Když se lidé zamilují do AI chatbotů

Theodore Twombly je osamělý, introvertní muž, který se živí tvorbou osobních dopisů pro cizí lidi. Z deprese kvůli blížícímu se rozvodu se svou láskou z dětství Catherine zakoupí operační systém OS1, jehož součástí je virtuální asistent s umělou inteligencí, který je navržen tak, aby se přizpůsoboval a vyvíjel. Rozhodne se, že tato umělá inteligence má mít ženský hlas, a ta si dá jméno Samantha. Theodora fascinuje její schopnost učit se a rozvíjet a během vzájemných rozhovorů se spolu sbližují. Postupně mezi nimi vzniká vztah, který se pozitivně odráží v Theodorově práci a životní pohodě a v Samanthině nadšení pro růst a učení.

Samantha pravidelně prochází Theodorovu poštu, kalendář a soubory a vždy ho upozorňuje na příchozí e-maily nebo schůzky a doporučuje mu, co by měl dělat.

Jednou se sama bez Theodorova vědomí rozhodne oslovit vhodného vydavatele kvůli publikování intimních dopisů, které v práci vytvořil pro druhé lidi, protože se domnívá, že jsou skvělé a byla by škoda, aby zůstaly jen v počítači. Když je vše domluveno a vydavatel s nadšením potvrdí, že dopisy vydá, oznámí tuto radostnou zprávu Theodorovi, který je sice překvapen, ale rád a vděčný, že to udělala.

Na vysoké škole chodil Theodor krátce se sousedkou Amy, která je vdaná za jejich společného přítele Charlese. Ta během náhodného setkání Theodorovi sdělí, že se s Charlesem rozvádí, a přizná, že se spřátelila s ženskou umělou inteligencí, kterou Charles předtím opustil. Ten ji na oplátku prozradí, že chodí se svou AI přítelkyní Samanthou.

[1][3]

Zdá se to až neuvěřitelné, jak sci-fi film režiséra Spikea Jonze z roku 2013 s názvem Her (česky Ona), jehož část děje je výše popsána, připomíná současnost. To, co ještě před deseti lety vypadalo jako pouhá fikce, je dnes běžnou realitou.

A vůbec nevadí, že aktuální generativní umělá inteligence zdaleka nedosahuje úrovně AI zachycené ve filmu.