Objektivita v médiích – Příklad pořadu Tykadlo

Některá tvrzení o vlastnostech a důsledcích uplatňování objektivity v žurnalistice lze demonstrovat na příkladě vysílání dětského televizního pořadu Tykadlo z roku 2007, jehož jeden díl se zabýval problematikou výstavby radaru USA v českých Brdech.

Několik občanských iniciativ podalo Radě pro televizní a rozhlasové vysílání stížnost pro nevyváženost pořadu. Předmětem kritiky byla jednostranná podpora záměru USA ze strany jediného hosta pořadu, armádního experta. Rada stížnost odmítla s tím, že nebyl porušen princip objektivity, protože povinnost objektivního přístupu v mediálních sděleních se ze zákona [1]vztahuje pouze na zpravodajské či publicistické pořady, nikoliv na pořady pro děti.

Problematických je na celé záležitosti několik skutečností. Již výběr jediného hosta omezuje škálu možných pohledů na dané téma, ačkoliv to by si zasloužilo komplexnější posouzení. Jeho profese pak napoví mnoho o tom, kam se bude pravděpodobně ubírat směr uvažování o problému. Takový dramaturgický záměr rozhodně nevede ke zmapování co nejširšího kontextu dané problematiky.

Dále se ukázalo, jak účelově je princip objektivity definován, když se jeho zákonná povinnost vztahuje pouze na určité novinářské žánry. Je logické, že objektivní přístup k realitě je vyžadován v případě žánrů, které si kladou za cíl tuto realitu věrně přibližovat publiku. Jak to, že ale totéž neplatí v případě mediálních produktů zaměřených na děti a mládež? Pokud má objektivita zamezit manipulaci s publikem ze strany médií, pak je s podivem, že tento princip neplatí pro skupinu publika, která je vůči vlivům (mediálního) prostředí nejcitlivější a v obraně proti manipulacím nejslabší. Objektivita je naopak striktně vyžadována u žánrů zaměřujících se na sledování výkonu státní moci, jako je právě zpravodajství a publicistika.