Úvod do sociálních sítí: etické a sociální problémy

Důsledky činů v digitální oblasti se reálně promítají do běžného fyzického života. Ať již mluvíme o patologických jevech, jako je grooming, pirátství či kyberšikana, nebo i oblastech pozitivních, jako je hudba, literatura, film nebo sociální interakce. Jediným rozdílem je tak médium, které zprostředkovává interakci.

Já a ti druzí

Zajímavým místem, kde se spojuje sociální rozměr problematiky s etickým, je vztah činnosti jednotlivce k druhým. Klasickým příkladem může být zveřejňování fotografií ze společných akcí, komentování příspěvků a řada dalších interaktivních činností, které tyto služby nabízejí. Je třeba si uvědomovat, že jednání jednoho člověka může (a obvykle také má) mít vliv na druhého. Zveřejnění snímků z oslavy narozenin může být pro jednoho vtipným a zábavným aktem, kterým nesleduje nic víc než pobavení kamarádů, pro druhého ale silně diskreditující materiál.

Řada lidí si vůbec neuvědomuje, co znamená někoho označit na fotografii nebo nahrát snímky na Facebook či jinou sociální síť. V nemalém množství případů nejde vůbec o zlý úmysl, ale to nijak nemění případné dopady takového jednání. Je třeba vést žáky k tomu, aby si podobné souvislosti uvědomovali ještě dříve, než se někdo bude cítit poškozený.

V tomto ohledu je dobré si uvědomit, že nastavením zabezpečení účtu a omezení zobrazování fotografií komukoli chrání nejen soukromí majitele účtu, ale také jeho přátele a další lidi, kteří se objevují na jeho fotografiích. Je také třeba pamatovat na to, že přátelství není tranzitivní, tedy že když A se přátelí s B a C, nemusí to nutně znamenat dobrý vztah B a C.

Také řada neuvážených komentářů může znamenat pro druhého zranění či zklamání a člověk užívající sociální sítě by si toho měl být vědom. Dalším důležitým aspektem je potvrzování přátelství nebo symetrie zařazování do kruhů (třeba u Google Plus). Je nutné pamatovat na to, že pokud si druhou osobu nepřidáte mezi přátele, může to mít na vztah s ní negativní dopad. Problematika vztahu k druhým je tak v oblasti sociálních sítí evidentně relativně komplikovaná. 

Oblast, na kterou jsme již upozornili minule, se týká automatické identifikace uživatelů. Je třeba znát mechanismy, jakými síť funguje, abychom dokázali kvalifikovaně odhadnout následky svého jednání.

Prokrastinace

Prokrastinace je výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. V současné době se toto slovo stalo velice frekventovaným, neboť dostalo nový obsah s nástupem sociálních sítí. Řada uživatelů na nich stráví dlouhé hodiny čtením toho, co dělají nebo sdílejí jejich přátelé či přátelé jejich přátel. Stává se z nich jeden z největších žroutů času, který má několik nepříjemných účinků. Předně příliš neprospívá duševnímu zdraví a pak nejedná se ani o tělesně ani duševně povzbuzující činnost. Člověk nejen že si touto činností příliš neodpočine, ale spíše naopak si škodí (únava očí, bolesti zad, ...).

Na celé řadě amerických vysokých škol existuje zákaz používání sociálních sítí ze školních počítačů. Pro tento krok se rozhodli sami studenti poté, co zjistili, kolik času na Facebooku, Twitteru a dalších sítích stráví, místo toho aby se věnovali studiu. Osobně se domnívám, že by podobné stránky mohly být standardně blokovány také na českých školách (přinejmenším základních a středních) v době výuky, pokud se jim pedagog aktuálně nevěnuje. 

V této oblasti je dobré dát žákům za úkol, aby si zkusili naměřit, kolik času na podobných sítích stráví oni sami během jednoho týdne. Přitom by měli sečíst přístupy z mobilního telefonu, počítače a dalších zařízení, která běžně používají. V následující debatě je možné se s nimi bavit o tom, zda je to moc nebo málo, případně zda se nedá část tohoto času strávit nějak užitečněji – sportem, divadlem, kinem či čímkoli jiným.

Kyberšikana

Netriviálním problémem, se kterým se na školách můžeme setkat, je kyberšikana. Jde o systematickou snahu druhého poškodit prostřednictvím forem elektronické komunikace (v tomto případě pomocí sociální sítě). Následky takového chování bývají často podobné jako u šikany klasické – vyčlenění žáka z kolektivu, urážky, snižování jeho důstojnosti.

Zde je dobré si uvědomit, že kyberšikana má několik zásadních výhod i pro oběť. Ač jsou takto zveřejněné informace relativně trvalé, což může prohlubovat následky takového jednání, je možné je snadno užít jako důkaz proti útočníkovi či útočníkům. Jen málokdo z nich se pokusí užívat falešný profil a přístup na síť prostřednictvím Proxy serveru nebo po sobě nezanechá alespoň dostatečné stopy.

Je třeba žáky upozornit, že kyberšikana je trestný čin, který může být patřičným způsobem potrestán, a šance není právě malá. Současně je ale třeba vést diskusi o tom, proč je nevhodná a ukazuje spíše na sociální, kulturní či intelektuální problémy pachatele nežli poškozeného.

K problematice přátelství s rodiči a učiteli

Zajímavým problémem je také otázka přátelství na sociálních sítích mezi rodiči a dětmi, pedagogy a žáky, podřízeným a nadřízenými. V zásadě vždy jde o stejný problém – jeden z dvojice ve vztahu je v nadřazeném postavení vůči druhému a z jeho činnosti na síti může vyvodit určité následky. Někteří rodiče by rádi měli přehled o tom, co zajímá jejich dítě, s kým kamarádí nebo jak vypadají fotografie z oslav jejich ratolesti. Podobný přehled by chtěl mít také pedagog, který to může doplnit bohulibým záměrem preventivního pozorování třídního klimatu a boje proti šikaně. 

Ač se názory na takto uzavíraná přátelství různí, je třeba je velmi pečlivě zvažovat. Podřízená osoba nemá příliš na výběr, zda příjme či nikoli, což ji staví do značně nevýhodné pozice. Přinejmenším z důvodu respektu k její svobodě a intimitě si dovoluji říci, že jde obecně o přátelství nežádoucí. Jistě si lze dobře představit výjimky, ale pak musí aktivita přijít jednoznačně od žáků.

Na řadě škol je tato problematika ošetřená ve školních řádech a v některých státech v USA dokonce přátelství žáků s pedagogy na sociálních sítích zakazují zákony. Jde o ochranu soukromí žáků a jejich svobody, což jsou hodnoty, které je velmi žádoucí respektovat. Jiná je situace ve chvíli, kdy je síť užívána pracovně. Pak je na zvážení, zda nedisponovat dvěma nezávislými profily.

Přátelství je možné také v rámci speciálních sociálních sítí, které jsou určené například pro řešení školního projektu. V takovém případě jde spíše o vstup do kooperace nežli o přátelství jako takové.

Závěr

Lze říci, že jde o problematiku velice zajímavou, bohatou a spletitou. Vyvstávají zde zcela nové problémy a otázky, které je třeba operativně řešit, a škola by v tomto ohledu měla být žákům nápomocná. Nikoli v tom, že bude dávat jednoduché rady, ale naučí je o problémech kriticky samostatně přemýšlet.