Objektivita v médiích – Úvod

Problematika masových médií bývá v pedagogických vědách zmiňována nejčastěji v souvislosti s možnostmi využití mediálních technologií jako didaktických prostředků a pro jejich význam v modernizaci vyučovacího procesu. Praktická aplikace moderních komunikačních prostředků do výuky představuje ovšem pouze jeden z aspektů mnohem širšího tématu médií ve výchově a vzdělávání.

Základním předpokladem pedagogického zkoumání médií je přesvědčení, že se média určitým způsobem podílejí na edukačně socializačním procesu. Mediální teorie procesy učení a socializace řadí mezi předpokládané účinky působení médií (Burton, Jirák, 2003). Přímý vliv na tyto procesy uplatňují média výrobou a distribucí výchovně vzdělávacích obsahů (jako jsou televizní a rozhlasové vzdělávací pořady, výukové filmy, videonávody atd.), nepřímý pak prostřednictvím svých výpovědí o kulturní a sociální realitě obklopující jedince.

Komunikační prostředí vytvářené médii produkuje ovšem obsahy, jejichž charakter je určován nejen objektivní realitou, ale také aktivitou samotných médií, vycházející z jejich specifických vlastností, potřeb a zájmů. Mediální realita tedy není přesným obrazem reality přirozené, ale je do jisté míry uměle vytvořeným konstruktem. Kulturní a společenské obsahy, se kterými se jedinec v průběhu socializace prostřednictvím médií setkává, jsou mnohem více produktem samotných médií než produktem kultury a společnosti. Naskýtá se proto otázka, jak významnou socializační roli zastávají v moderních společnostech masová média a zda lze v této souvislosti uvažovat o specifickém typu výchovy realizovaném výhradně médii.