Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Objektivita v médiích – Závěr
Text je výňatkem z článku Objektivita v médiích mediálně pedagogický pohled, který vyšel v časopise Pedagogika v červnu 2010. Masová komunikační média významně ovlivňují charakter edukačně-socializačního procesu v moderní společnosti. Mediální obsahy, jimž je publikum vystaveno, však podléhají konkrétním principům a metodám žurnalistické práce s realitou. Článek studuje vlastnosti a účinky novinářské objektivity, kterou chápe jako hlavní konstitutivní princip profesionálního žurnalismu, v kontextu společenské komunikace, edukace a socializace. V protikladu k obecně sdílenému chápání novinářské objektivity jako prostředku nestranného pozorování společenských jevů přichází autor s představou proměny funkce objektivity v nástroj mocenské kontroly obsahu veřejné komunikace. Novou úlohu teoretické pedagogiky spatřuje proto v rozvoji mediální pedagogiky jako disciplíny zaměřené na výzkum pedagogických aspektů fungování médií v moderní společnosti a přinášející, mimo jiné, hlubší porozumění charakteru mediální edukace a socializace nezbytné pro eliminaci jejich negativních důsledků.
Z hlediska obsahu mediální edukace a socializace je nejpodstatnějším rysem mediální komunikace absence kontextu v mediovaných sděleních. Dekontextualizovanost mediálních obsahů se projevuje v tendenci médií k fragmentarizaci reality a vyvázání jevů přirozeného světa z jejich souvislostí a vztahů. To umožňuje držitelům symbolické moci a spřízněným elitám manipulovat s fakty, prosazovat tendenčně určitá tvrzení a to celé vydávat za pozitivní hodnotu objektivity. Je tím zároveň zpochybněna role médií jako nositelů pozitivních společenských hodnot. Nepřítomnost projevů myšlenkové činnosti v mediovaných sděleních pak spolu s tendencí médií produkovat ke všem skutečnostem světa jednoduchá a prostá vysvětlení vytvářejí prostředí, ve kterém není myšlení vnímáno jako pozitivní vlastnost a které ve svém důsledku může vést u publika k rozvoji jakési „kognitivní lenosti“, tedy neochotě vůbec přemýšlet.
Velmi efektivní je však mediální systém založený na principu objektivity z hlediska sociální kontroly, resp. politické kontroly myšlení lidí. To se projevuje jak v jednostranném výkladu politických rozhodnutí médii, tak v absenci skutečně společensky závažných politických témat v mediálním diskursu. Jedním z důsledků opuštění kontextu v mediálních sděleních je jejich faktická depolitizace (ve smyslu odhalování a objasňování kontextu a motivů skutečně podstatných politických rozhodnutí, jakým je např. vstup do války). Ta má aktuální a nebezpečné důsledky v dekonstrukci samotné podstaty demokracie. Pokud se představitelé politické moci a zástupci korporací vyhnou společenské kontrole ze strany novinářů podvázáním jejich možnosti skutečně svobodně a nezávisle vyšetřovat jednání mocných, mohou si tyto skupiny privatizovat jednotlivé mocenské struktury státu a používat je k ochraně vlastních zájmů na úkor zájmu občanů (důsledky se projevují v prorůstání organizovaného zločinu do státní správy a justice, neprůhledném zadávání státních zakázek bez výběrového řízení, lobbyingu jako legalizované korupci politického rozhodování, atd.).
Seriál
Média z pohledu kritické mediální pedagogiky - objektivita
- 1.Objektivita v médiích – Úvod
- 2.Objektivita v médiích – Faktičnost a neutralita: dvě dimenze objektivity
- 3.Objektivita v médiích – Dekontextualizovanost mediálních obsahů
- 4.Objektivita v médiích – Homogenita mediálního pole
- 5.Objektivita v médiích – Přesun zodpovědnosti
- 6.Objektivita v médiích – Příklad pořadu Tykadlo
- 7.Objektivita v médiích – Závěr
- 8.Objektivita v médiích – Funkce objektivity v mediálním diskursu