Úvod do sociálních sítí: 3D světy

Ve virtuálním světě je možné téměř vše, co v tom reálném – setkávat se s dalšími uživateli, nakupovat, postavit si dům, platit, komunikovat, ale také třeba létat. Pro platbu se používá Linden dolar, který je volně směnitelný s americkým. Kurz se mírně mění podle toho, jak potřebují správci SL stimulovat chování avatarů. Ve virtuálním světě je tedy možná snadná komunikace, překonávání časových bariér, ale také utrácení reálných finančních prostředků, například za luxusní stavební parcely pro dům. Díky vhodně zvolené měně systém umožňuje především těm, kteří si ve světě fyzickém nemohou dopřát dům s výhledem na moře a vysoké společenské postavení, aby něco takového zažili alespoň ve virtuální podobě.

V současné době v SL působí řada firem či univerzit, které tento svět používají jako komunikační a reklamní platformu, ale je možné zde relativně snadno realizovat netriviální množství obchodů, pořádat konference či přednášky atp. Zajímavostí je, že vše, co avatar vytvoří, je jeho majetkem a podléhá ochraně dle autorského práva, což je důležité třeba v oblasti vzdělávání.

Virtuální svět tedy svým zaměřením kopíruje ten reálný, jen umožňuje překonávat časové a prostorové bariéry a mění sociální a ekonomické postavení jednotlivých aktérů. Je otázka, zda by mělo být osahání si virtuálního světa integrální součástí výuky či nikoli. Na jednu stranu jde o zkušenost, která se může žákům v budoucnu hodit, a aplikace ve vzdělávání jsou skutečně mimořádně zajímavé. Samozřejmě je zde řada praktických problémů a rizik, se kterými je třeba se vypořádat a uvážit je.

Vzdělávání pomocí virtuálního světa

Pokud jde o možnosti využití SL ve výuce, je třeba v prvé řadě upozornit na to, že v žádném případě není možné přistoupit k modelu klasické výuky, která by probíhala stejně jako ve třídě s tím rozdílem, že by byla virtuální. Tento způsob výuky totiž ničí výhody obou konceptů – oproti reálné výuce nemá pedagog zpětnou vazbu, nevidí, jak se žáci tváří a do jaké míry dávají či nedávají pozor. A přitom nevyužívá žádnou z možností, které mu virtuální svět nabízí oproti reálnému. Ukazuje se, že takový model žáky přestává velice rychle bavit a je značně neefektivní.

Podstatně více možností se nabízí ve chvíli, kdy pedagog přistoupí na možnosti virtuálního světa. Jedním z příkladů může být hraní rolí či tréning chování za mimořádných situací. Díky virtuálnímu prostředí je možné relativně snadno simulovat situace, do kterých se žák běžně nedostane, ale musí se v nich umět zachovat. Ať již jde o havárii automobilu nebo třeba teroristický útok. Na to vše je možné se v SL relativně solidně připravit. Pokud jde o hraní rolí, tak to umožňuje nejen zajímavé využití v dramatické výchově, ale také možnost nacvičení si řady zajímavých věcí – od pracovního pohovoru přes modelování zajímavých sociálních situací až třeba po práci ve skupině a trénování spolupráce.

Díky mezinárodnosti SL je možné dobře domluvit spolupráci se školou ve Spojených státech nebo kdekoli jinde. Žáci nejen že si vyzkouší možnosti mezinárodní spolupráce a procvičí si jazyk, ale vyzkouší si zcela nové formy komunikace, vedení týmů atp. Další zajímavou možností může být lov informací – na ostrově je možné rozmístit informační panely či avatary a nechat žáky, aby získávali ve virtuálním světě informace o nějakém problému. Samozřejmě je třeba využít všech multimediálních a interaktivních prvků k tomu, aby byla situace zajímavější než obcházení infostánků někde ve škole. Možností je ale samozřejmě mnohem více a bude vždy záležet na fantazii a schopnostech pedagoga, do jaké míry se rozhodne virtuálních světů využívat.

Etické, sociální a další problémy

Virtuální světy s sebou přinášejí pochopitelně řadu různých problémů, které jsou analogické s těmi, které je možné vnímat v běžných sítích, jen často nabývají ještě většího významu a forem. Řada lidí neváhá utratit nemalé finanční prostředky k tomu, aby se v rámci virtuální komunity dostala do určitého postavení. Zatímco v případě například Facebooku jde o to, abychom měli hodně přátel, které není dost dobře možné koupit, díky virtuálním pozemkům a domům je možné ze své rezidence vytvořit centrum kulturního či společenského života na sítí relativně snadno. Žáci by měli být vedeni k tomu, aby dokázali rozlišit mezi hodnotami reálnými a zcela imaginárními. Ostatně zřejmě právě na těchto uživatelích budou provozovatelé sítí nejvíce vydělávat.

Druhým specifickým problémem je virtuální sex, který je možné v rámci SL provozovat, a to v gridu pro dospělé. Ač jde o téma, o kterém se příliš nemluví, je jistě vhodné na tento problém upozornit, protože z hlediska pedagogického působení těchto sociálních sítí na žáky může mít velmi negativní dopady. Také je dobré s žáky probrat výhodnost investic reálných prostředků do těchto virtuálních sítí. Osobně se domníváme, že mají význam jen pro instituce, které se potřebují v rámci podobných projektů dlouhodobě prezentovat nebo komunikovat s uživateli. Každopádně by o této problematice měli jistě přinejmenším přemýšlet.

Závěrem

SL není jedinou sociální sítí tohoto druhu. V rámci akademického prostředí stále více roste obliba alternativních prostředí, které je možné použít pro vzdělávání lépe a levněji, jako je například OpenSimulator a mnohé další. V současné době se velké popularitě těší také menší asijské projekty. Svůj 3D virtuální svět měl také Google (nesl název Lively), ale pro malý zájem jej uzavřel.

Virtuální světy představují jednu z možných budoucností toho, jak se budou sociální sítě vyvíjet, a mají zajímavé možnosti pro výuku. A to i přesto, že se v nich můžeme setkat se stejnými patologickými jevy jako v jakékoli reálné sociální skupině.