Na Spomocníkovi – díl 4.: Štěpánka Baierlová a Hanka Šandová
Odborný článek
Na Spomocníkovi – díl 4.: Štěpánka Baierlová a Hanka Šandová
5,0 (1 hodnocení)
Asi jste se s nimi už někdy setkali – na konferencích, workshopech, webinářích, letních školách, nebo pravidelně čtete jejich články, příspěvky v komunitách, sledujete jejich YouTube kanál, Twitter či Instagram. V tomto seriálu je poznáme trochu jinak. V krátkém rozhovoru poodhalíme jejich pohled na technologie a vzdělávání, a možná se dozvíme i něco o nich samotných.
Následující text není doslovným přepisem audio záznamu.
***
Kdybyste byli roboty, snili byste o tom, setkat se s mými dnešními hosty a nechat se od nich naprogramovat. Váš robotí život by teprve poté dostal smysl, řád a mohli byste si jej naplno užívat.
Já robotem nejsem, aspoň čas od času, ale i tak se s nimi kdykoliv rád setkám. Ne snad proto, že bych se od nich chtěl nechat programovat, ale aby i můj život začal dávat větší smysl.
Jsem moc rád, že mé dnešní pozvání přijaly dvě výjimečné ženy, skvělé učitelky a úžasné lektorky, Štěpánka Baierlová a Hanka Šandová.
Ahoj Jardo, já děkuji za milé přivítání, ale musím říct, že můj život je spíše chaos než řád, nicméně v tom chaosu je mi dobře.
Hanka:
Ahoj Jardo a Štěpánko, já vás taky zdravím a děkuji za pozvání.
Školní rok jde pomalu do svého finále, přestože je konec března, kdy tenhle rozhovor natáčíme, ale i tak se vás chci zeptat, na co v něm budete rády vzpomínat, co vás v něm ještě čeká a na co z toho se nejvíc těšíte?
Štěpánka:
Musím říct, že každý školní rok přináší něco nového a zajímavého a pro mě asi letos to nejzajímavější je, že jsem začala pracovat v Centru robotiky v Plzni a s Martinou Kupilíkovou jsme otevřely kroužek Robotika pro děvčata. Je to něco, co mě inspirovalo, když jsem loni navštívila Spojené státy. Měla jsem tu myšlenku v hlavě. Trošku jsem se bála, ale musím říct, že to funguje. Protože u nás převládá pořád spousta genderových stereotypů a předsudků a děvčata se na robotické kroužky moc nehlásí, tak jsme jim to tím názvem ulehčily a holkám se to líbí a funguje. A když se podívám, co mě ještě čeká, tak spousta práce, protože se s dětmi připravujeme na dvě robotické soutěže. Jedna bude v dubnu, Robosoutěž pro základní školy na ČVUT, a v červnu soutěž VEX Challenge, kterou pořádá AV Media.
Hanka:
Každý školní rok je jiný. A vždycky si říkám, že ten příští školní rok si toho vezmu méně a budu mít více času se věnovat všem těm robotům, abych se sama taky posouvala, a vždycky to dopadá tak, že toho je více a více. Co se týče školy, tak tam jsme se účastnili soutěže First Lego League, s kvartány a jedním sekundánem, kde se jim docela dařilo. To bylo příjemné. Moc se mi líbí, že jsme si s terciány postavili vlastní opensourcové roboty Ottoboty. A co nás ještě čeká, tak je to taky Robosoutěž, bude to Robotický den, co se týče robotiky. A taky mám svůj holčičí kroužek, který vlastně vznikl tak nějak náhodou, když v rámci Code Weeku k nám zavítala jedna malá slečna na gymnázium. Loni chodila s našimi dětmi na kroužek, a letos to nevyšlo rozvrhově, takže teď máme jednou za měsíc nedělní odpoledne s třemi prvostupňovými holkami a stavíme roboty.
Kromě učení vedete spoustu kroužků robotiky a lektorujete kurzy pro učitele. Dost často společně. Co se vám líbí na párové výuce nebo párovém lektorování? Někdy si říkám, že učíme-li sami, neučíme tak dobře a efektivně jako v tandemu s někým druhým. Souhlasily byste s tím, nebo jde zkrátka o dva různé přístupy?
Štěpánka:
Já mám tandemovou výuku moc ráda. Musím říct, že to přináší spoustu možností, které člověk nemá, když je ve třídě sám. Mám takový pocit, že když jste ve dvou, tak se dá lépe hrát s atmosférou, která je ve třídě nebo ve skupině, můžete se doplňovat a když vezmu tandemovou výuku opravdu přímo ve třídě, tak mi to pomáhá k individualizaci hodin. To znamená, že jeden se může věnovat slabším nebo naopak právě těm bystřejším. Já mám ve třídě na matematiku 32 dětí, kde jsou slabší žáci, s nižším IQ kolem sedmdesáti, a pak ti bystří, a je to velmi náročné pro jednoho učitele, takže můžeme krásně dělit ve skupinách. Musím říct, že když školím v tandemu, tak mě to baví mnohem víc. Člověk si může tak trošku hrát. Může si nahrávat s tím druhým lektorem.
Hanka:
Já to vidím úplně stejně jako Štěpánka, jenom neučím tu matematiku. A je to přesně o tom, že se vzájemně v tandemu člověk může doplňovat. Že se jeden může věnovat nějakému zádrhelu, zatímco ten druhý s tím zbytkem skupiny pokračuje. Štěpánka to řekla úplně všechno, já nemám co dodat.
Můžeme se v tomhle směru inspirovat v zahraničí, ať už jde o párovou výuku nebo jiné formy výuky, class management nebo další přístupy? Viděly jste něco podobného v zahraničí, nějaký zajímavý přístup či metodu, která vás inspirovala a chystáte se ji samy vyzkoušet?
Štěpánka:
Já jsem žádnou formu výuky přímo v zahraničí neviděla. Nezúčastnila jsem se výuky. Moc ráda bych někdy v budoucnu něco takového absolvovala. Ale kde bychom se třeba mohli poučit, co se mi moc líbilo, bylo, když jsem se v rámci pobytu IVLP ve Spojených státech trošku zajímala o vzdělávání na Floridě, kde zaváděli nové pojetí výuky přírodovědných předmětů, a tam se mi líbila ta obrovská podpora učitelů. Učitelé pro zavádění nové výuky byli proškoleni, dostali krásné materiály, dostali mentora, prostě bylo vidět, že si tam té jejich práce váží. A to tak trošku u nás vidím jinak. U nás se něco vymyslí a vy, čeští učitelé, si s tím poraďte. A my si s tím většinou nějak poradíme, i když je to pro nás dost náročné.
Hanko, setkala ses s nějakým zajímavým přístupem. Co taková párová výuka třeba s nějakým zahraničním lektorem?
Hanka:
To by se mi samozřejmě líbilo. Pro mě byla velice cenná zkušenost, taky výjezd, když jsem se dostala na Honeywell Educator‘s Space Academy, na vesmírnou akademii pro učitele, kde bylo 100 učitelů z celého světa. Tam se ukázalo, že problémy ve školství jsou všude nějaké, ale zároveň to byl výběr 100 aktivních nadšených zapálených učitelů, kteří učí rádi a hledají nové cesty. To je strašně inspirující. S valnou částí z nich jsme v kontaktu skrz sociální sítě. Krom toho, když něco potřebujeme, tak se na sebe vzájemně obracíme, ale taky vidíme, co děláme, protože to sdílíme, takže to je inspirace. Stejně tak potom v Evropě jsem byla v několika evropských vesmírných agenturách, kde jde o propojení STEM výuky a technologií na atraktivní vesmírná témata. A taky jsem se dostala do učebny budoucnosti v Bruselu. To mi připadá zajímavé, když se dá třída hezky během chviličky přeuspořádat, že se dá pracovat ve dvojicích ve čtvercích, chvilku frontálně a hezky přirozeně. Té inspirace je všude kolem spousta a je fajn to zkoušet.
Co vás na učení a lektorování baví? Proč u něj pořád zůstáváte a co vás pohání dál?
Štěpánka:
Musím říct, že to je docela těžká otázka. Musím říct, že mě ta práce tak nějak naplňuje celkově. Někde jsem četla, že učitelské povolání je krásné v tom, že jste neustále obklopeni mladými lidmi. A to se mi asi taky líbí, jejich energie, chuť něco nového poznat, něco dokázat a tady v tom se mi líbí, že člověk může být jejich průvodcem, že jim může ukazovat cestu. Že vidí, že to má smysl.
Hanka:
Já jsem se v tom učení našla poměrně pozdě a zjistila jsem, že je to to, co mě baví, co mě naplňuje, a vlastně nerozlišuji mezi volným časem a prací. Pro mě je to pořád naplňující zábava, něco, co mi dává smysl. Hrozně se mi líbí, když vidím, že se mi podaří někoho pro to nadchnout a že se potom rozletí jak kometa a zazáří. A být u těch začátků a potom i u těch úspěšných konců, to je taková pěkná motivace v hledání těch cest, aby takovýchto jiskřiček zažehlo co nejvíc. Tak to mě na tom baví.
Kdybyste se nevěnovaly robotice, programování a informatice. Co byste si místo toho vybraly? A zůstaly byste vůbec ve vzdělávání nebo byste se věnovaly úplně něčemu jinému?
Štěpánka:
Já si myslím, že bych si určitě znovu zvolila dráhu učitelky. Musím říct, že tuhle otázku jsem si pokládala už několikrát a přemýšlela jsem, jestli bych si zvolila jiný obor. A ty teda mluvíš jenom o informatice a programování, ale já jsem taky matikářka a učím hodně matematiky, tak určitě bych si vybrala opět matematiku. Myslím, že k technologiím bych se nějak dostala, ale co mě hrozně láká, je výtvarná výchova. Myslím, že mě k tomu trošku inspirovaly moje vlastní děti, které jsou prostě trošku šmrnclé tou kreativitou a těmito obory. A pak si myslím, že kreativita a myšlení jsou právě ty devizy budoucnosti, to, co bude důležité, a trošku více výtvarné výchovy by mi právě pomohlo ke STEAM výuce. Myslím, že by to bylo moc pěkné propojení.
Hanka:
Já už bych se robotů nevzdala. Mě to opravdu nadchlo, ale strašně ráda bych si to ještě časem doplnila, abych si byla jistější ve vědách, aby byl ten STEAM kompletní. Abych si od základu oprášila, jak to fyzikálně, chemicky, biologicky a matematicky funguje. Nechtěla bych to učit jako jednotlivé předměty, ale chtěla bych k tomu tu vědu.
Štěpánka:
Tady je vidět, že my opravdu potřebujeme tu tandemovou výuku, protože Hanka se dál bude věnovat těm vědám a já se budu věnovat tomu umění, což krásně spojíme.
Hanka:
Skvělý.
Roboti jsou součástí vašich životů. Máte je každý den vedle sebe. Kdyby s vámi mohli komunikovat jako lidé, co myslíte, že by se vás chtěli zeptat, co by asi tak nejvíc zajímalo?
Hanka:
Já myslím, že by to byla spousta výčitek. Protože se mi jich tady doma nahromadila spousta a já si nestíhám se všemi hrát a ze všech utírat prach, takže to by byly výčitky, abych se jim věnovala častěji, ale doufám, že si najdu nějaký parťáky, kteří mi je pomůžou venčit a budou se jim věnovat.
Štěpánka:
Když jsem si četla tady tu otázku, tak jsem o ní přemýšlela, jestli jsou opravdu roboti součástí mého života. Probírala jsem to se synem a říkala jsem, dyť nejsou, a on říkal: mami, jsou. Takže asi jsou. A přemýšlela jsem, na co by se mě mohl robot zeptat a myslím, že by to byla jenom jedna otázka: co všechno mě ještě naučíš.
S roboty úzce souvisí umělá inteligence. Používáte v současnosti nějakou její formu, a jak bude podle vás vypadat za takových, řekněme, 10 let. Jakou podobu bude v té době mít ve vzdělávání a ve škole?
Hanka:
Jak přesně definovat umělou inteligenci, to je samozřejmě otázka. Pokud budu považovat Google assistanta, že už je to jistá forma umělé inteligence, tak přes AIY Voice Kit Google assistanta si tady doma rozsvěcujeme, zhasínáme a nastavujeme si budík a takhle to využíváme. Jak to bude ve školství nebo ve výuce, tak má určitě umělá inteligence potenciál v individualizaci výuky, snažit se pomoci dětem najít ten nejlepší učební styl a pomoci jim to vysvětlit tak, aby to pochopily. Myslím si, že se to bude vyvíjet tímto směrem.
Štěpánka:
Já myslím, že umělou inteligenci používáme všichni a možná ani netušíme, kde všude se skrývá. Těžko říct, jak to bude za 10 let, ale jak mluvila Hanka o individualizaci, tak tam si myslím, že opravdu bude mít smysl. Protože já si myslím, že ta budoucnost bude o spolupráci, spolupráci lidí s umělou inteligencí a že to tak bude i ve školství. A když si vezmu svoje hodiny matematiky dnes, kde mám ve třídě 32 dětí s opravdu širokým rozptylem, tak je pro mě velmi obtížné posouvat každé to dítě. A tady si myslím, že by mi právě umělá inteligence mohla pomoct, že by mi mohla pomoct připravit program pro každé to dítě, aby se mohlo rozvíjet právě v těch svých možnostech.
Ptám se na to všech svých hostů a zajímá mě to i u vás. Jaké aplikace a technologie dnes nejčastěji používáte při práci a v osobním životě? Které z nich byste doporučily učitelům a lidem ve vzdělávání? Samozřejmě je mi jasné, že tohle by mohla být otázka na samostatný pořad, ale kdybyste mohly některé z nich vypíchnout.
Hanka:
Já používám a ve škole je pro mě nejužitečnějším nástrojem Google Classroom, kde zadávám studentům úlohy, dávám jim tam podklady, odkazy, a to je propojené s dalšími aplikacemi, jako jsou Dokumenty, Tabulky. To je takový jeden balík, pak často používáme Quizlet, Kahoot, Classroom Screen, bílé tabule, něco, co umožňuje nebo zjednodušuje či zpříjemňuje práci a sdílení informací. Nic překvapivého.
Štěpánka:
Já jsem teda hodně konzervativní, já má pořád moc ráda tužku a papír. Mám pocit, že když vezmu tužku do ruky, tak se mi mozek nastartuje. Když jsem někde na nějakých seminářích, tak si dělám poznámky na papír, pak je nemůžu najít, ale naštěstí mám Hanku, která má poznámky vždycky někde a ona mi je ráda nasdílí. Takže tím se doplníme. Jinak samozřejmě, protože spolupracuji se spoustou lidí na dálku, tak Google cloudové aplikace, jak o nich Hanka mluvila, to je už dneska základ. Bez toho si tu práci neumím představit. A ve škole asi nejvíc využívám nějaké aplikace pro výuku matematiky, mám ráda Geogebru, která může krásně ukázat dynamickou geometrii. Používám interaktivní tabuli, takže používám i nástroje Smart Notebook. A jak mluvila Hanka o Kahootu. Myslím, že takové ty běžné věci.
Na jakých vzdělávacích akcích jste letos už byly a co se vám na nich nejvíce líbilo? Na co se ještě chystáte a co tam, kam přijedete, představíte?
Hanka:
Těch akcí je strašná spousta. Já bych nerada nějakou vynechala nebo zapomněla. Od Učitele IN, která snad byla první podzimní akcí, přes různé další konference. Tam je vždycky nejcennější setkávání s podobně zapálenými učiteli, sdílení zkušeností, spousta zajímavých workshopů, většinou se vždycky všechny kryjí, takže by se člověk nejradši naklonoval, aby jich stihl co nejvíc. Co nás ještě čeká, tak nejblíž je to asi v Novém Městě Počítač ve škole a pak GEGfest v květnu. V Novém Městě budu mít přednášku o tom, jak se dá stavět open-source vlastní robůtek Ottobot ve škole nebo na kroužku a pak na roboty mBot. Takže to bude o robotech a obdobně potom na GEGfestu.
Štěpánka:
No, musím říct, že jsem letos absolvovala velké množství akcí, a kdybych měla vybrat jednu, tak bych asi vybrala EduStaňkov. Ta konference je trošku jiná než všechny ostatní, protože za ní nestojí žádná velká společnost. Je to vlastně taková konference učitelů pro učitele a liší se tím, že tam je velmi přátelská, možná bych řekla až rodinná atmosféra. Takže tu bych určitě doporučila ostatním. A jak říkala Hanka, tak nás čeká Počítač ve škole, kde s kamarádkou Evou Fanfulovou chystáme takovou robotárnu, kde chceme udělat ukázky různých robotů, aby si s nimi lidi mohli pohrát, pak bych samozřejmě všechny ráda pozvala na GEGfest, který bude 11. května. No a školní rok zakončíme, nebo možná zahájíme nový, v letní Škole učitelů informatiky v Lipnici nad Sázavou, která je v srpnu.
Hanka:
Tak na Lipnici se taky samozřejmě strašně těším, a ještě bych doplnila jednu takovou komornější akci, co byla teď minulý víkend v Trutnově, nesoutěžní setkání učitelů a jejich robotických týmů, kde studenti představili projekty, na kterých pracují, pobrali robotické hračky, které měli s sebou, a byly to příjemné dva dny, kde se na Základní škole Mládežnická takhle vzájemně sdílely robotické zkušenosti, půjčovali roboti a moc jsme si to užili.
Prozradíte nám na závěr, na čem v současnosti pracujete a co nového se ještě chystáte zrealizovat?
Hanka:
Tak já jsem se od portálu ozobot.sandofky.cz, který je dostupný taky na ozoboti.cz, dostala k vyvíjení mbot.sandofky.cz a pak jsem si řekla, že každá ta robotická hračka by si zasloužila nějakou zmínku, když mi projde rukou, takže jsem udělala souhrnný portál robotika.sandofky.cz, který je teda ve vývinu. Spoustu toho mám v hlavě, co bych tam chtěla doplnit a postupně v rámci nějakých prokrastinačních chvilek se tomuhle portálu věnuji a ráda bych ho dotáhla do toho, aby když se učitel bude rozhodovat, jakou robotickou hračku nebo jakého robota pořídit, ať už domů, do školy, dětem, tak aby tam měl nějaký ucelený přehled s nějakými zkušenostmi, aby měl nějaké podklady pro to, co zvolit nebo co jde s kterou platformou dělat.
Štěpánka:
Já bych to doplnila, s Hankou a dalšími pracujeme na přípravě MOOC kurzů, což jsou otevřené kurzy pro širší pedagogickou veřejnost, ale i pro normální veřejnost a my pracujeme na kurzu Úvod do školní robotiky, kde bychom chtěly představit možnosti školní robotiky, možnosti jednotlivých robotů a trošku ukázat co všechno je ve škole možné. A pak, pokud to vyjde, tak bychom se účastnily projektu v rámci Výzvy 67, který se jmenuje Ozoboti rozvíjí informatické myšlení a v rámci tohoto projektu by vlastně měl vzniknout ucelený soubor materiálů pro výuku s ozoboty, který by pokrýval výuku celé základní školy. Tak to je věc, na kterou se moc těším.
Holky. Děkuji moc, že jste si udělali čas na náš dnešní rozhovor. Bylo to strašně fajn.
Štěpánka:
Jardo, děkujeme za pozvání. Jsem ráda, že jsi nás pozval, že jsme si mohli takhle o robotech a robotice trošku popovídat a těším se, až se uvidíme naživo.
Hanka:
Já taky děkuju. Čas byl krátký. Myslím, že o robotech bychom se dokázali bavit mnohem déle, ale díky moc. Mějte se fajn.
Dnes byly našimi hosty na Spomocníkovi Štěpánka Baierlová a Hanka Šandová.
