Společně to dokážeme (1. díl) – Podpora spolupráce u předškolních dětí prostřednictvím společného tvoření + teoretický úvod

Měli bychom mít na mysli, co je pro předškolní dítě z hediska jeho psychického vývoje a socializace aktuální, jakou vývojovou fází prochází a co je pro něj z hlediska dalšího života důležité. V tomto směru bych připomněla citát Z. Matějčka, který toto vystihuje zcela přesně.

„V období od 3–6 let, tedy v době, kdy dítě navštěvuje MŠ, se utváří základ pro vše, co začíná na sou: tedy soucit, sounáležitost, soudržnost, soucítění …, to tedy vnáší nový pohled na poslání MŠ. Kdysi byla výchova v těchto zařízeních chápána jako příprava na školu. Dnes zde děti připravujeme na život.“ (Zdeněk Matějček)

Pokud bychom nahlédli do odborné literatury, pak mohu zmínit, že z vývojové psychologie tohoto období vyplývá, že předškolní období je pro dítě specifické v tom, že se vytváří první sociální vazby a to má do budoucna socializační význam. Pokud bychom se drželi doslovně textu knihy „Vývojová psychologie I. – dětství a dospívání“, pak Vágnerová (2012) uvádí, že vztahy s vrstevníky jsou jiné než se sourozenci a že jejich prostřednictvím se rozvíjí horizontální, rovnocenné vztahy, vyžadující spolupráci a umožňující prosazení. Dítě si prostřednictvím kontaktu s ostatními dětmi ve skupině uspokojuje potřebu seberealizace a sebeprosazení. Vztahy s vrstevníky významně přispívají k socializaci dítěte. Dále uvádí, že spolupráce je obtížnější než soupeření. Vyžaduje spoluúčast zralejších mechanismů, například sebeovládání a s tím spojené pocity frustrace z potlačení vlastních potřeb. Předškolní dítě dokáže sdílet pozitivní i negativní pocity, kooperovat v rámci stanovených pravidel, ale spolupráce je pro něj velmi obtížná. Problém je v ochotě přijmout návrh někoho jiného. (Vágnerová, 2012)

Spolupráci i vztahy mezi dětmi lze podpořit společným tvořením ve spolupráci s ostatními v dětské skupině, při kterém najde své uplatnění každé dítě na úrovni, která odpovídá jeho dovednostem. Prostřednictvím spolupráce či kooperace se naučí děti navzájem si pomáhat, ale také domlouvat se na společném postupu či na rozdělování rolí při plnění konkrétního úkolu.

Z uvedených důvodů uvádím v tomto i v navazujících dalších článcích příklady některých aktivit, které podporují spolupráci ve skupině a utváření odpovídajících dovedností prostřednictvím plnění společného úkolu. Aktivity byly prováděny s věkovou skupinou 4–7 let ve třídě se sníženým počtem dětí – 18 zapsaných.

Rámcové cíle u všech níže uvedených činností jsou vždy shodné:

• podpora spolupráce dětí v rámci vrstevnické skupiny
• rozvoj komunikačních dovedností prostřednictvím plnění společného úkolu
• řešení problémových situací vznikajících v průběhu společné práce
• vytváření pozitivních vztahů ve vrstevnické skupině prostřednictvím společné práce či řízené hry
• přirozené upevňování různých úrovní sociálních rolí v průběhu skupinového tvoření na základě odlišné úrovně dovedností dětí

U jednotlivých aktivit je dále uvedeno, jaké další dovednosti pedagog prostřednictvím skupinových aktivit podporuje – viz „Další záměry pedagoga“ a v závěru pak shrnutí v reflexi pedagoga – viz „Reflexe“.

ZPRACOVÁNÍ ZÁŽITKŮ Z DIVADELNÍHO PŘEDSTAVENÍ „MYŠÍ POHÁDKA“

Další záměry pedagoga

Zpracování zážitků z divadelního představení, které navštívilo MŠ. Rozvoj komunikačních dovedností při jejich vyprávění, zpracování zpětné vazby na děj pohádky či na postavy, které v ní účinkovaly. Vzhledem k věku dětí pak zaměření se na zpracování detailu a samostatnou přípravu a úklid výtvarných pomůcek potřebných k činnosti.

Popis aktivity

Slepením dvou velkých čtvrtek vznikla dostatečně prostorná plocha pro společnou práci dětí. Prvním krokem bylo předkreslení obrysů divadla černou lihovou fixou. Ve druhé fázi děti vybarvily prázdná místa hoblinami z progresy strouhané řezátkem a kolorovaly vodovými barvami předkreslené kontury. Děti pak individuálně nakreslily postavy z pohádky lihovým fixem a vodovými barvami, vystříhaly je a nalepily do předpřipraveného divadla.

Obrázek č. 1 – předkreslení kontury černou lihovou fixou

Obrázek č. 2 – kolorování okolí roztíráním hoblin z progresy strouhané řezátkem

Obrázek č. 3 – vybarvování vodovými barvami

Obrázek č. 4 – nalepování vystřižených loutek do divadla

Obrázek č. 5 – hotová práce

Reflexe

Prostřednictvím uvedené aktivity se děti naučily zpracovat zážitky z divadelního představení netradičním způsobem. Dokázaly také spojit individuální zpracování zážitku (vytvoření loutky do divadla) se skupinovou prací (tedy každé dítě mělo prostor pro osobní vstup v rámci kolektivního zpracování tématu). Práce na společném úkolu trvala více než jeden den, a tak byl dostatečný prostor na komunikaci o divadelním představení mezi dětmi i učitelkou, ale také děti pochopily, že některé věci trvají déle a je nutná trpělivost a dostatečný čas na jejich dokončení. Děti si také posílily jemnou motoriku manipulací s výtvarným a pracovním materiálem – lihovými fixami, vodovými barvami, nůžkami a lepidlem. V rámci samostatné přípravy a úklidu pomůcek pak byly posíleny pracovní a činnostní kompetence dětí. Jelikož byla hotová práce pak součástí celoroční výzdoby šatny, podílely se děti na zpříjemnění prostor třídy. Tímto způsobem se podařilo zařadit návštěvu divadla v MŠ přirozeně do výchovně-vzdělávací práce ve třídě i v rámci TVP.

Literatura a použité zdroje

VÁGNEROVÁ, marie. Vývojová psychologie I. Dětství a dospívání. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2012. 531 s. ISBN 978-80-246-2153-1.

OPRAVILOVÁ, Eva; KROPÁČKOVÁ, Jana. Studijní texty k předškolní pedagogice a úvod do pedagogikya. Praha: Univerzita Karlova Praha, 2005.