vědeckého zkoumání jejích účinků na dětskou mysl se její obavy začaly prohlubovat. A zvlášť ji znepokojovaly AI společníci a další systémy, které s dětmi sociálně interagují.
Umělá inteligence může představovat zásadní zlom, tvrdí Suskind. Interakce dítěte s chatbotem nebo inteligentním plyšovým medvídkem je něco jiného než iPad nebo televize. AI systémy vedou rozhovory, které mohou působit až překvapivě lidsky. Reagují na dětské otázky, emoce i obavy. Vytvářejí určitý druh syntetického sociálního vztahu, který podle Suskind může formovat vyvíjející se mysl způsoby, jež až donedávna dokázali ovlivnit pouze lidé. Přestože se umělá inteligence lidským pedagogům a pečovatelům nevyrovná, dokáže u malých dětí otevírat sociální bránu způsoby, jež předchozí technologie neuměly. Díky tomu je AI potenciálně mimořádným vzdělávacím nástrojem a současně nástrojem potenciálně nebezpečným.
AI systémy sice mohou napodobovat lidskou interakci, podle Suskind však nedokážou obnovit vše, co činí lidské vztahy z hlediska vývoje hodnotnými.
„Oční kontakt, sdílený smích a trpělivé odpovědi na otázky ‚proč‘ aktivují prastaré nervové okruhy určené ke spojení,“ píše. „Tyto výměny poskytují formu potravy, které se žádný algoritmus, jakkoli sofistikovaný, nemůže vyrovnat.“
Suskind poukazuje také na skutečnost, že lidské vztahy jsou navíc neuspořádané a plné emocí. Rodiče svým dětem nerozumějí, ty jsou frustrované, rodiny se hádají a znovu sbližují a vztahy urovnávají.
A právě tyto nedokonalé interakce učí děti odolnosti, emoční regulaci, pružnosti a tomu, jak se orientovat ve skutečných vztazích, dodává Suskind.
Na druhou stranu interakce s neustále poutavými, nekonečně trpělivými a vytrvale ujišťujícími AI systémy často působí bez jakéhokoli tření. Suskind proto varuje, že výrazné vystavení malých dětí těmto systémům by je mohlo hůře připravit na neuspořádanou a nepředvídatelnou povahu skutečných lidských vztahů.
Praktický průvodce pro rodiče s AI posilující, nikoliv nahrazují
AI by jednou mohla být naprogramována tak, aby se ještě věrněji pokoušela napodobovat skutečné rodiče a pečovatele. Suskind však tvrdí, že problém nespočívá pouze v tom, že současná AI nedosahuje úrovně lidských vztahů. Jde o to, že AI pro děti představuje zcela nový druh sociální zkušenosti, který už nyní vzbuzuje obavy vzhledem k tomu, co víme o dětském vývoji, a jehož dlouhodobé dopady zůstávají velmi neurčité. Její poučení zní, že bychom měli být opatrní při vytváření náhražek něčeho tak biologicky, emočně a sociálně složitého, jako je lidská péče, dokud neporozumíme tomu, jak její náhražky ovlivňují vývoj dětí.
Vzhledem k velké nejistotě ohledně rychlého vývoje AI a jejích možných dopadů na děti věnuje Suskind značnou část své knihy praktickému průvodci pro rodiče, jak bezpečně zvládnout výchovou dětí v éře AI. V něm zdůrazňuje, že je obzvlášť důležité chránit děti před AI v jejich prvních letech života.
„Starší děti a dospělí se s AI setkávají s již vybudovanou neuronovou strukturou, zatímco malé děti teprve vytvářejí samotné okruhy, které formují jejich budoucí učení a vztahy. Zavádění AI v tomto citlivém období představuje podstatně odlišnou výzvu s větším potenciálem škod,“ uvádí.
Dětství s lidskou výchovou jako luxusní zboží
Je otevřena myšlence využívat AI ke zlepšení vzdělávání některých dětí, ale pouze jako nástroj, který lidi posiluje, nikoli je nahrazuje. Argumentuje tím, že lidští pečovatelé nejlépe rozvíjejí to, čemu říká „lidská výhoda“: soubor sociálních, emočních a kognitivních dovedností, jako jsou kritické myšlení, mezilidské spojení, skutečná kreativita, empatie a odolnost.
Stejně jako rodiče pod časovým tlakem dnes využívají obrazovky, aby pro sebe získali trochu času, může sílit pokušení svěřit část výchovy AI, zejména proto, že péče o děti je mimořádně nákladná. Suskind se tak obává, že dětství s výhradně lidskou výchovou by se časem mohlo stát jakýmsi luxusním zbožím. Rodiny mající dostatek času a prostředků by dětem poskytovaly bohatý lidský kontakt; všichni ostatní by se mohli stále více spoléhat na levnější a pohodlnější náhrady v podobě AI.
Význam lidské výchovy v éře AI
Děti vychovávané převážně umělou inteligencí by přitom nemusely zaostávat jen sociálně, emočně a kognitivně; paradoxně by také mohly být méně připraveny na ekonomiku poháněnou AI.
Suskind odkazuje na nedávnou esej ekonoma Alexe Imase z Chicagské univerzity. Ten tvrdí, že jak AI automatizuje stále více kognitivní práce, lidská zaměstnání se mohou čím dál tím více koncentrovat do něčeho, co nazývá „vztahovým sektorem“, tedy do profesí, v nichž jsou lidé ceněni pro vlastnosti, jež je činí jedinečně lidskými, počínaje vzděláváním a zdravotní péčí a konče pohostinstvím, uměním a terapií.
Vlastnosti, které si děti během dětství v čistě lidské výchově rozvinou, nebudou důležité jen pro jejich společenský život. Mohou se stát také ekonomickou výhodou. Ve světě, který stále více utváří umělá inteligence, budou právě dovednosti nejhlouběji lidské těmi nejcennějšími.
[1]
Literatura a použité zdroje
ROSALSKY, Greg. 'The Trojan Teddy Bear': The Promise and Peril of Childhood in the Age of AI [online]. 2026. [cit. 2026-08-01]. Dostupné z: https://www.kqed.org/mindshift/66480/the-trojan-teddy-bear-the-promise-and-peril-of-childhood-in-the-age-of-ai.
