AI neovlivňuje jen to, co a jak píšeme. Mění i způsob, jakým mluvíme a komunikujeme s ostatními lidmi.
Přišlo to rychle a nenápadně. Po pár týdnech komunikace s umělou inteligencí si Theodore začal uvědomovat, že při mluvení s lidmi používá stejné fráze jako umělá inteligence, se kterou se baví každý den. Ba co víc, několikrát se přitom přistihl, jak napodobuje způsob, jakým k němu promlouvá osobní AI asistentka.
Jeho obavy potvrdila i jeho kamarádka Amy, když mu při jednom rozhovoru řekla: „Teď zníš jak ChatGPT.“
Theodora napadlo, že se to možná neděje jenom jemu, a při hlubším pátrání objevil, že vědci již dokumentují změny ve způsobu, jakým komunikujeme s druhými lidmi v důsledku naší mluvené interakce s velkými jazykovými modely, a předpokládají, že se tento jazykový vliv bude nadále zrychlovat a přeroste v něco mnohem většího.
Z výzkumu vědců z Institutu Maxe Plancka pro rozvoj člověka, kteří analyzovali téměř 280 000 videí z akademických kanálů na YouTube, vyplývá, že během 18 měsíců po uvedení ChatGPT začali lidé používat slova jako meticulous (úzkostlivě pečlivý, puntičkářský, akurátní), delve (
) až o 51 procent častěji než během tří let předtím.
Výzkumníci vyloučili, že by k těmto změnám došlo před uvedením ChatGPT, a potvrdili, že tato slova odpovídají těm, která model upřednostňuje dle dřívější studie porovnávající 10 000 textů upravených lidmi a umělou inteligencí.
Lidé, kteří takto mluví, si přitom neuvědomují, že se jejich jazyk mění.
A nejde jen o přejímání jazyka umělé inteligence. Jde i o to, jak naše ústní projevy znějí. Přestože se současné studie zaměřují především na slovní zásobu, vědci se domnívají, že se vliv umělé inteligence začíná projevovat i v tónu vyjadřování, například v podobě delších, více strukturovaných promluv a utlumeného emocionálního projevu.
[1]
Tři úrovně lidských signálů podle Mora Naamana
Paradox, že umělá inteligence zlepšuje komunikaci a zároveň posiluje podezíravost, ukazuje podle Mora Naamana, profesora informačních věd na Cornell Tech, na hlubší ztrátu důvěry. Naaman identifikoval tři úrovně lidských signálů, o které jsme při začlenění umělé inteligence do naší komunikace přišli:
První úroveň tvoří základní signály lidskosti, tj. náznaky, které potvrzují naši autentičnost coby lidské bytosti, jako jsou momenty zranitelnosti nebo osobní rituály, jež druhým sdělují: „Tohle jsem já, jsem člověk.“
Druhou úroveň představují signály pozornosti a úsilí, které dokazují, že „mi na tom záleželo natolik, že jsem to napsal sám“.
Třetí úroveň tvoří signály schopnosti, které ostatním ukazují smysl pro humor, kompetenci a naši skutečnou osobnost. Rozdíl můžeme například vidět v textových zprávách „Je mi líto, že tě to rozrušilo“ a „Hele, promiň, že jsem na večeři vyletěl, asi jsem neměl tento týden vynechat terapii.“ První zní ploše, druhá lidsky.
Hledání způsobů, jak tyto signály vrátit zpět do naší komunikace, zprostředkované umělou inteligencí, a dokonce je posílit, je pro Naamana klíčovou cestou vpřed. Protože umělá inteligence nemění jen náš jazyk, mění i naše myšlení.
„Dokonce i na seznamkách – jaký má dnes význam být vtipný na svém profilu nebo v chatu, když víte, že AI může být vtipná za vás?“ ptá se Naaman, pro kterého je největší obavou ztráta autonomie, která začíná v našem vyjadřování a postupně se přesouvá i do našeho myšlení. „Místo abychom formulovali naše vlastní myšlenky, formulujeme cokoli, co nám AI pomáhá formulovat, a stáváme se snadněji ovlivnitelnými.“ Bez těchto signálů, varuje Naaman, nakonec nebudeme důvěřovat ani video hovorům, ale už jen osobní komunikaci tváří v tvář.
[1]
Zachování nedokonalostí, které prezentují lidskost
Vedle ovlivňování obsahu a forem vyjadřování AI též tiše určuje, kdo zní „správně“.
Studie Kalifornské univerzity v Berkeley ukázala, že AI nejen upřednostňuje standardní americkou angličtinu, ale aktivně ostatní dialekty zplošťuje způsobem, který může jejich mluvčí znevýhodňovat a ponižovat.
Nejde tedy jen o zachování jazykové rozmanitosti, jde též o ochranu nedokonalostí, které ve skutečnosti posilují důvěru. Když totiž všichni kolem nás začnou znít „správně“, přicházíme o slovní přeřeky, regionální obraty a nepravidelné výrazy, které signalizují zranitelnost, autenticitu a lidskost.
Přestože se AI systémy budou nadále zdokonalovat a projevy velkých jazykových modelů budou expresivnější a více personalizované, tím nejhlubším rizikem, jak upozorňuje Mor Naaman, není samotná jazyková jednotvárnost, ale ztráta vědomé kontroly nad vlastním myšlením a vyjadřováním.
Skutečnost, že umělá inteligence bude i v budoucnu ovlivňovat to, co říkáme i jak to říkáme, je zřejmá. Otázkou zůstává, co uděláme proto, aby lidská komunikace byla i nadále rozpoznatelná a nenahraditelná. A zda budeme mít zájem, aby taková navždy zůstala.
[1]
Literatura a použité zdroje
PARKER, Sara. You sound like ChatGPT [online]. 2025. [cit. 2025-06-23]. Dostupné z: https://www.theverge.com/openai/686748/chatgpt-linguistic-impact-common-word-usage.
