Úvod do sociálních sítí: geosociální sítě

Jak to funguje?

Protože tyto sítě nepatří mezi všeobecně nejznámější, pokusíme se na tomto místě stručně naznačit princip, na kterém jsou postavené. Je ale třeba vidět, že se v detailech liší (jak si ukážeme na konkrétních příkladech). V zásadě je možné vidět dva základní rozměry jejich užívání. První je aktivita samotného uživatele, který nechce druhým říkat jen, co dělá, ale také kde je. V tomto ohledu je možné vidět krok směrem od virtuálních světů k těm skutečným. Lidé se stále chtějí setkávat. Pomocí těchto sítí je možné říci každému známému, kde člověk je, co dělá a že pokud má jeho kamarád čas, může se zastavit nebo zajít na stejný film do kina. 

Druhý, neméně významný, moment, který je pro většinu sítí společný, je obcházení konkrétních míst a diskuse o nich. Může jít o systém doporučených restaurací. Uživatel se podívá do svého klienta geosociální sítě a zeptá se jej, kde je v okolí restaurace s nejlepším hodnocením. Zajde do ní a hned může sám provést hodnocení zařízení tak, aby jej mohli využívat také druzí – upozornit na to, že obsluha je milá, ale řízek studený atp. 

Toto sdílení informací má samozřejmě řadu dalších rezonancí. Předně mohou obchodníci na geosociální sítě umísťovat reklamu na svá zařízení a provozovat zajímavé formy marketingu. Například – kdo projde všechny naše provozovny ve městě, má oběd zdarma. Kvůli GPS není možné snadno podvádět a prodejce si zajistí, že se klient dokonale seznámí s jeho službami, a kvůli akci je bude preferovat před jinými zařízeními podobného charakteru.

Součástí těchto sítí bývá často různý motivační program, který má jednotlivé uživatele přivést k tomu, aby síť co možná nejaktivněji používali. Také zde se bohužel stává, že oblíbené služby časem končí a uživatelé přicházejí o svá data, kontakty a sociální vazby. Příkladem může být známá služba Gowalla, kterou koupil Facebook, který následně ukončil její provoz. Jeho cílem bylo vybudovat podobnou síť v rámci Facebooku a k tomu potřeboval technologie a zkušenosti týmu z Gowalla.

Foursquare

Zřejmě nejlepší bude ukázat princip fungování těchto sítí na konkrétních příkladech. Největší službou tohoto druhu je Foursquare, který má klienta určeného pro všechny běžné mobilní operační systémy. Uživatel může navštěvovat různá místa a na nich nechávat značky, které jsou zakreslované do mapy. Pokud již na daném místě někdo byl, připojí se jeho záznam k tomu stávajícímu, jinak je možné jednoduše vytvořit nový.

Za návštěvu míst získávají uživatelé různé bonusy – ať již jde o body, odznáčky nebo titul starosta. Ten náleží člověku s největším počtem návštěv daného místa. Pokud se podaří, aby byla daná lokalita frekventovaná, může být relativně zábavné o tento post starosty soutěžit. Mimo to si může uživatel snadno definovat Seznam míst. Ten je možné použít různě – od itineráře na dovolenou či prohlídku města až po seznam oblíbených barů či galerií.

V současné době má klient celou řadu funkcí, které jsou více než problematické. Jednou z nich je sledování všech vašich přátel (a tranzitivně také vás). Systém vás upozorní, kde se nacházejí vaši přátelé, což je na jednu stranu možná příjemné na setkávání se s nimi, na stranu druhou jde o relativně velký zásah do soukromí. Žáci by měli být vedeni nejméně k tomu, aby o těchto věcech podrobněji přemýšleli dříve, než je začnou používat.

Jen pro zajímavost je možné říci, že Foursquare umožňuje sledovat nejen lidi, ale také značky (globálně je nejpopulárnější MTV) nebo místa. Ta mezi sebou mohou soutěžit v návštěvnosti. Další zajímavostí je možnost propojení s QR kódy, díky nimž je možné o místech, na kterých se nacházíte, získat řadu užitečných informací (a také dát službě vědět, že jste na daném místě byli).

Google Latitude a Places

Geosociální služby má také Google, a to hned v několika provedeních. Tou první je Google Latitude, která je založená na tom, že mapuje všechna místa, na kterých se osoba s mobilním telefonem nachází. Nabízí možnost snadno kontaktovat své přátele, sledovat, kde se nacházejí (tuto funkci je možné vypnout a uživatelé se tak dozví, že jste třeba jen někde v Brně), nebo analyzovat svůj vlastní pohyb. Jde více o službu než o sociální síť, jejíž cílem je zajistit kontakt s dalšími uživateli. Hodně se mluví o tom, že lze tuto službu pěkně nasadit v případě monitoringu pohybu dětí, ale je zde velký otazník nad tím, zda není role bezpečnosti nadřazena soukromí.

Druhou zajímavou službou, která je od Google určená pro geosociální síť, je Google Places. Princip je velice jednoduchý – pomocí Google Map je možné na různá místa přidávat zajímavé informace – od toho, že se zde nachází například škola s příslušnými webovými stránkami, až po její hodnocení uživateli, diskuse o ní, fotografie a řada dalších materiálů, které umožní návštěvníkovi získat dokonalé informace o tomto místě. Opět nejde o službu, která by měla primárně sloužit jako sociální síť, ale spíše jde o doplněk Google Map.

Závěrem

Podobné služby je možné samozřejmě velice jednoduše používat ve výuce – lze vytvořit trasu exkurze po památkách i s příslušnými zdroji informací, takže žáci vědí, co je čeká, kam půjdou, a je také menší riziko toho, že se ztratí – kdykoli si mohou zjistit, kde se jejich pedagog či kamarád nachází. Podobně je možné studenty motivovat k návštěvám kulturních zařízení, jako jsou kina, divadla, památky či galerie. 

Je jich samozřejmě mnohem více, než jsme mohli naznačit v článku – zmínit je možné třeba Leyter, určité prvky nabízí Facebook či Twitter nebo česká služba Seznamu Česko pod palcem. Nabídka je ale podstatně širší. 

Je ale třeba pamatovat na to, že tyto služby představují další velký zásah do soukromí žáků, což je nutné patřičným způsobem reflektovat. Otázkou je, zda zvýšená bezpečnost či využití ve výuce může vykompenzovat tyto problémy. Podobně je třeba varovat před tím, že ne všechny informace na síti musí být pravdivé, protože jsou využívány pro marketingové kampaně, a lze je také zneužít pro kriminální činnost (například vylákáním žáků na odlehlé místo se slibem nějakého bonusu).

Platí zde stejně jako u obyčejných sociálních sítí, že může jít o dobrého pomocníka, ale špatného pána.