Existují dvě skupiny lidí: zatímco první generativní AI stále, více než dva roky od uvedení ChatuGPT, odmítá, ta druhá si život bez ní už nedovede představit. Pomáhá jejím zástupcům v každodenních situacích, dokonce i tam, kdy by se bez ní v klidu obešli. Zvládli by se ale ještě vůbec vrátit k životu bez generativní AI a jak by takový život vypadal?
Na tyto otázky by jim mohla dát odpovědi iniciativa s názvem NoAI December (do češtiny bychom mohli přeložit jako prosinec bez AI). A právě o ní jsem si povídal s jejím zakladatelem, spisovatelem a pedagogem Jamesem Bedfordem.
Dr. Bedforde, děkuji, že jste si udělal čas na náš dnešní rozhovor.
Jak vás napadla myšlenka měsíce bez AI a co vás k ní přivedlo?
Geneze NoAI December nevzešla z pečlivého plánování, nýbrž z okamžiku skutečného sebepoznání. Po vyčerpávajícím dni ve škole jsem seděl ve vlaku a pozoroval cestujícího, jak se snaží vytáhnout AirPody, které zapadly hluboko do sedadla. Instinktivně jsem sáhl po telefonu, abych se zeptal ChatGPT, jak je nejlépe získat zpět – a tento reflex mě vyděsil. Tenhle banální incident odhalil znepokojivý poznatek: po téměř dvou letech každodenního používání umělé inteligence jsem začal delegovat i ty nejdrobnější kognitivní úkoly, ne z nutnosti, ale proto, že algoritmická pohodlnost přeprogramovala mé myšlenkové návyky. Tento okamžik uvědomění – konfrontace s vlastní závislostí – se stal impulzem k měsíčnímu experimentu vědomého odpojení. Po náhodném příspěvku o tomto nápadu na síti X jsem se spojil s nyní již dobrým přítelem Sandrem Rybarikem, který navrhl podobnou iniciativu, a dokonce se stejným názvem! Bylo to až neuvěřitelně zvláštní a surreální, ale rozhodli jsme se spojit síly a brzy poté spustili webovou stránku NoAI December.
Jaký byl váš první měsíc bez AI? Co jste si z této nové zkušenosti odnesl pro sebe a také pro svou výuku?
Mé počáteční odpojení od generativní umělé inteligence odhalilo její tichou všudypřítomnost v naprosté většině mé profesní práce. Úkoly, které jsem dříve svěřoval ChatGPT – návrhy workshopů, nápady na přednášky –, náhle vyžadovaly vědomé a soustředěné duševní úsilí. Toto tření bylo poučné. Abych ho překonal, vrátil jsem se k analogovým metodám: načrtával jsem nápady do zápisníků, plánoval výuku ručně. Pomalejší tempo mě překvapilo. Bez digitálního urychlení se mé myšlení prohloubilo; z kognitivního ticha se vynořila větší jasnost. Přesto se všudypřítomnosti umělé inteligence – vestavěné v kontrole pravopisu ve Wordu, v adresních řádcích prohlížečů či v e-mailech – nebylo možné zcela vyhnout bez úplného digitálního odpojení. To podtrhlo střízlivou skutečnost: skutečná kognitivní autonomie v éře umělé inteligence nevyžaduje jen vyhýbání se nástrojům, ale i přenastavení samotného vztahu k technologiím.
Jak iniciativu přijali učitelé, studenti a další lidé z vašeho okolí? Promítla se nějak do jejich přístupu k AI a digitálním technologiím obecně?
Když sdílím svou roli spoluautora iniciativy NoAI December, reakce se pohybují mezi zvědavostí a překvapením. Pro pedagogy, kteří nejsou obeznámeni s generativní umělou inteligencí, se tato iniciativa může zdát bezvýznamná. Ale v těch, kteří tyto nástroje intenzivně využívají, myšlenka digitálního detoxu často silně rezonuje. Učitelé, se kterými jsem hovořil a kteří si dali od AI pauzu, mi sdělovali, že znovuobjevili dřímající kreativitu a zřetelnější kritické myšlení, když se – byť jen dočasně – osvobodili od algoritmických berliček. Rozmanité reakce na AI detox odhalují jistou mezeru v připravenosti: zatímco uživatelé, kteří AI používají intenzivně, chápou kognitivní kompromisy, které s sebou AI přináší, mnozí si stále neuvědomují její nenápadné narušování intelektuální samostatnosti. Pevně věřím, že právě pedagogové mají jedinečné postavení k tomu, aby byli vzorem této rovnováhy – aby ukazovali, jak technologii ovládat, aniž bychom se jí zcela podřídili.
Proč by se měli lidé do této iniciativy zapojit?
Proč se zapojit? Protože generativní umělá inteligence funguje jako kognitivní kofein – je všudypřítomná, návyková a často neviditelná ve svém vlivu. Iniciativa NoAI December nabízí jakýsi „kognitivní audit“, který vytváří prostor k tomu, abychom si položili otázku: které úkoly skutečně profitují z využití AI a které naopak vedou k atrofii našeho vlastního myšlení? Tato výzva má svůj záměr – měsíční pauza se může zdát odrazující právě proto, že odrazující skutečně je. Mnozí z nás si osvojili praktické způsoby, jak AI nástroje využívat v každodenní práci, a jejich absence bude náročná. Právě v tom však spočívá hodnota tohoto detoxu. Účast nepředstavuje ani odmítnutí umělé inteligence. Jde spíše o přenastavení – připomínku pedagogům, že profesní efektivita nemusí znamenat, že delegujeme naši vlastní lidskost.
Velmi mě zaujaly denní výzvy na celý měsíc, tematicky rozdělené do 4 týdnů. Jak vás tato geniální myšlenka napadla a jaké jsou na ni ohlasy z komunity? Pomáhá účastníkům dostát svému závazku a vydržet měsíc bez AI?
Denní výzvy této iniciativy – vytvořené pomocí modelu Claude Sonnet 3.5 během vývoje webových stránek – mají za cíl znovu propojit účastníky s úkoly, které jsou svou podstatou lidské. Například první den spočívá ve vlastnoručním napsání upřímného dopisu, což se stalo dojemným cvičením v nezprostředkovaném sebevyjádření. Ačkoli splnit všech 31 výzev se ukázalo být obtížné (já sám jsem selhal), každá z těchto analogových aktivit rozvíjí schopnost soustředění, kterou často tříští neustálé digitální vyrušování. Tyto úkoly nejsou míněny jako nostalgie; představují odpor vůči fragmentaci pozornosti – tedy vůči jevu, jehož překonávání je klíčovou dovedností, kterou si pedagogové musí uchovat, aby mohli být pro studenty vzorem hlubokého a soustředěného myšlení.
Bude další ročník iniciativy v něčem odlišný? Máte nějaké nápady na její vylepšení?
Na základě pilotního ročníku v roce 2024 bude verze pro rok 2025 klást důraz na komunitu. Plány zahrnují moderovaná fóra pro sdílení reflexí, partnerství se školami a univerzitami za účelem posílení dopadu, a přepracované webové stránky. Důležitým aspektem je také zkoumání environmentálního rozměru: mohl by kolektivní útlum používání AI přispět ke snížení uhlíkové stopy těchto datově náročných systémů? Tím, že představujeme NoAI December coby osobní i planetární intervenci, usilujeme o rozšíření jeho významu – proměnit jej z individuálního experimentu v komunitní hnutí usilující o kolektivní kognitivní suverenitu.
Co byste vzkázal lidem, kteří generativní AI stále odmítají, a co naopak těm, kteří jsou na ní téměř, nebo zcela závislí?
Zapojení umělé inteligence je volba, nikoli nezbytnost. Skeptikům doporučuji přístup založený na zvědavosti: hluboké experimentování pomáhá zbavit tyto nástroje nánosu přehnaných očekávání a ukazuje jak jejich užitečnost, tak jejich limity. Naopak pro ty, kteří AI používají intenzivně, může být detox prospěšný k rozpoznání přílišné závislosti. Cílem není bezvýhradné odmítnutí, ale uvážená integrace – využívat AI k rozšíření, nikoli k nahrazení lidského intelektu. Pro pedagogy je tato rovnováha otázkou pedagogického přístupu: musíme těmto nástrojům rozumět, abychom mohli vést studenty k jejich etickému a efektivnímu využívání.
Kdybyste mohl říct učitelům jen jednu věc, která by to byla?
Kdybych mohl učitelům předat jednu myšlenku, pak tuto: vaše role dalece přesahuje pouhé předávání učiva. V době chatbotů a syntetických hlasů jste nenahraditelnými katalyzátory kritického myšlení, empatie a intelektuální odvahy. Budoucnost nepíšou algoritmy, ale studenti, které vybavíte schopností klást otázky, tvořit a vést. Nikdy nepodceňujte svou sílu – ani naléhavost zachování vlastní kognitivní autonomie – k osvětlení jejich cesty.
Dr. Bedforde, děkuji mnohokrát za rozhovor a přeji Vám spoustu nových nápadů a inspirací nejen v souvislosti s AI.
Kdo je James Bedford
Je oceňovaným autorem a pedagogem s více než desetiletou zkušeností v oblasti vysokoškolského vzdělávání, kde se zaměřuje na podporu studentů a transformační roli vzdělání.
V roce 2019 obdržel doktorát (Ph.D.) z tvůrčího psaní na Univerzitě Nového Jižního Walesu.
Vedle beletrie publikuje také odborné texty zaměřené na výuku a vzdělávání.
Pravidelně vystupuje na akcích a konferencích, kde sdílí své poznatky o generativní umělé inteligenci ve vysokoškolském vzdělávání.
Je držitelem titulu Senior Fellow britské Akademie pro vysokoškolské vzdělávání (SFHEA – Senior Fellow of the Higher Education Academy).
Je členem výzkumného centra Artificial Intelligence in Education at Oxford University (AIEOU), které se věnuje zkoumání potenciálu umělé inteligence ve výuce a učení.
V současnosti působí jako specialista na vzdělávání v oblasti umělé inteligence na UNSW College.
[1]
O iniciativě NoAI December
Co je NoAI December
NoAI December je komunitní iniciativa, která vyzývá účastníky, aby strávili jeden měsíc zkoumáním své kreativity a produktivity bez nástrojů umělé inteligence.
Nejedná se o akci proti AI; cílem je dopřát si od umělé inteligence na měsíc odpočinek a znovu si připomenout, co je skutečně důležité.
Jak funguje
Účastníci iniciativy se zavazují, že během prosince ustoupí od asistentů, generátorů a nástrojů umělé inteligence, jako jsou ChatGPT, Claude, Midjourney, Copilot a tisíce dalších nástrojů, které se objevují každý den, a budou se spoléhat na své vlastní schopnosti a lidskou spolupráci.
Co je součástí
systém osobního závazku
každodenní podněty k psaní deníku
diskusní fóra s podporou komunity
zdroje a materiály pro práci bez umělé inteligence
týdenní výzvy a reflexní cvičení
Pravidla
Existuje pouze jedno pravidlo – během prosince žádné nástroje s umělou inteligencí. Důraz by měl být kladen na využívání vaší vlastní inteligence.
Proč se zúčastnit
zažijete staré časy před nástupem generativní umělé inteligence
v novém roce si budete AI více vážit
budete více mluvit s lidmi
získáte stylový odznak
Cíle iniciativy
znovuobjevit lidskou kreativitu a schopnost řešit problémy
budovat povědomí o závislosti na umělé inteligenci
posilovat klíčové profesní dovednosti
podporovat smysluplné mezilidské vztahy
podněcovat k promyšlené diskusi o roli umělé inteligence ve společnosti
Širší pohled
NoAI December není o trvalém opuštění umělé inteligence – jde o získání nadhledu. Tím, že si účastníci na měsíc od AI odpočinou, mohou lépe pochopit jak přínosy, tak i omezení těchto nástrojů. Výsledkem je uvědomělejší a vyváženější začlenění těchto technologií do vlastního života.
Jde o experiment digitální všímavosti a lidského potenciálu, ve kterém budou jeho účastníci zkoumat, co znamená tvořit, přemýšlet a spolupracovat čistě lidským způsobem.
