Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Úvod do sociálních sítí: největší rizika
Sociální sítě s sebou přinášejí řadu pozitivních jevů, ale také možných nebezpečí, která není radno podceňovat. V následujícím článku se tak zaměříme na některá z nich, jako jsou falešné profily, kyberšikana, hoax, problémy, bezpečnost a mnohé další.
V předchozím díle jsme se stručně podívali na to, co to sociální sítě jsou, a ukázali jsme několik konkrétních příkladů. V tomto článku se do problematiky sociálních sítí podíváme poněkud hlouběji, a to konkrétně na některá možná rizika, která jsou s nimi spojená. Je jich pochopitelně mnohem více, a následující článek je proto možné chápat spíše jako jakési panorama či počáteční vhled do problematiky, který by měl každý žák i pedagog mít.
Důležité je, že velké části problémů lze relativně efektivně předcházet vhodným chováním. Proto je zde role pedagoga mimořádně důležitá. Vhodným způsobem poučení žáci se mohou řadě nepříjemností vyhnout a budou vědět, jakým způsobem na ně mají případně reagovat.
Ekonomické problémy
Na první pohled by se mohly zdát ekonomické problémy sociálních sítí problematikou, která nemusí běžného uživatele příliš zajímat. Opak je ale pravdou. Zatím se nepodařilo (až na čestné výjimky, jako je LinkedIn či YouTube) dosáhnout rozumných hospodářských výsledků. Sociální sítě jsou tak stále dotovány z peněz investorů a rizikového kapitálu. Ve chvíli, kdy tyto peníze dojdou, bude muset každá sociální síť řešit svoji budoucnost.
Možností přitom nemá mnoho. První je zpoplatnění služeb, a to zřejmě na všech úrovních – od firemních profilů až po řadové uživatele. Další variantou může být ekonomické využití dat, která na síť uživatelé nahráli. Třetí pak uzavření služby, spojené s případným hledáním kupce, který by měl na provoz peníze. Poslední varianta postihla například delicious, což je populární služba na sdílení odkazů.
Žáci by si měli být vědomi toho, že tyto služby mohou být časově omezené a měli by k nim vytvářet alternativní komunikační kanály, důležité zprávy archivovat atp. Současně s tím je dobré mít na paměti, že vždy může dojít ke změně podmínek, které umožní ekonomické zužitkování jejich osobních údajů. Známým příkladem je IM ICQ, který měl v podmínkách možnost využít jakoukoli část soukromé diskuse k propagačním účelům. Ač tedy hospodaření sociálních sítí není něčím, co by žáky mělo zajímat primárně, může mít na chod sítí fatální následky, se kterými by měli počítat.
V současné době velice diskutovanou otázkou je přenositelnost dat a možnost migrace mezi sociálními sítěmi. Je třeba si uvědomit, že účet uživatele je technicky majetkem společnosti, která sociální síť provozuje. Dnes se snaží Evropská komise donutit jednotlivé sociální sítě, aby umožnily přenositelnost dat z jednoho účtu na druhý, případně jeho zálohování. Technické provedení bude ale velice obtížné, a jelikož každá síť pracuje zcela jinak, lze si jej v praxi představit jen velmi obtížně.
Dalším velkým problémem může být zablokování účtu, proti kterému se lze často bránit jen velice obtížně, běžně postihuje i známé spisovatele či politiky.
S tím velice úzce souvisí otázka autorských práv, kterým uživatelé obvykle nevěnují příliš mnoho pozornosti. Zvláštní problém to může být především u fotografií či videa. V řadě případů (třeba Facebook) se nahráním tohoto obsahu uživatel vzdá autorských práv. [1] To znamená, že nemůže snímky dále sám prodávat, a to i přesto, že je pořídil sám. Zvláště nepříjemné jsou pak situace, kdy snímky uživatele A zveřejní uživatel B.
Představa mnohých, že je možné užívat sociální sítě jako bezpečné úložiště fotografií z dovolených, je tak do velké míry imaginární. Právě otázka autorských práv se obvykle vynoří až s nemalým zpožděním a může být pro uživatele hodně nepříjemná.
Zde je možné také navázat na problematiku zmíněnou v předchozí kapitole. U většiny sítí nikdo negarantuje, že vámi vytvořený obsah nebude provozovatelem komerčně využit – ať již pro jeho propagaci, samotný prodej snímků, prodejem personálním či PR agenturám atp. Zajímavé je, že (například na rozdíl od bank) nemá provozovatel služby povinnost nabídnout k odsouhlasení změnu všeobecných podmínek. A překvapení po delší době může být na světě.
Velké diskuse se vedou také ohledně možnosti smazat účet nebo nějakou jeho část. Zatímco někteří provozovatelé to považují za samozřejmost (Google), jiní se tomuto trendu brání. Dnes to vypadá, že z nařízení Evropské komise bude muset být tato možnost povinně implementována ve všech sítích, s čímž někteří hráči nesouhlasí (Facebook).
Legislativní problémy
Velkým problémem, o kterém se stále příliš nemluví, může být otázka toho, jakým právem se služba vlastně řídí. Situace je v zásadě velice jednoduchá u projektů, jako jsou Lidé či LíbimSeTi, které jsou plně české, mají českého provozovatele i české uživatele. Věc se ale zásadně zkomplikuje, pokud jde o globální sítě, jako je Facebook či Plus. Ty se na jednu stranu musí řídit americkou legislativou, ale současně by neměly odporovat ani českému právnímu řádu.
Vzniká tak často velice složitý problém s tím, jakou právní úpravou se síť řídí, kdo řeší případná porušení zákona atp. Současně je třeba říci, že komunikace a vymahatelnost nějakých změn na provozovateli je dnes v podstatě nemožná. Jistou šanci mají jen státní orgány, jejichž případný zásah by mohl pro síť znamenat vážnější problémy.
V tomto ohledu jsou značně diskutované mezinárodní dohody, jako je ACTA či americké legislativní normy PIPA a SOPA, které by alespoň v rámci mezinárodní ochrany autorských práv učinili situaci přehlednější. Na tomto místě ponecháme stranou to, do jaké míry jde o dokumenty zdařilé a přijatelné.
Bezpečnostní rizika
Neméně významná je také otázka bezpečnostních rizik, která jsou velice obsáhlá. Jako první zde zmíníme možnost zneužití účtu, které může mít fatální dopady. Nejjednodušší variantou je, že může dojít k uhodnutí hesla, například známou osobou. Dále pak může nastat situace, kdy například e-shop nemá dostatečné zabezpečení, a pokud se do něj někdo přihlašuje stejným e-mailem a heslem jako na sociální síť, je situace pro útočníka jednoduchá. Dále pak může dojít k úniku hesla díky nešifrovanému spojení, viru na počítači nebo díky phishingu.
Následky bývají často velice nepříjemné – od totálního zdiskreditování osoby, přes ukradení nakoupených statků v různých hrách (může jít o tisíce korun) až po závažné osobní problémy. Uživatel má jen velice omezené možnosti, jak účet zablokovat a zabránit tomu, aby útočník páchal další škody. Velkým rizikem může být, pokud se někdo pomocí těchto údajů přihlašuje do dalších služeb (e-mail, sms brána atp.).
Dalším nezanedbatelným nebezpečím jsou socialboti. Jde počítačem řízené avatary, kteří se snaží tvářit jako běžný uživatel. Mají tvář, přátele i živě sdílí a diskutují. Problémem je, že jejich účelem není podpora života na sociálních sítích, ale zisk přátelství. S přáteli jsou sdílené také osobní údaje, které je možné komerčně využít. Vytváří se tak prostor pro dokonale cílenou reklamu (socialbot něco doporučuje) či spam.
Velkou bezpečností hrozbou je přihlašování se do dalších služeb prostřednictvím účtu ze sociální sítě. V zásadě jde o mírně pozměněný koncept OpenID. V případě phishingu, zrušení účtu na sociální síti nebo jiném problému mohou být dopady na uživatele velice nepříjemné.
Bezpečnostním rizikem jsou také aplikace třetích stran, které vyžadují určitý přístup k účtu uživatele a jeho osobním údajům. Téměř nikdy není možné vědět, co s danými údaji aplikace udělá, jak je bude zpracovávat a zda nepředstavuje cestu k ovládnutí účtu.
Samozřejmě jsou zde také problémy spojené s tím, že lidé o osobě zveřejňují na sociálních sítích příliš mnoho osobních údajů. Dochází tak například k tomu, že právě činnost na těchto službách je předmětem zájmu zlodějů, kteří se mohou velice často dozvědět hodně o vybavenosti domácnosti i o tom, zda je rodina právě na dovolené.
Zajímavým zdrojem informací mohou být pravidla užívání jednotlivch sítí:
Poslední oblastí, o které se v tomto článku zmíníme, je problém hoaxu. Jde o poplašnou zprávu, která se nezakládá na pravdě, ale jejím cílem je příjemce přimět k určitému jednání či alespoň strachu. Příkladem může být třeba informace o tom, že „kdo užívá internetový prohlížeč XY a Facebook současně, je vystaven velké bezpečnostní hrozbě, kterou zažehná nainstalováním nějakého zásuvného modulu“. Cílem této zprávy je nepochybně zmíněná instalace, která může někomu odesílat data o chování uživatele, jeho hesla atp.
Tradičně se šířil prostřednictvím e-mailů, ale nyní zažívá masivní nástup na sociálních sítích. Tím, že jej doporučují a komentují konkrétní známí lidé, zvyšuje se pocit jeho důvěryhodnosti a tím i případná nebezpečnost. Je třeba vést žáky k tomu, že je třeba tyto informace pečlivě ověřovat a považovat je předem za spíše nevěrohodné. Obecně platí, že největším bezpečnostním rizikem pro počítač je jeho uživatel, což v případě hoaxu platí dvojnásobně.
Závěr
V dalším díle se podíváme na některá další rizika a problémy, které mohou sociální sítě přinášet. Jsou jistě dobrým a kvalitním pomocníkem, ale znalost této problematiky může být pro žáky klíčová.
Další informace o bezpečném internetu, je možné nalézt na Wiki RVP.
Literatura a použité zdroje
KOUSAL, Jakub. K autorským právům na Facebooku [online]. 2011. [cit. 2012-02-13]. Dostupné z: http://www.e-bezpeci.cz/index.php/temata/dali-rizika/324-kautorskym-pravm-na-facebooku.
Autoři článku nás, běžné uživatele, provázejí džunglí nástrah sociálních sítí. Já mohu jen zdůraznit, že bohužel vždy s nástupem nové technologie budeme vystavování i novým nebezpečím. Jde o nikdy nekončící střet zájmů uživatelů a jejich parazitů.
